Fotíme s Koalou: Vyvážení bílé
3.6.2011, Milan Šurkala, návod
Jak ze svého fotoaparátu dostat maximum? Jak vyfotit i s obyčejným kompaktem hezkou fotku? Není to zas tak složité a s naší Koalou vám pomůžeme překonat nástrahy fotografie. V pátém díle se naučíme pracovat s vyvážením bílé.
Naše Koala věnovala další dva týdny nejen pilné práci na zahrádce, ale také dalšímu studiu fotografování. Tentokrát se zaměřila na vyvažování bílé barvy. V mnoha podmínkách totiž fotoaparáty nedávají přesně ty barvy, které bychom chtěli. Podíváme se, jak můžeme tento problém vyřešit a dokonce jak vyvažování bílé využít i k hodně zajímavým barevným efektům. Pro účely povídání budeme mluvit hlavně o vyvážení bílé, ale úplně totéž lze vztáhnout i na šedou barvu. Vyvážení bílé a vyvážení šedé je totéž.
Pampelišky už odkvetly, a tak si Koala založila vlastní zahrádku.
Znáte to. Fotíte v interiéru, žlutá světla od žárovek, ale člověk dokáže stále poznat, která barva je která. Spousta fotoaparátů s tím ale má problém. Nedokážou se adaptovat jako lidský mozek a bílou stěnu, kterou člověk vidí bíle (i když je nasvícená žlutým světlem), fotoaparát zobrazí hodně žlutě. Co udělat, aby byla stěna bílá?
Koala si koupila nové křeslo a hned večer jej musela vyfotit. Proč je to ale tak moc žluté?
Každé světlo má totiž svou barevnou teplotu. Zatímco žárovkové světlo má teplotu zhruba 2500 až 3000 Kelvinů, denní světlo má už něco kolem 5000 až 5500 K a když je hodně zamračeno, může se teplota vyšplhat i na 7000 K. Ostatně když si kupujete úsporně zářivky, tak na nich občas najdete kromě termínů "teplá bílá" a "studená bílá" i barevnou teplotu. Ta je třeba u teplé bílé 2700 K a taková zářivka svítí podobnou barvou jako žárovka. Čím vyšší teplota, tím možná trochu překvapivě studenější barva. Např. zářivky s teplotou hodně přes 5000 K dávají až jakési namodralé světlo.
Barevné teploty (zdroj www.fotoroman.cz)
Problém s "divnými" barvami tedy nastává, pokud fotoaparát nepozná, při jaké teplotě byl snímek focený. To je právě úkol pro vyvážení bílé barvy. Jde tedy o to, aby "bílá bílá byla". Na následujících třech fotografiích vám to Koala ráda vysvětlí. Za běžného denního světla vyfotila prostřední snímek s vyvážením na denní světlo. Stříbrné auto je tak stříbrné i na fotce, bílé pozadí je relativně bílé. Když při stejném světle vyváží na žárovku, celý snímek najednou zmodrá. Naopak když jej vyváží na stín, celý snímek má najednou teplejší barvy. Připomínáme, že osvětlení scény je stále "denní bílou" barvou.
Ve zkratce to můžeme říci takto. Pokud nastavíme ve fotoaparátu vyšší barevnou teplotu, než je ta skutečná, snímek zežloutne. Pokud naopak nastavíme nižší barevnou teplotu, snímek zmodrá. Vraťme se ale ke Koale v křesle. Pro ilustraci byl snímek (viz výše) focen při žárovkovém osvětlení s teplotou cca 3000 K. Fotoaparát ale fotil se 7000 Kelviny. Snímek je tedy velmi žlutý.
Křeslo s Koalou při 5000 Kelvinech.
Když Koala nastavila na fotoaparátu denní světlo (cca 5000 Kelvinů), snímek výrazně "ochladl". Protože je ale nastavených 5000 K stále více než skutečných 3000 Kelvinů žárovky, které na scénu svítily, snímek je stále lehce nažloutlý. Nicméně si zachovává trochu své atmosféry.
A konečně nastavení bílé na žárovku.
