Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Fotografický blesk na cestě časem – 5. díl

1.4.2009, Roman Pihan, článek
Minulé díly seriálu o blesku nám daly základní představu o tom, jak pracuje fotografický blesk a jak se měření a nastavování expozice bleskem vyvíjelo v čase. Dospěli jsme až k dnešnímu stavu, kdy se automatika snaží pomocí měřícího předblesku zmapovat scénu a určit správné množství světla pro hlavní blesk. Jak tedy s bleskem pracovat prakticky?
Řada fotografů pracuje s bleskem tak, jako by to byla náhrada denního světla. Klesne-li hladina světla pod určitou mez nebo pokud je světlo na scéně špatně rozloženo (například chybí v obličeji), zapnou blesk. Případně se zcela spoléhají na automatiku, která má podobnou strategii – je-li málo světla, automaticky zapíná blesk, případně při zjištění vysokého kontrastu na scéně se bleskem snaží tento kontrast snížit.




Ukázka obtížné scény pro blesk i fotografa – koncertní síň ve velké podzemní jeskyni. Popředí bylo jemně přisvíceno odraženým bleskem, pozadí je osvíceno jen místními žárovkami.


Důležité je si ale uvědomit, že blesk není náhrada denního světla! Blesk je velmi krátký výboj řádově tisíciny vteřiny, a proto jeho světlo není vidět. Navzdory tomu je ale možné si jej snadno představit jako obyčejný reflektor či baterku, kterou si svítíte při cestě temnou chodbou, v jeskyni, ve sklepě atp. Podobné světlo (co do charakteru) produkují např. i reflektory auta. A jak každý motorista jistě ví – i ve světle silných a kvalitních reflektorů není vidět stejně dobře jako ve dne, a to ani v místě kam reflektory svítí, a tedy v místě jejich světelného kuželu.




Obyčejná baterka rozsvícená ve tmě může poskytnout skvělou představu o tom, jaké světlo produkuje blesk. Na rozdíl od baterky ale světlo blesku není vidět (krátký záblesk), a tak je výsledek často zklamáním.


Proto nelze ryze mechanicky aplikovat strategii „Je-li málo světla, zapni blesk“ a ani strategie „Je-li velký kontrast, zapni blesk“ nedává vždy dobré výsledky. Pokročilé práci s bleskem je proto třeba věnovat velkou pozornost, a to zejména v případech, kdy jednoznačným cílem je, aby použití blesku nikdo nepoznal. Jak tedy na to?


Kdykoliv použijete blesk, tak je třeba vyřešit tři základní úkoly:
  1. Vyřešit expozici bleskem
  2. Vyřešit barvu blesku
  3. Vyřešit stíny a lesky od blesku

Teprve úspěšné vyřešení všech těchto tří úkolů poskytne profesionální výsledky práce s bleskem, blesk expozici pomůže, současně se ale nijak neprozradí. Je třeba ale zdůraznit, že ne vždy to jde a ne vždy lze všechny tyto tři úkoly úspěšně vyřešit. Bohužel je řada situací, kdy to řešení nemá, případně pouze za pomoci velkého a nepraktického příslušenství. Velkým limitem jsou také interní blesky fotoaparátů, které neposkytují dostatečný výkon a u kterých nelze světlo směrovat díky naklápění a natáčení hlavice.




Menší a zejména stylové kompakty mají pouze interní blesk, který logicky směřuje vždy vpřed, a nemají patici na externí blesk (Hot-shoe). Sice je fotografování s nimi velmi jednoduché, ale profesionálních výsledků práce s bleskem dosáhnout nelze.





Teprve externí blesky poskytují nástroje pro náročnou a úspěšnou práci s bleskem – od vyššího výkonu přes zamezení efektu červených očí až po možnost směrování bleskové hlavy na strop či stěny.


Expozice bleskem


1.1. Nalezení popředí

Je veledůležité si uvědomit, že přímým bleskem (a tedy bleskem nasměrovaným přímo vpřed) je možné správně exponovat na jednom snímku pouze předměty v jedné konkrétní vzdálenosti – na příklad 3 metry. Vše co bude před touto vzdáleností (blíže) bude přeexponované a vše, co bude dál, musí být nutně podexponované. Je to přímý důsledek zákona převrácených čtverců, který je možné lapidárně vyjádřit tak, že intenzita světla (nejen) blesku rychle klesá do dálky.

Proto obecně nelze dobře s bleskem fotografovat „dlouhé“ objekty jako například:
    1. Dlouhé interiéry – například chodby
    2. Prostorově rozlehlé předměty z blízka (například auto s bleskem fotografované ze vzdálenosti dvou metrů)
    3. Skupiny osob stojících v hodně různé vzdálenosti od fotografa
    4. Něco, kde se blízko k fotoaparátu připlete falešné popředí (květiny, mříže, kus zdi, cizí osoba atd.)
    5. A další podobné případy




Fotografovat podobné scény s bleskem se nemá smysl ani pokoušet. Blesk není schopen exponovat správně na jednom snímku různě vzdálené předměty, v tomto případě by proto osvítil jen předek chodby.


