Fotografování lidí – 10.díl: ohnisko
23.5.2007, Roman Pihan, článek
V minulém díle jsme praktickou ukázkou reportáže ze svatby uzavřeli fotografování lidí v exteriéru. Nyní se podívejme na některé obecné „zákonitosti“ fotografování lidí abychom celý seriál završili pár informacemi o fotografování v ateliéru. Dnes se podíváme převážně na ohnisko a práci s ním při fotografování lidí.
Ohnisko a perspektiva
O ohnisku byla již zmínka, podívejme se nyní na tento problém podrobněji. Volba ohniska (zoom) slouží ve většině případů ke správnému zarámování snímku. Jinak řečeno, je-li hlavní objekt na snímku malý, prodloužením ohniska (zvětšením zoomu) ho lze zvětšit, čímž vyplní větší plochu snímku. Podobný efekt má však i vzdálenost na kterou fotografujete. Je-li hlavní objekt na snímku malý, lze ho zvětšit a to i beze změny zoomu tím, že přijdete blíže. Jsou obě metody ekvivalentní?
Nejsou a to zásadně! Zatímco udržujete konstantní vzdálenost a měníte zoom, ovlivňujete pouze výřez scény, který budete fotografovat. Čím delší tedy nastavíte ohnisko, tím menší část scény vystřihnete z reality a umístíte na snímek. Volbou ohniska tedy neděláte nic jiného než aplikujte nástroj „Ořez (Crop)“ jako ve fotoeditoru, ale optickou cestou a aplikován jakoby na celou scénu.
Ohnisko realizuje pouze výřez části reality na snímek.
Můžete se o tom přesvědčit jednoduchým testem. Sejměte cokoliv ohniskem např. 28 mm a potom ze stejného místa malý kousek stejné scény ohniskem 200 mm. Snímky budou na první pohled jiné. Snímek ohniskem 200 mm ale na snímku s ohniskem 28 mm najdete! Pokud tento kus oříznete a i správně zvětšíte, budou oba snímky identické! Na snímku pořízeném ohniskem 200 mm bude jen menší hloubka ostrosti a bude kvalitnější, protože bude mít lepší rozlišení. Čili závěr – změna ohniska dělá jen výřez kusu scény, ale perspektivu (zákryt předmětů a vzájemný vztah jejich velikostí) nijak nemění.
Nyní udělejte druhý test. Najděte si rozumně velký předmět ve výšce očí (nejlépe něčí obličej), nastavte ohnisko např. 28 mm a svojí vzdáleností od předmětu zařiďte, ať např. obličej vyplní cca 2/3 plochy snímku. Budete muset fotografovat odhadem na vzdálenost 0,5 metru! Nyní nastavte ohnisko 200 mm a opět zařiďte svojí vzdáleností, ať obličej vyplní cca 2/3 plochy snímku. Budete muset odstoupit na vzdálenost cca 2 metrů.
Oba snímky teď již jsou velmi podobné (stejný obličej vyplňuje stejnou plochu snímku), mají však dramaticky jinou perspektivu! U ohniska 28 mm jsou blízké předměty (např. nos) silně zvětšeny relativně ke vzdálenějším předmětům (uši, případně předměty na pozadí). Perspektiva (poměr zdánlivých velikostí jinak vzdálených předmětů) je tedy silně zdůrazněna. U ohniska 200 mm je naopak silně potlačena. Čili závěr – vzdálenost, na kterou fotografujete, silně ovlivňuje perspektivu. Čím je vzdálenost delší, tím je perspektiva více potlačena.
Objektiv typu rybí oko má obrovský zorný úhel (často až 180°) a umožňuje snímat z extrémně krátké vzdálenosti (centimetry) a tím společně s optickou deformací obrazu čočkami silně deformuje perspektivu. Na běžné fotografování lidí se tedy nehodí.
Oba faktory spolu samozřejmě souvisí. Chcete-li udělat běžný portrét a stojíte-li 3 metry daleko, budete muset použít ohnisko cca 200 mm a nic jiného vám nezbude. Naopak chcete-li udělat portrét na vzdálenost 1 metr, budete muset použít kratší ohnisko (kolem 50 - 80 mm) a tím perspektivu zdůrazníte. Proto se masově traduje, že ohnisko mění perspektivu. Ve skutečnosti mění perspektivu jen vzdálenost a ohnisko je vzdáleností vynuceno. Tím ale vzniká logická iluze, že ohnisko mění perspektivu.
Z této iluze pramení i termín portrétní objektivy, což jsou objektivy s ohnisky kolem 85 mm. Samo ohnisko 85 mm nijak perspektivu nemění, ale chcete-li tímto ohniskem udělat portrét, budete ho dělat ze vzdálenosti cca 1 - 2 metry, což je přirozená potkávací vzdálenost mezi lidmi a tak jsme na perspektivu lidské tváře z této vzdálenosti zvyklí. Neboli portrétní objektivy nabízejí přirozenou perspektivu lidské tváře. Rozumějte ale – donutí vás odstoupit na vzdálenost, kdy je perspektiva přirozená.