Nakonec Koala nastavila ve fotoaparátu vyvážení bílé na žárovku (cca 2500-3000 K). Protože se nyní skutečná barevná teplota scény rovná té, která je nastavená na fotoaparátu, fotografie ztratila svůj žlutý nádech. Bílá stěna na pozadí je skutečně bílá. Ostatně, stačí si to ještě jednou projít. Když máte v interiéru žlutou fotografii, zoufale moc jí chybí modrá barva. Nastavením vyvážení bílé na žárovku tedy scénu "přimodříte" a barvičky tak srovnáte. Protože fotoaparát nenabízí nižší barevnou teplotu než "žárovkovou", nemůžete ani dostat modrý snímek při žárovkovém osvětlení. A co opačná situace? Když je scéna moc chladná. Když např. prší?
Na výletě se Koale porouchalo Porsche. Závadu však našla a odstranila. Ona se přece neztratí!
Za deštivého počasí nebo např. v tmavém lese fotoaparát nemusí správně odhadnout vysokou barevnou teplotu a nastaví mnohem nižší. Výsledkem jsou pak šedivé, případně až namodralé snímky. Na této ukázce to Koala schválně trochu přehnala a ukázala, jak by snímek vypadal při nastavených 3000 Kelvinech. Scéna byla ve skutečnosti nasvícena denním světlem při zamračeném počasí (asi kolem 6000 Kelvinů - na fotoaparátu to najdete jako "pod mrakem" nebo "deštivo").
Vyvážení bílé na denní světlo.
Když Koala vyvážila snímek na klasické denní světlo (5000-5500 K), fotografie má hned reálnější barvy. Možná jen trochu chladnější, ale reálné.
Vyvážení na stín (cca 7000 K).
Vyvážení na stín už trochu překračuje barevnou teplotu scény (ta byla "deštivá"), a tak nám snímek trochu zežloutnul, ale jen mírně. Znovu jde vidět, že scénu s vysokou barevnou teplotou nelze jen tak "přežlutit", nic barevně "teplejšího" už fotoaparát nemá v nabídce režimů vyvážení bílé. Koala vám ukáže ještě jednu situaci, kdy se vyvážení bílé může hodit, a to je právě snímání v lese.
Koala se opět něčeho lekla, a tak se schovala ve stromě. Těžko říci, zda si pomohla, já bych se schovaný ve stromě bál ještě víc :-)
Pokud fotíte v lese, spousta fotoaparátů to s tím vyvažováním bílé moc dobře nezvládá. Jsou zde sice stíny a málo teplých barev, snímky ale vypadají až příliš studeně, namodrale a vůbec ne příjemně. Přitom les vůbec není tak chladný. Stačí nastavit vyvážení bílé na nějakou trochu vyšší teplotu, přinejmenším na denní světlo, ideálně na zataženo.
S vyvážením na stíny je snímek hned příjemnější a s ním i les.
Snímek pak získá trochu žlutější nádech, zelená se stane zelenou a ne modrou, stejně tak hnědá bude hnědou a ne šedivou. Mimochodem, protože je les temný, vyplatí se v něm použít zápornou korekci expozice (cca -0,7 EV).
Na mnoha fotoaparátech (a to i obyčejných kompaktech) si můžete všimnout uživatelského nastavení bílé. O co jde? Koala vám to ráda vysvětlí. Jednoduše v tomto režimu vyfotíte něco neutrálně zbarveného, tedy bílého nebo šedého (papír, stěnu,...) a v podstatě prohlásíte, že toto je bílá/šedá. Pokud tedy fotíte např. v žárovkovém světle, máte před sebou bílý papír, který se ale fotoaparátu díky oné žárovce jeví žlutě. Tím, že použijete režim uživatelského nastavení bílé, v podstatě říkáte fotoaparátu: "Hele, to, co vidíš, je bílé a nikoli žluté, tak koukej makat a udělej to bílým!"
Když tedy fotoaparát vidí jenom samou žlutou, docvakne mu, že bude muset přidat hodně modré, aby ze žluté udělal bílou. V podstatě jej přinutíte vyvážit na žárovku. Obdobně to můžete udělat i v případě, kdy je scéna naopak nasvícena velmi vysokou barevnou teplotou (studenou až namodralou barvou). Tehdy mu řeknete: "Vím, že vidíš modrou, ale je to bílá, tak to přižluť, ať je to bílé!" Fotoaparát poslechne.
Komplementární barvy, aneb barvy opačné.