Hledání popředí

Automatika pomocí předblesku a se všemi dalšími pomocnými informacemi se snaží najít popředí, určit vzdálenost k němu a nadávkovat blesk tak, aby právě toto nalezené popředí v jedné konkrétní vzdálenosti bylo bleskem dobře exponované. Proto je určení popředí tak kritické a současně i náročné, protože chybné určení popředí (v chybné vzdálenosti) vede téměř jistě k špatné expozici. „Dobrá“ zpráva je, že fotograf žádným praktickým způsobem nemůže hledání popředí ovlivnit, a tak není co zkazit. Buď se to automatice podaří, nebo ne, ale nelze s tím nic dělat.

Čím dále budete od předmětu stát, tím se relativní rozdíl mezi různě vzdálenými předměty stírá a naopak, čím blíže budete stát, tím bude relativní rozdíl větší a tudíž stejnoměrnost expozice horší. Vypadá to tedy, že řešením je postavit se co nejdále. To ale není vždy prakticky možné a také je třeba neustále myslet na limitní výkon blesku – jeho směrné číslo.




Z čím větší vzdálenosti fotografujete, tím je světlo blesku relativně rovnoměrnější. V praxi ale brzy narazíte na limit výkonu blesku – jeho směrné číslo.


Blesk odrazem

Problém se špatnou expozicí různě vzdálených předmětů je obzvláště „brutální“ venku ve tmě či v tmavých a velkých interiérech (například v kostele). V bíle vymalovaných interiérech naštěstí pracuje odražené světlo od zdí, které pomáhá světlo v místnosti „zrovnoměrnit“, a tím tento problém částečně maskovat. Úplným řešením nerovnoměrného světla blesku je blesk nasměrovat na strop nejlépe v menší bílé místnosti - směrování ale umožňují jen externí blesky.

V tomto případě je možné považovat za zdroj světla nikoliv blesk, ale strop a vzdálenost stropu je např. ke všem lidem v místnosti stejná, a proto je světlo na všech stejné a expozice rovnoměrná. Čím je však místnost větší, strop dále či méně bílý, tím se situace komplikuje, klade vyšší nároky na výkon blesku, až selže zcela, což je případ např. pražské Lucerny.



Při svícení bleskem odrazem o strop se relativní rozdíly ve vzdálenostech setřou, protože všichni jsou od stropu přibližně stejně daleko.


1.2. Střední šedá

Naskýtá se logická otázka – když automatika správně najde popředí, co je jeho správná expozice? Odpověď je věru jednoduchá – automatika dávkuje blesk tak, aby nalezené popředí (to tvoří část plochy snímku) bylo bleskem osvíceno/dosvíceno na středně šedou. Znamená to tedy, že automatika nadávkuje blesk správně jen pro popředí, které je v průměru středně šedé. Naštěstí většina běžných popředí tento předpoklad splňuje (např. lidské postavy a obličeje), řada scén však nikoliv.

Pokusíte-li se s bleskem a ve tmě vyfotografovat např. prstýnek na černém papíře či látce, prstýnek skončí dramaticky přeexponován. S nalezením správného popředí v tomto případě automatika nebude mít problém, scéna je totiž plochá a tudíž popředí nelze splést, popředí ale nesplňuje předpoklad střední šedé. Černé pozadí tvořící dominantu plochy odráží málo světla od předblesku a automatika se v souladu se svým úkolem pokusí silnějším zábleskem udělat z této černé střední šedou. Prstýnek tak ale skončí dramaticky přeexponován!




Prstýnek vyfotografovaný bleskem na černém pozadí končí beznadějně přeexponován. Opačně a tedy podexponované by dopadlo něco tmavého na bílém pozadí. To je důsledek expozice bleskem na střední šedou.


Jak z toho ven? Hodně chytré automatiky některých fotoaparátů se snaží podobné zrady odhalit a blesk automaticky kompenzovat. Je to ale velmi těžké, protože automatika musí pochopit scénu a o co vám vlastně jde. To však často nechápou ani lidé mezi sebou, natož dvojice člověk – stroj. Takže dobrý pokus, ale spoléhat se na něj zcela nelze.




Teprve nyní dá celý smysl funkce, která umožňuje na pokročilých DSLR Canon volit metodu měření expozice bleskem. Volba Evaluative se snaží o analýzu scény a automatické opravy (korekce blesku). Druhá volba Average exponuje vždy na středně šedou, a tedy zcela bez automatických kompenzací.


Expoziční kompenzace blesku (Flash Exposure Compensation)

Tam, kde to automatika neodhalí, případně fotoaparát nedisponuje takto „chytrou“ automatikou, nezbývá, než provést opravu ručně, a sice pomocí tzv. expoziční kompenzace blesku (Flash Exposure Compensation). To je fotografovo přání, jak opravit automatiku blesku a dávkovat do scény blesku více či méně. V případě prstýnku na černém pozadí je tedy třeba kompenzovat blesk do mínusu (např. -1 EV), a tím snížit výkon blesku tak, aby se prstýnek přestal přeexponovávat. Lze se na to dívat i tak, že opravujete neplatící předpoklad střední šedé scény.




Expoziční kompenzace blesku bývá na některých fotoaparátech v menu, u některých pokročilých bývá na samostatném tlačítku. U řady jednodušších fotoaparátů ale chybí zcela, a blesk tedy ručně opravovat nelze.




Například DSLR Olympus mají tlačítko pro expoziční kompenzaci blesku spojené s tlačítkem pro vyklopení (zapnutí) blesku a podobné umístění mají i DSLR Nikon. Všechny značky však ctí pro expoziční kompenzaci blesku symbol .


Příště se podíváme na limitní výkon blesku a problémy s ním, na barvu blesku a na stíny a lesky.
Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.