Fotíme dovolenou mobilem: italské Lecce nalehko

Zhruba 10 km od Lecce se nachází městečko San Cataldo, které leží na pobřeží Jaderského moře. Vyznat se v italských jízdních řádech chce notnou dávku improvizace, protože nic nesedí s ničím. Nějak jsem pochopil, že tam jede autobus číslo 32, ale zajímavé je např. to, že časy odjezdů jsou napsány jen u vybraných zastávek (což je vcelku běžné), jenže ty v některých případech nebyly v seznamu všech zastávek, přes které ten autobus vlastně měl jet. No, chaos, co vám budu povídat. Jedno volné odpoledne jsem se tedy vzal, nějakým zázrakem koupil správné lístky na autobus, byl ve správnou dobu na správné zastávce a nastoupil dokonce do správného autobusu.

 

Teprve v tento den jsem poznal, že Lecce není ani zdaleka tvořeno jen svým historickým centrem, ale také okolními sídlišti, které jej dělají téměř stotisícovým městem. Jenže zatímco v historickém jádru se cítíte velmi dobře a jde o takovou klasickou jihoevropskou městskou idylku, okolní domy připomínají spíše nebezpečná sídliště jihoamerických metropolí. Věru, během dvou kilometrů jsem se ocitl v naprosto jiném světě, ze kterého šel až strach. Po necelé půlhodince jízdy jsem se ocitl v San Cataldu, což byl druhý teleport během 30 minut.

 

 

 

Najednou jsem se cítil jako v americkém filmu, kdy hrdina přijede Greyhoundem do té největší díry v USA, vystoupí uprostřed ničeho, autobus práskne dveřmi a v mračnech prachu odjede nenávratně do dáli. Jak ve filmech z Divokého západu se tu ve větru proháněly trsy křoví, případně staré noviny a podobně. Nečekal jsem, že to tu koncem října bude žít, sezóna byla přeci jen už dávno pryč, ale že to bude až tak totálně mrtvé, to mě trochu překvapilo (je to opravdu letovisko a žádné běžné městečko při moři). Má to pochopitelně výhodu v tom, že vám ve většině případů nikdo neleze do záběru. Jen by to chtělo lepší počasí, na což jsem bohužel neměl štěstí. Jinak by odtud mohly být hodně zajímavé fotografie.

 

 

 

Jako první jsem si tedy zjistil, odkud mi vlastně autobus jede zpátky, protože některé spoje jezdí jakýsi okruh na otočku, jiné zase dojedou, mají tu přestávku a jedou až později. Opravdu jsem neměl v plánu zde zůstat a těch spojů zpět zas tolik nejede. Když jsem si tedy vše zjistil a opadla nervozita z (ne)možností dopravy, začal jsem využívat svou hodinku a půl času na focení. Moře většinou není s mraky moc fotogenické, nicméně když člověk přišel k majáku a molu, přeci jen se to změnilo.

 

 

 

Pak už se dají vymýšlet aspoň trochu zajímavější kompozice, i když počasí všemu ubere dost krásy. Hodně může přijít vhod HDR režim (ať už ve fotoaparátu nebo v Lightroomu). V případě HDR JPEGů vyplivnutých telefonem musíte počítat s 8bitovou barevnou hloubkou, takže výraznější editace mohou snadno vést k přepalům a jiným problémům.

 

 

 

Pokud fotíte do RAWu, možnosti úprav se značně stupňují a např. výše uvedený snímek se dal upravovat ještě výrazněji. Vodu šlo vytáhnout až do azurova, nicméně pro zdejší prezentaci jsem zvolil konzervativnější variantu, která vypadá přeci jen trochu reálněji. Jak je vidět, detaily jsou slušné, nicméně malý senzor iPhonu šumí docela dost i na supernízkou citlivost ISO 25. Při focení pobřeží se stala dokonce i nevídaná věc, byli zde lidé. Snažili se posbírat nějaké mušle, ale moc úspěšní nebyli a mně se to také moc nedařilo.

 

 

 

Pořídil jsem ještě několik snímků na pláži, zhrozil se nad ubývajícím stavem akumulátoru telefonu a vydal se pomalu na zastávku, abych nemusel čekat další tři hodiny na následující spoj. Přeci jen tu už při tomto počasí nebylo moc co dělat.

 

 

 

Při čekání na autobus přišla ještě vhod funkce panoramatu, díky které jsem vyfotil celou ulici s chodníkem na obě dvě strany. Navíc bylo v tomto případě dosaženo velmi vysokého rozlišení (iPhony vytváří až 63MPx panoramata a obvykle nemají problém se skládáním snímků).

 

Nastoupil jsem tedy do autobusu, který poobjížděl celé San Cataldo a k mému zděšení se nevracel po dálnici směrem do Lecce, ale měl tentokrát nějaké extra zastávky místy, kde to nevypadalo zrovna dvakrát přívětivě, což se týkalo i cestujících, kteří zde nastupovali. Nicméně, přežil jsem.