Možná si ještě pamatujete na výtvarnou výchovu nebo barevné negativní filmy do fotoaparátů. Pokud ne, zapněte si nějaký editor fotografií a tam najděte funkci negativu (barevné inverze). Opačné barvy teď budeme potřebovat a bylo by dobré znát vztahy mezi nimi. Opačnou barvou modré je např. žlutá, příp. oranžová (to, co je modré, odráží modrou barvu a žlutou a oranžovou úplně pohltí). Opačnou barvou k zelené je fialová a podobně. Toho lze využít i u zajímavých efektů s vyvážením bílé (šedé).
V mém modrém tričku se Koale spí náramně dobře.
Koala si tak jednoho odpoledne spala zamuchlaná v mém modrém tričku, když tu ji napadla velmi zajímavá myšlenka. Když můžu třeba žlutým světlem nasvícený bílý papír prohlásit za bílý, co kdybych prohlásila za bílou (resp. šedou) barvu, která bílá nikdy nebyla? Co když řeknu, že toto modré tričko je šedé (bílé)?
Koala vzala běžný kompakt za dva tisíce korun a našla si zmíněný režim uživatelského nastavení bílé. Malým čtverečkem, který "bílou" měří, zamířila na modré tričko. Tím vlastně řekla: "Fotoaparáte, toto není modrá, jak by se ti mohlo zdát, ale šedá!". Fotoaparát to pochopí, a aby z modré udělal šedou, musí přidat hodně žluté barvy, která modrým odstínům úplně chybí (je modré barvě barvou komplementární).
A hele, tričko je najednou šedé!
Snímek sice nevypadá nijak úžasně, ale někdy se nám tyto hrátky mohou hodit, vedou k mnoha zajímavým efektům, které mohou ohromit. Tričko je opravdu spíše šedé než modré.
Co si takhle pohrát s červenou?
Když už to šlo s modrou barvou, co takhle za šedou (bílou) prohlásit červenou barvu. Půjde to?
Skvěle, fotoaparátem zamíříme na červenou plochu a změříme "šedou". Co z toho jen vyleze? Koala je hodně zvědavá. Podle kruhu komplementárních barev je barvou opačnou k červené zhruba barva azurová. Opravdu?
Červené Porsche je najednou jaksi zašedlé až namodralé.
Ano! Celý snímek je najednou azurový! Koale se to podařilo! Plně pochopila, jak pracovat s vyvážením bílé. Nejenže může využívat přednastavené režimy, může ale svobodně prohlásit za bílou jakoukoli barvu, a tak dostat takové barevné teploty, které fotoaparát vlastně ani nepodporuje. Pro dnešek toho ale má Koala už dost a je unavená. Těší se na vás v dalším díle a mezitím...
... se v autobuse prospí cestou za dalším dobrodružstvím.
Pampelišky už odkvetly, a tak si Koala založila vlastní zahrádku.
Znáte to. Fotíte v interiéru, žlutá světla od žárovek, ale člověk dokáže stále poznat, která barva je která. Spousta fotoaparátů s tím ale má problém. Nedokážou se adaptovat jako lidský mozek a bílou stěnu, kterou člověk vidí bíle (i když je nasvícená žlutým světlem), fotoaparát zobrazí hodně žlutě. Co udělat, aby byla stěna bílá?
Koala si koupila nové křeslo a hned večer jej musela vyfotit. Proč je to ale tak moc žluté?
Každé světlo má totiž svou barevnou teplotu. Zatímco žárovkové světlo má teplotu zhruba 2500 až 3000 Kelvinů, denní světlo má už něco kolem 5000 až 5500 K a když je hodně zamračeno, může se teplota vyšplhat i na 7000 K. Ostatně když si kupujete úsporně zářivky, tak na nich občas najdete kromě termínů "teplá bílá" a "studená bílá" i barevnou teplotu. Ta je třeba u teplé bílé 2700 K a taková zářivka svítí podobnou barvou jako žárovka. Čím vyšší teplota, tím možná trochu překvapivě studenější barva. Např. zářivky s teplotou hodně přes 5000 K dávají až jakési namodralé světlo.
