FAQ: Koupě fotoaparátu s EVF (elektronickým hledáčkem)
Základní charakteristiky kompaktů:
Fotoaparáty s EVF hledáčkem jsou zpravidla řazeny ke kompaktům, velmi často se jedná o tzv. ultrazoomy (není pravidlem). Místo optického hledáčku je zde digitální elektronický hledáček, malý LCD displej místo klasického hledáčku, který dokáže k obrazu připojit i informace o focení a lze si zde i prohlížet fotografie, případně prolézat menu. Obvykle je hledáček limitován svým rozlišením (typicky 200 - 230 tisíc bodů), což neumožňuje kvalitní manuální ostření. Výhodou tohoto systému je možnost fotit bez problémů i při ostrém slunci. Fotoaparáty jsou stále dost často vybaveny malými snímacími čipy. To umožní kompaktní rozměry a přijatelně velký objektiv i při velkém rozsahu zoomu (zejména u ultrazoomů).
Snímací čip:
Do ultrazoomů a fotoaparátů s EVF hledáčkem se obvykle velký čip nevejde, a tak musí vzít zavděk 1/2,3" až maximálně 2/3" čipům. Čím menší čip, tím zpravidla hůře pro kvalitu fotografie (jednotlivé pixely jsou menší). Silně s tím tedy souvisí i rozlišení, čím větší rozlišení, tím teoreticky více detailů, ale také silnější šum, který detaily naopak degraduje. Ideální volbou jsou tedy fotoaparáty, které mají velké čipy (1/1,8", 1/1,7" nebo 2/3") a pokud možno nepříliš vysoké rozlišení (ideálně do 10-12 megxpielů). Výborným příkladem je například Fujifilm S100FS s velkým 2/3" Super CCD HR čipem a rozlišením 11 MPx.
Zoom:
V první řadě je třeba upozornit, že není zoom jako zoom. Mezi veřejností panuje mylný názor, že každý fotoaparát s X-násobným zoomem přibližuje stejně. Hodnota zoomu jen říká, kolikrát je přiblížení odlišné od výchozího stavu, nic ale o tom výchozím stavu neříká. Vše záleží na ohniskové vzdálenosti (přepočtené na 35mm kinofilm). Základem u ultrazoomů je už dnes většinou širokoúhlých 28 mm. Pokud má fotoaparát více (např. 38 mm u Sony H10), nabízí malý obrazový úhel a focení někdy může být velkým problémem, neboť se focený objekt nevejde do objektivu. Naopak širokoúhlý 26mm objektiv (např. u Olympus SP-560UZ) umožní snímat i velké objekty z blízka. Pro focení architektury nebo přátel při setkání u stolu tak preferujte malé základní ohnisko (širší úhel záběru). Důležitá je tedy ohnisková vzdálenost. To je ostatně důvod, proč Olympus Mju 1010 s 7× zoomem přibližuje v podstatě stejně jako Panasonic TZ5 s 10× zoomem. První tedy začíná až na 37 milimetrech a má tedy velmi malý úhel záběru (nabízí 37-260 mm -> 260/37=7× zoom). Druhý začíná na širokoúhlých 28 mm (nabízí 28-280 mm -> 280/80=10× zoom). Při srovnání ohnisek vychází 260 mm versus 280 mm a to už není téměř rozdíl. Ještě jednou, důležité je ohnisko!
Světelnost:
V parametrech objektivu e také dozvíte údaj o světelnosti, například F2,8-F4,5. Čím menší číslo tím lepší. Menší clonění znamená více světla, tedy lepší focení v horších světelných podmínkách. Stačí totiž kratší čas k tomu, aby fotoaparát nasbíral dostatek světla pro správně exponovanou fotografii. První číslo se vztahuje k širokému ohnisku, druhé pak k nejdelšímu. Dnes většina ultrazoomů začíná na F2,8, jen málokdy mají horší světelnost (např. F3,5 u Sony H10). Množství světla klesá s druhou mocninou, F4 tedy není 1,4× horší než F2,8, ale dvakrát! Na nejdelším ohnisku mají ultrazoom zpravidla F4,5, což jsou o něco lepší hodnoty než u klasických kompaktů. Nicméně vysoce světelné objektivy jako F2,8-F3,3 u Panasonic FZ7 a FZ8 se už dnes stávají minulostí. Toto je také důvod, proč fotografie na maximální přiblížení bývají tak často rozmazané. Špatná světelnost prodlužuje expoziční čas (F4,5 vyžaduje 2,6× delší čas snímání než F2,8), což se negativně podepisuje na ostrosti. Je totiž těžké delší dobu udržet fotoaparát bez pohybu, třesu rukou. Navíc delší ohnisko vyžaduje kratší čas expozice pro zachování stejné ostrosti jako na ohnisku krátkém. V podstatě 30mm ohnisko potřebuje 1/30 s, kdežto dlouhé 450mm ohnisko potřebuje mnohem kratší čas 1/450 s (obrácená hodnota ohniska).