Ukázka perspektivy a velmi malé hloubky ostrosti u objektivu Canon EF 85mm f/1.2L USM.
Ohnisko a zorný úhel
Ohnisko má přímý vztah na zorný úhel, který objektiv „vidí“. Čím kratší nastavíte ohnisko, tím širší záběr vidíte a naopak. Proto při snímání širokoúhlými objektivy je za fotografovanou postavou vidět hodně z pozadí – zařídí to široký zorný úhel krátkého ohniska. Naopak silné teleobjektivy svým malým zorným úhlem pozadí téměř zlikvidují – za fotografovaným je ho vidět jen malá (úzká) část.
Zorný úhel a ohnisko objektivu spolu přímo souvisí.
Oboje se dá využít při fotografování – je-li pozadí součást děje, chcete ho ukázat a zobrazit, co ze za a v okolí fotografovaného, použijte spíše krátká ohniska a běžte blíže do děje. Pozor však na perspektivu – viz odstavec výše. Naopak chcete-li se pozadí zbavit (je ošklivé či nezajímavé), nastavte dlouhé ohnisko a běžte logicky dále. Z pozadí zbude jen velmi málo.
Při fotografování širokoúhlými ohnisky si však dejte pozor na náklon fotoaparátu. Jak již bylo řečeno, širokoúhlá ohniska (respektive malá vzdálenost na kterou s nimi musíte fotografovat) mají silnou schopnost zdůrazňovat perspektivu a nakloněný fotoaparát právě různé vzdálenosti vytváří. Například fotografujete-li z výše očí celou postavu krátkým ohniskem, bude k nohám cca 2 metry kdežto k hlavě ½ metru. Pokud se ovšem snížíte cca do výšky pasu, fotoaparát nebude nakloněn a k hlavě bude stejně daleko jako v nohám. Perspektiva bude potom mnohem vyváženější.
Ukázka snímku s širokoúhlým ohniskem 26 mm a přesto přirozenou perspektivou, kde postavy jsou zasazeny do děje a prostředí.
Ohnisko a hloubka ostrosti
Volba ohniska dramaticky ovlivňuje i hloubku ostrosti. Čím delší ohnisko použijete, tím užší bude zóna, kde budou předměty ostré a tím přesněji bude třeba ostřit. Naopak širokoúhlá ohniska mají tak obrovskou přirozenou hloubku ostrosti, že často ostřit není vůbec nutné – bude ostré vše od cca 1 metru do nekonečna. Hloubku ostrosti ovlivňuje i nastavené clonové číslo, jeho vliv je však menší než vliv ohniska. Jinými slovy, při ohnisku 300 mm bude ostrá jen úzká část i při maximálním clonovém čísla (např. 16) a naopak u ohniska 28 mm bude ostré vše od 2 metrů do nekonečna i při malém clonovém čísle např. 4.
Ohnisko | Přibližná vzdálenost A4 | Hloubka ostrosti OD | Hloubka ostrosti DO | Rozostření 1 m ZA |
17 mm | 15 cm | 14 cm | 16 cm | 0,42 mm |
35 mm | 30 cm | 29 cm | 31 cm | 0,79 mm |
50 mm | 42 cm | 41 cm | 43 cm | 1,05 mm |
100 mm | 83 cm | 82 cm | 84 cm | 1,65 mm |
300 mm | 250 cm | 249 cm | 251 cm | 2,57 mm |
Tabulka ukazuje na jakou vzdálenost je nutné fotografovat papír velikosti A4 pro různá ohniska. Čím delší je ohnisko, tím větší je nutná vzdálenost. Dále ukazuje hloubku ostrosti – všimněte si, že je pro všechny ohniska stejná a to ± 1cm! Příčinou je fakt, že při stejném zvětšení je i stejná hloubka ostrosti (fotografuje se z různé vzdálenosti s cílem stejného zvětšení papíru A4 do hledáčku). Co se ale liší je rychlost rozostřování za předmětem – tabulka ukazuje míru rozostření v mm na senzoru něčeho, co je ve vzdálenosti 1 metr za papírem. Čím delší je ohnisko, tím rychlost rozostření prudce stoupá.
Rychlého rozostřování pozadí u teleobjektivů se často používá u portrétů, kde umožní se pozadí zcela zbavit.
Závěr o ohnisku
Volba ohniska při fotografování lidí je v praxi podřízena dvěma faktorům – perspektivě a hloubce ostrosti. Širokoúhlá ohniska se používají hojně v reportáži, kde osobu zasazují do širokého kontextu dění a prostředí. Je třeba u nich hlídat perspektivu a volit proto pečlivě stanoviště. Naopak teleobjektivy se používají zejména při požadavku na zcela rozostřené pozadí.
Příště se podíváme na další pravidla při fotografování lidí.