Barevné teploty (zdroj www.fotoroman.cz)
Problém s "divnými" barvami tedy nastává, pokud fotoaparát nepozná, při jaké teplotě byl snímek focený. To je právě úkol pro vyvážení bílé barvy. Jde tedy o to, aby "bílá bílá byla". Na následujících třech fotografiích vám to Koala ráda vysvětlí. Za běžného denního světla vyfotila prostřední snímek s vyvážením na denní světlo. Stříbrné auto je tak stříbrné i na fotce, bílé pozadí je relativně bílé. Když při stejném světle vyváží na žárovku, celý snímek najednou zmodrá. Naopak když jej vyváží na stín, celý snímek má najednou teplejší barvy. Připomínáme, že osvětlení scény je stále "denní bílou" barvou.
 vyvážení na žárovku (cca 3000 K) |  vyvážení na denní světlo (cca 5000 K) |  vyvážení na stín (cca 7000 K) |
Ve zkratce to můžeme říci takto. Pokud nastavíme ve fotoaparátu vyšší barevnou teplotu, než je ta skutečná, snímek zežloutne. Pokud naopak nastavíme nižší barevnou teplotu, snímek zmodrá. Vraťme se ale ke Koale v křesle. Pro ilustraci byl snímek (viz výše) focen při žárovkovém osvětlení s teplotou cca 3000 K. Fotoaparát ale fotil se 7000 Kelviny. Snímek je tedy velmi žlutý.
Křeslo s Koalou při 5000 Kelvinech.
Když Koala nastavila na fotoaparátu denní světlo (cca 5000 Kelvinů), snímek výrazně "ochladl". Protože je ale nastavených 5000 K stále více než skutečných 3000 Kelvinů žárovky, které na scénu svítily, snímek je stále lehce nažloutlý. Nicméně si zachovává trochu své atmosféry.
A konečně nastavení bílé na žárovku.
Nakonec Koala nastavila ve fotoaparátu vyvážení bílé na žárovku (cca 2500-3000 K). Protože se nyní skutečná barevná teplota scény rovná té, která je nastavená na fotoaparátu, fotografie ztratila svůj žlutý nádech. Bílá stěna na pozadí je skutečně bílá. Ostatně, stačí si to ještě jednou projít. Když máte v interiéru žlutou fotografii, zoufale moc jí chybí modrá barva. Nastavením vyvážení bílé na žárovku tedy scénu "přimodříte" a barvičky tak srovnáte. Protože fotoaparát nenabízí nižší barevnou teplotu než "žárovkovou", nemůžete ani dostat modrý snímek při žárovkovém osvětlení. A co opačná situace? Když je scéna moc chladná. Když např. prší?
Na výletě se Koale porouchalo Porsche. Závadu však našla a odstranila. Ona se přece neztratí!
Za deštivého počasí nebo např. v tmavém lese fotoaparát nemusí správně odhadnout vysokou barevnou teplotu a nastaví mnohem nižší. Výsledkem jsou pak šedivé, případně až namodralé snímky. Na této ukázce to Koala schválně trochu přehnala a ukázala, jak by snímek vypadal při nastavených 3000 Kelvinech. Scéna byla ve skutečnosti nasvícena denním světlem při zamračeném počasí (asi kolem 6000 Kelvinů - na fotoaparátu to najdete jako "pod mrakem" nebo "deštivo").
Vyvážení bílé na denní světlo.
Když Koala vyvážila snímek na klasické denní světlo (5000-5500 K), fotografie má hned reálnější barvy. Možná jen trochu chladnější, ale reálné.
Vyvážení na stín (cca 7000 K).
Vyvážení na stín už trochu překračuje barevnou teplotu scény (ta byla "deštivá"), a tak nám snímek trochu zežloutnul, ale jen mírně. Znovu jde vidět, že scénu s vysokou barevnou teplotou nelze jen tak "přežlutit", nic barevně "teplejšího" už fotoaparát nemá v nabídce režimů vyvážení bílé. Koala vám ukáže ještě jednu situaci, kdy se vyvážení bílé může hodit, a to je právě snímání v lese.
Koala se opět něčeho lekla, a tak se schovala ve stromě. Těžko říci, zda si pomohla, já bych se schovaný ve stromě bál ještě víc :-)
Pokud fotíte v lese, spousta fotoaparátů to s tím vyvažováním bílé moc dobře nezvládá. Jsou zde sice stíny a málo teplých barev, snímky ale vypadají až příliš studeně, namodrale a vůbec ne příjemně. Přitom les vůbec není tak chladný. Stačí nastavit vyvážení bílé na nějakou trochu vyšší teplotu, přinejmenším na denní světlo, ideálně na zataženo.
S vyvážením na stíny je snímek hned příjemnější a s ním i les.