Stabilizace:
Existují dva (resp. tři druhy stabilizace). První stabilizací je digitální, která zpravidla jen zvýší ISO citlivost. Tím sice zkrátí expoziční čas, ale zvýší úroveň šumu, což není žádoucí. Druhým typem jsou stabilizace, řekněme "hardwarové". Buď je to stabilizace mechanická realizována posunem CCD čipu tak, aby světelné paprsky dopadaly stále na stejnou oblast čipu, nebo je to stabilizace optická, která upravuje polohu čoček v objektivu tak, aby opět světelné paprsky vyrovnala do správné polohy. Tyto stabilizace umožňují z ruky udržet až o tři kroky delší časy (místo 1/30 s při 30mm ohnisku můžete udržet i cca 1/13 s).
ISO citlivost:
Výrobci se často předhání v tom, že jejich fotoaparát dokáže snímat s vyšší ISO citlivostí, nezřídka třeba ISO 3200 nebo ISO 6400. Pravdou je, že tyto režimy by měli spíše zatajovat, než se jimi chlubit. Malinký snímací čip fotoaparátů nedokáže s takto vysokou citlivostí pořídit pěknou fotografii. Když je vysoce citlivý, snadno se projeví různé druhy šumu. Například elektromagnetický šum z baterie, ovlivnění okoními pixely, šum ovlivňuje také teplota). Ultrazoomy i kompakty zpravidla pořizují hezké fotografie jen do ISO 200! Některé ani to ne. Obvykle se však dá použít i ISO 400 a některé z fotoaparátů vám pořídí ještě přijatelné fotografie do rodinného alba při ISO 800. Více rozhodně ne.
Ostření:
To probíhá na základě analýzy obrazu, jeho kontrastu. Protože ve tmě je kontrast malý (všude je tma), mají fotoaparáty přisvětlovací diodu, aby fotoaparát viděl. Někdy to ale nepomáhá. Tento typ ostření je pomalý (fotoaparát musí přeostřovat tam a zpátky a najít nejostřejší nastavení) a jak již bylo řečeno, ve zhoršených světelných podmínkách se stává často neúčinným. Ostřící vzdálenosti berte s rezervou. Pokud výrobce uvádí řekněme minimální vzdálenost 40 cm, často budete schopni zaostřit již od 15 cm (na objekty, které mají kontrastní linie). Podobně jako kompakty, i ultrazoomy mají často pouze snímače vertikálních kontrastů, proto jednoduše zaostří třeba na stožár, ale už podstatně hůře ostří na vodorovné linie. To platí zejména na delší ohniska, kde mají některé ultrazoomy neskutečné problémy i při dostatku světla, natož ve tmě.
Fotoaparáty nabízí vždy automatické ostření, často k tomu přidávají i ostření manuální. To se může hodit v případech, kdy se automatika nechce nechat přemluvit ke správnému zaostření (typicky při tvůrčí fotografii), ale jinak je to poměrně zbytečné. Malé rozlišení LCD displeje nedovoluje nijak kvalitní kontrolu manuálního zaostření.
Scénické režimy, vychytávky:
Fotoaparáty často nabízí velký set scénických režimů, které mají předvolené a optimalizované nastavení pro snímání určitých typů scén. Některé přístroje mají dokonce automatickou detekci scény. Často se dnes objevuje detekce obličejů, která je schopna najít tvář a zaostřit na ni. Občas můžete nalézt také detekci pohybu a podobně. Dalším prvkem může být zvýšení dynamického rozsahu (tj. zachování kresby ve stínech i v prosvětelných plochách současně). Zpravidla se jedná jen o zvýšení ISO citlivosti ve tmavých plochách.