Snímek pak získá trochu žlutější nádech, zelená se stane zelenou a ne modrou, stejně tak hnědá bude hnědou a ne šedivou. Mimochodem, protože je les temný, vyplatí se v něm použít zápornou korekci expozice (cca -0,7 EV).
Na mnoha fotoaparátech (a to i obyčejných kompaktech) si můžete všimnout uživatelského nastavení bílé. O co jde? Koala vám to ráda vysvětlí. Jednoduše v tomto režimu vyfotíte něco neutrálně zbarveného, tedy bílého nebo šedého (papír, stěnu,...) a v podstatě prohlásíte, že toto je bílá/šedá. Pokud tedy fotíte např. v žárovkovém světle, máte před sebou bílý papír, který se ale fotoaparátu díky oné žárovce jeví žlutě. Tím, že použijete režim uživatelského nastavení bílé, v podstatě říkáte fotoaparátu: "Hele, to, co vidíš, je bílé a nikoli žluté, tak koukej makat a udělej to bílým!"
Když tedy fotoaparát vidí jenom samou žlutou, docvakne mu, že bude muset přidat hodně modré, aby ze žluté udělal bílou. V podstatě jej přinutíte vyvážit na žárovku. Obdobně to můžete udělat i v případě, kdy je scéna naopak nasvícena velmi vysokou barevnou teplotou (studenou až namodralou barvou). Tehdy mu řeknete: "Vím, že vidíš modrou, ale je to bílá, tak to přižluť, ať je to bílé!" Fotoaparát poslechne.
Komplementární barvy, aneb barvy opačné.
Možná si ještě pamatujete na výtvarnou výchovu nebo barevné negativní filmy do fotoaparátů. Pokud ne, zapněte si nějaký editor fotografií a tam najděte funkci negativu (barevné inverze). Opačné barvy teď budeme potřebovat a bylo by dobré znát vztahy mezi nimi. Opačnou barvou modré je např. žlutá, příp. oranžová (to, co je modré, odráží modrou barvu a žlutou a oranžovou úplně pohltí). Opačnou barvou k zelené je fialová a podobně. Toho lze využít i u zajímavých efektů s vyvážením bílé (šedé).
V mém modrém tričku se Koale spí náramně dobře.
Koala si tak jednoho odpoledne spala zamuchlaná v mém modrém tričku, když tu ji napadla velmi zajímavá myšlenka. Když můžu třeba žlutým světlem nasvícený bílý papír prohlásit za bílý, co kdybych prohlásila za bílou (resp. šedou) barvu, která bílá nikdy nebyla? Co když řeknu, že toto modré tričko je šedé (bílé)?
Koala vzala běžný kompakt za dva tisíce korun a našla si zmíněný režim uživatelského nastavení bílé. Malým čtverečkem, který "bílou" měří, zamířila na modré tričko. Tím vlastně řekla: "Fotoaparáte, toto není modrá, jak by se ti mohlo zdát, ale šedá!". Fotoaparát to pochopí, a aby z modré udělal šedou, musí přidat hodně žluté barvy, která modrým odstínům úplně chybí (je modré barvě barvou komplementární).
A hele, tričko je najednou šedé!
Snímek sice nevypadá nijak úžasně, ale někdy se nám tyto hrátky mohou hodit, vedou k mnoha zajímavým efektům, které mohou ohromit. Tričko je opravdu spíše šedé než modré.
Co si takhle pohrát s červenou?
Když už to šlo s modrou barvou, co takhle za šedou (bílou) prohlásit červenou barvu. Půjde to?
Skvěle, fotoaparátem zamíříme na červenou plochu a změříme "šedou". Co z toho jen vyleze? Koala je hodně zvědavá. Podle kruhu komplementárních barev je barvou opačnou k červené zhruba barva azurová. Opravdu?
Červené Porsche je najednou jaksi zašedlé až namodralé.
Ano! Celý snímek je najednou azurový! Koale se to podařilo! Plně pochopila, jak pracovat s vyvážením bílé. Nejenže může využívat přednastavené režimy, může ale svobodně prohlásit za bílou jakoukoli barvu, a tak dostat takové barevné teploty, které fotoaparát vlastně ani nepodporuje. Pro dnešek toho ale má Koala už dost a je unavená. Těší se na vás v dalším díle a mezitím...
... se v autobuse prospí cestou za dalším dobrodružstvím.