Manuální režimy:
Vedle plně automatických režimů nabízí fotoaparáty s EVF hledáčkem v drtivé většině i manuální nastavení expozice, případně prioritní režimy. Automatika je označována písmenem "P" (Program Auto). Priorista clony má písmeno "A" (Aperture Priority). Umožňuje uživatelsky nastavit clonu (např. nejnižší clonu pro rozmazání pozadí) a fotoaparát už automaticky nastaví čas, případně ISO citlivost. Priorita času "S" (Shutter Priority) funguje podobně, akorát zde fotgraf nastavuje expoziční čas (dlouhý pro pohybové rozmazání, krátký naopak pro zmrazení pohybu), automatika dopočítá adekvátní clonu, případně citlivost. V manuálním režimu "M" nastavuje uživatel jak čas, tak i clonu.
Napájení:
Zde se vede velká bitva mezi zastánci AA (NiMH) baterí a Li-Ion akumulátory. Výhodou AA baterií je to, že jsou levné a lze si je v nouzi koupit kdekoliv. Pokud si koupíte skutečně kvalitní nabíecí baterie, nabídnou velmi slušnou výdrž. Pokud si však koupíte nějaké levnější, nedivte se, když vám fotoaparát zahlásí vybití po 50 snímcích. Volba kvalitních AA baterií je nesmírně kritická! Jejich nevýhodou je samovybíjení, po čtvrt roce budou i původně plné baterie téměř prázdné. Li-Ion akumulátory nabízí možnost dobíjet baterie kdykoli (nemusíte je tedy před nabitím vybíjet) a netrpí tak silným samovybíjením. Nevýhodou je jejich vyšší cena, a když vám na výletě dojde "šťáva", jen těžko seženete náhradní akumulátor. Za dobrou výdrž se dá považovat 400 snímků na jedno nabití a více.
Fotoaparáty s EVF hledáčkem jsou zpravidla řazeny ke kompaktům, velmi často se jedná o tzv. ultrazoomy (není pravidlem). Místo optického hledáčku je zde digitální elektronický hledáček, malý LCD displej místo klasického hledáčku, který dokáže k obrazu připojit i informace o focení a lze si zde i prohlížet fotografie, případně prolézat menu. Obvykle je hledáček limitován svým rozlišením (typicky 200 - 230 tisíc bodů), což neumožňuje kvalitní manuální ostření. Výhodou tohoto systému je možnost fotit bez problémů i při ostrém slunci. Fotoaparáty jsou stále dost často vybaveny malými snímacími čipy. To umožní kompaktní rozměry a přijatelně velký objektiv i při velkém rozsahu zoomu (zejména u ultrazoomů).
Snímací čip:
Do ultrazoomů a fotoaparátů s EVF hledáčkem se obvykle velký čip nevejde, a tak musí vzít zavděk 1/2,3" až maximálně 2/3" čipům. Čím menší čip, tím zpravidla hůře pro kvalitu fotografie (jednotlivé pixely jsou menší). Silně s tím tedy souvisí i rozlišení, čím větší rozlišení, tím teoreticky více detailů, ale také silnější šum, který detaily naopak degraduje. Ideální volbou jsou tedy fotoaparáty, které mají velké čipy (1/1,8", 1/1,7" nebo 2/3") a pokud možno nepříliš vysoké rozlišení (ideálně do 10-12 megxpielů). Výborným příkladem je například Fujifilm S100FS s velkým 2/3" Super CCD HR čipem a rozlišením 11 MPx.
Zoom:
V první řadě je třeba upozornit, že není zoom jako zoom. Mezi veřejností panuje mylný názor, že každý fotoaparát s X-násobným zoomem přibližuje stejně. Hodnota zoomu jen říká, kolikrát je přiblížení odlišné od výchozího stavu, nic ale o tom výchozím stavu neříká. Vše záleží na ohniskové vzdálenosti (přepočtené na 35mm kinofilm). Základem u ultrazoomů je už dnes většinou širokoúhlých 28 mm. Pokud má fotoaparát více (např. 38 mm u Sony H10), nabízí malý obrazový úhel a focení někdy může být velkým problémem, neboť se focený objekt nevejde do objektivu. Naopak širokoúhlý 26mm objektiv (např. u Olympus SP-560UZ) umožní snímat i velké objekty z blízka. Pro focení architektury nebo přátel při setkání u stolu tak preferujte malé základní ohnisko (širší úhel záběru). Důležitá je tedy ohnisková vzdálenost. To je ostatně důvod, proč Olympus Mju 1010 s 7× zoomem přibližuje v podstatě stejně jako Panasonic TZ5 s 10× zoomem. První tedy začíná až na 37 milimetrech a má tedy velmi malý úhel záběru (nabízí 37-260 mm -> 260/37=7× zoom). Druhý začíná na širokoúhlých 28 mm (nabízí 28-280 mm -> 280/80=10× zoom). Při srovnání ohnisek vychází 260 mm versus 280 mm a to už není téměř rozdíl. Ještě jednou, důležité je ohnisko!
Světelnost:
V parametrech objektivu e také dozvíte údaj o světelnosti, například F2,8-F4,5. Čím menší číslo tím lepší. Menší clonění znamená více světla, tedy lepší focení v horších světelných podmínkách. Stačí totiž kratší čas k tomu, aby fotoaparát nasbíral dostatek světla pro správně exponovanou fotografii. První číslo se vztahuje k širokému ohnisku, druhé pak k nejdelšímu. Dnes většina ultrazoomů začíná na F2,8, jen málokdy mají horší světelnost (např. F3,5 u Sony H10). Množství světla klesá s druhou mocninou, F4 tedy není 1,4× horší než F2,8, ale dvakrát! Na nejdelším ohnisku mají ultrazoom zpravidla F4,5, což jsou o něco lepší hodnoty než u klasických kompaktů. Nicméně vysoce světelné objektivy jako F2,8-F3,3 u Panasonic FZ7 a FZ8 se už dnes stávají minulostí. Toto je také důvod, proč fotografie na maximální přiblížení bývají tak často rozmazané. Špatná světelnost prodlužuje expoziční čas (F4,5 vyžaduje 2,6× delší čas snímání než F2,8), což se negativně podepisuje na ostrosti. Je totiž těžké delší dobu udržet fotoaparát bez pohybu, třesu rukou. Navíc delší ohnisko vyžaduje kratší čas expozice pro zachování stejné ostrosti jako na ohnisku krátkém. V podstatě 30mm ohnisko potřebuje 1/30 s, kdežto dlouhé 450mm ohnisko potřebuje mnohem kratší čas 1/450 s (obrácená hodnota ohniska).
Stabilizace:
Existují dva (resp. tři druhy stabilizace). První stabilizací je digitální, která zpravidla jen zvýší ISO citlivost. Tím sice zkrátí expoziční čas, ale zvýší úroveň šumu, což není žádoucí. Druhým typem jsou stabilizace, řekněme "hardwarové". Buď je to stabilizace mechanická realizována posunem CCD čipu tak, aby světelné paprsky dopadaly stále na stejnou oblast čipu, nebo je to stabilizace optická, která upravuje polohu čoček v objektivu tak, aby opět světelné paprsky vyrovnala do správné polohy. Tyto stabilizace umožňují z ruky udržet až o tři kroky delší časy (místo 1/30 s při 30mm ohnisku můžete udržet i cca 1/13 s).
ISO citlivost:
Výrobci se často předhání v tom, že jejich fotoaparát dokáže snímat s vyšší ISO citlivostí, nezřídka třeba ISO 3200 nebo ISO 6400. Pravdou je, že tyto režimy by měli spíše zatajovat, než se jimi chlubit. Malinký snímací čip fotoaparátů nedokáže s takto vysokou citlivostí pořídit pěknou fotografii. Když je vysoce citlivý, snadno se projeví různé druhy šumu. Například elektromagnetický šum z baterie, ovlivnění okoními pixely, šum ovlivňuje také teplota). Ultrazoomy i kompakty zpravidla pořizují hezké fotografie jen do ISO 200! Některé ani to ne. Obvykle se však dá použít i ISO 400 a některé z fotoaparátů vám pořídí ještě přijatelné fotografie do rodinného alba při ISO 800. Více rozhodně ne.
Ostření:
To probíhá na základě analýzy obrazu, jeho kontrastu. Protože ve tmě je kontrast malý (všude je tma), mají fotoaparáty přisvětlovací diodu, aby fotoaparát viděl. Někdy to ale nepomáhá. Tento typ ostření je pomalý (fotoaparát musí přeostřovat tam a zpátky a najít nejostřejší nastavení) a jak již bylo řečeno, ve zhoršených světelných podmínkách se stává často neúčinným. Ostřící vzdálenosti berte s rezervou. Pokud výrobce uvádí řekněme minimální vzdálenost 40 cm, často budete schopni zaostřit již od 15 cm (na objekty, které mají kontrastní linie). Podobně jako kompakty, i ultrazoomy mají často pouze snímače vertikálních kontrastů, proto jednoduše zaostří třeba na stožár, ale už podstatně hůře ostří na vodorovné linie. To platí zejména na delší ohniska, kde mají některé ultrazoomy neskutečné problémy i při dostatku světla, natož ve tmě.
Fotoaparáty nabízí vždy automatické ostření, často k tomu přidávají i ostření manuální. To se může hodit v případech, kdy se automatika nechce nechat přemluvit ke správnému zaostření (typicky při tvůrčí fotografii), ale jinak je to poměrně zbytečné. Malé rozlišení LCD displeje nedovoluje nijak kvalitní kontrolu manuálního zaostření.
Scénické režimy, vychytávky:
Fotoaparáty často nabízí velký set scénických režimů, které mají předvolené a optimalizované nastavení pro snímání určitých typů scén. Některé přístroje mají dokonce automatickou detekci scény. Často se dnes objevuje detekce obličejů, která je schopna najít tvář a zaostřit na ni. Občas můžete nalézt také detekci pohybu a podobně. Dalším prvkem může být zvýšení dynamického rozsahu (tj. zachování kresby ve stínech i v prosvětelných plochách současně). Zpravidla se jedná jen o zvýšení ISO citlivosti ve tmavých plochách.
Manuální režimy:
Vedle plně automatických režimů nabízí fotoaparáty s EVF hledáčkem v drtivé většině i manuální nastavení expozice, případně prioritní režimy. Automatika je označována písmenem "P" (Program Auto). Priorista clony má písmeno "A" (Aperture Priority). Umožňuje uživatelsky nastavit clonu (např. nejnižší clonu pro rozmazání pozadí) a fotoaparát už automaticky nastaví čas, případně ISO citlivost. Priorita času "S" (Shutter Priority) funguje podobně, akorát zde fotgraf nastavuje expoziční čas (dlouhý pro pohybové rozmazání, krátký naopak pro zmrazení pohybu), automatika dopočítá adekvátní clonu, případně citlivost. V manuálním režimu "M" nastavuje uživatel jak čas, tak i clonu.
Napájení:
Zde se vede velká bitva mezi zastánci AA (NiMH) baterí a Li-Ion akumulátory. Výhodou AA baterií je to, že jsou levné a lze si je v nouzi koupit kdekoliv. Pokud si koupíte skutečně kvalitní nabíecí baterie, nabídnou velmi slušnou výdrž. Pokud si však koupíte nějaké levnější, nedivte se, když vám fotoaparát zahlásí vybití po 50 snímcích. Volba kvalitních AA baterií je nesmírně kritická! Jejich nevýhodou je samovybíjení, po čtvrt roce budou i původně plné baterie téměř prázdné. Li-Ion akumulátory nabízí možnost dobíjet baterie kdykoli (nemusíte je tedy před nabitím vybíjet) a netrpí tak silným samovybíjením. Nevýhodou je jejich vyšší cena, a když vám na výletě dojde "šťáva", jen těžko seženete náhradní akumulátor. Za dobrou výdrž se dá považovat 400 snímků na jedno nabití a více.
Dobře, srozumitelně a přehledně napsaný příspěvek :-). Měl jsem před časem k dispozici EVF zn. FUJI s napájením na AA, a byl jsem překvapený, jak kvalitní snímky umí. Za jedinou zásadní nevýhodu oproti pravým zrcadlovkám (pominu-li nemožnost výměny objektivů), považuji právě LCD hledáček, díky kterému byl přístroj zoufale nepohotový. Co se týká napájení, jsem jednoznačně zastáncem AA baterí, či akumulátorů.
Kdyz se to tu uz rozjelo musim se pridat k RTeo, EVF jsou uz opravdu lepsi fotaky, ktere maji vesti chipy a obrazova kvalita je oproti beznym kompaktum o rad lepsi. Nektere maji funkci i manualniho ostreni, ktere, ale prave diky elekt. hledacku neni uplne pouzitelne a je to spis opravdu nouzovka, kdyz se AF nechyti. U EVF se uz da hrat i s clonou a funguje tam hloubka ostrosti coz je opet oproti beznym kompaktum obrovka vyhoda.
Presto, bych ale doporucil spis koupit rovnou DSLR. EVF je stejne takova prestupni stanice. Predpokladam, ze lide, kteri si kupuji EVF si uz uvedomuji co od sveho budouciho stroje chteji a uz maji povedomi o case a clone a ne jen o zmacknuti tlacitka. EVF je taky uz v podstate stejne velka jako DSLR a pri dnesnich cenach bych sel urcite rovnou k DSLR.
Presto, bych ale doporucil spis koupit rovnou DSLR. EVF je stejne takova prestupni stanice. Predpokladam, ze lide, kteri si kupuji EVF si uz uvedomuji co od sveho budouciho stroje chteji a uz maji povedomi o case a clone a ne jen o zmacknuti tlacitka. EVF je taky uz v podstate stejne velka jako DSLR a pri dnesnich cenach bych sel urcite rovnou k DSLR.
Souhlas s HimiX.Moje zkušenost:pořídila jsem si před časem fuji finepix 6500fd.Dobrý foťáček na naučení manuálního ovládání,nicméně fotky nebyly to pravé,takže po roce šel do služby jinam.Opravdu dobrá přestupní stanice k zrcadlovce.Záleží na zvážení každého z nás,jestli tento přestup potřebuje.Aneb podle hesla,že kdo to s focením myslí opravdu vážně,tak se časem k zrcadlu stejně dopracuje :-)Mít ty zkušenosti dřív,tak EVF rovnou vynechám,cenový rozdíl od amatérských zrcadlovek již opravdu není tak velký.
Když jsem kdysi kupoval EVF Minoltu Dimage Z1 a se vším všudy mě to přišlo asi na 18tis... :angry
Pak jsem jí prodával kamarádovi za 3tis :cry
I tu zrcadlovku bych dneska koupil znatelně levněji... Ale zase bych neměl tolik pěknejch fotek :notsure
Pak jsem jí prodával kamarádovi za 3tis :cry
I tu zrcadlovku bych dneska koupil znatelně levněji... Ale zase bych neměl tolik pěknejch fotek :notsure
Přidal bych k tomu nějaké shrnutí proč je EVF lepší než běžný kompakt nebo ultrazoom, pro koho může být foťák vhodný a pro koho ne. Z článku mi vyplývá, že jedinou výhodou elektronického hledáčku proti ultrazoomům je ochrana LCD před sluncem a žádnou z výhod zrcadlovek (menší šum, možnost kontroly manuálního ostření a pochopitelně výměnné objektivy to nemá). FAQ je z větší části obecný, zbytek je obecný pro UZ a samotným specifikům EVF je zde věnováno jen velmi málo prostoru.
Ten první příspěvek je sice obsáhlý a výstižný, ale v lecčems také zmatečný či nepřesný.
Nezohledňuje totiž novinku z poslední doby a tou je Panasonicem a Olympusem nově představený systém micro 4/3 s jeho zatím první vlaštovkou této třídy - Panasonic DMC-G1. Což není nic jiného než fotoaparát s velmi kvalitním EVF hledáčkem patřící na pomezí dvou tříd. Není to ani DSLR, byť jdou měnit objektivy, ale ani "kompakt" ve smyslu "vše v jednom kompaktním (rozuměj malém či jednom pevném) těle".
Dále v odstavci o "zoomu" a světelnosti jsou zmíněny ultrazoomy, které žádný EVF ani jiný hledáček nemají - Sony H10, Olympus Mju 1010 či Panasonic TZ5.
Doplnil bych ještě několik výhod či plusů ultrazoomů s EVF hledáčkem vůči běžným kompaktům:
- S EVF hledáčkem se fotí lépe jak při ostrém, prudkém sluneční světle (kdy "kompaktisté" obtížně mžourají s nataženými rukami na své LCD-byť jsou tyto dnes lepší než dříve), a také ono opření hledáčku o oko působí jako další forma "stabilizátoru" při delším ohnisku či špatném světle.
- U ultrazomů je lepší světelnost i vyšší obrazová kvalita při ohniskových vzdálenostech kolem 100-200 mm ekv., což je maximum většiny kompaktů. Párkrát jsem zkoušel vyfotit stejný záběr na plný zoom u kompaktu a při porovnání se stejným ohniskem i u toho nejlevnějšího ultrazoomu, dopadla většina kompaktů hodně mizerně -špatný přenos kontrastu, aberace, neostrost, nemluvě o nutně delším exp. čase při mizerné světelnosti kompaktu.
- Plný manuál mají i ty nejlevnější ultrazoomy s EVF, zatímco u dnešních kompaktů od toho výrobci ve stále větší míře ustupují a zůstává to jen výsadou nejdražších modelů (Canon G10, Panasonic LX3, Nikon P6000).
Nezohledňuje totiž novinku z poslední doby a tou je Panasonicem a Olympusem nově představený systém micro 4/3 s jeho zatím první vlaštovkou této třídy - Panasonic DMC-G1. Což není nic jiného než fotoaparát s velmi kvalitním EVF hledáčkem patřící na pomezí dvou tříd. Není to ani DSLR, byť jdou měnit objektivy, ale ani "kompakt" ve smyslu "vše v jednom kompaktním (rozuměj malém či jednom pevném) těle".
Dále v odstavci o "zoomu" a světelnosti jsou zmíněny ultrazoomy, které žádný EVF ani jiný hledáček nemají - Sony H10, Olympus Mju 1010 či Panasonic TZ5.
Doplnil bych ještě několik výhod či plusů ultrazoomů s EVF hledáčkem vůči běžným kompaktům:
- S EVF hledáčkem se fotí lépe jak při ostrém, prudkém sluneční světle (kdy "kompaktisté" obtížně mžourají s nataženými rukami na své LCD-byť jsou tyto dnes lepší než dříve), a také ono opření hledáčku o oko působí jako další forma "stabilizátoru" při delším ohnisku či špatném světle.
- U ultrazomů je lepší světelnost i vyšší obrazová kvalita při ohniskových vzdálenostech kolem 100-200 mm ekv., což je maximum většiny kompaktů. Párkrát jsem zkoušel vyfotit stejný záběr na plný zoom u kompaktu a při porovnání se stejným ohniskem i u toho nejlevnějšího ultrazoomu, dopadla většina kompaktů hodně mizerně -špatný přenos kontrastu, aberace, neostrost, nemluvě o nutně delším exp. čase při mizerné světelnosti kompaktu.
- Plný manuál mají i ty nejlevnější ultrazoomy s EVF, zatímco u dnešních kompaktů od toho výrobci ve stále větší míře ustupují a zůstává to jen výsadou nejdražších modelů (Canon G10, Panasonic LX3, Nikon P6000).
Ale zase bych násilím neprotlačoval široké ohnisko 28 a méně mmm. Začátečník si s ním neví rady. Nejdřív ho šokují sbíhající se linie (zejména v místnostech) a sférické zkreslení. A při směšných výkonech vestavěných blesků už "přizoomování" postavy na druhém konci místnosti skončí krutou podexpozicí díky strmě klesající světelnosti (UZ jsou na tom s tou strmostí lépe) a vzdálenosti, samozřejmě. Canon asi ví, proč se širokým ohniskům u kompaktů vyhýbá. 37mm je ale opravdu moc, rozumné jsou tak 33mm +-. Tolik začátečníci. Pokročilí si poradí jinak.
[QUOTE=pavel_p;537]Přidal bych k tomu nějaké shrnutí proč je EVF lepší než běžný kompakt nebo ultrazoom, pro koho může být foťák vhodný a pro koho ne. Z článku mi vyplývá, že jedinou výhodou elektronického hledáčku proti ultrazoomům je ochrana LCD před sluncem a žádnou z výhod zrcadlovek (menší šum, možnost kontroly manuálního ostření a pochopitelně výměnné objektivy to nemá). FAQ je z větší části obecný, zbytek je obecný pro UZ a samotným specifikům EVF je zde věnováno jen velmi málo prostoru.[/QUOTE] Ale věta "Z článku mi vyplývá, že jedinou výhodou elektronického hledáčku proti ultrazoomům je ochrana LCD před sluncem" nedává žádný smysl. Elektroický hledáček může mít i kompakt (Nikon P60), stejně jako UZ a naopak UZ EVF mít nemusí.
