Fotografování lidí – 12.díl: postava II
6.6.2007, Roman Pihan, článek
V minulém díle jsme se zaměřili na fotografování celé postavy, nyní se podíváme na to, jak fotografovat torza neboli části postav.
Torzo postavy
Torzem postavy máme na mysli obraz, kdy postava není na snímku celá, ale jen její část. Velmi častou kompozicí je jen obličej a ramena nebo 1/3 postavy včetně rukou a dále potom 2/3 postavy s volnýma rukama. Z toho vyplývá jednoduchá „poučka“, že postava se fotografuje po třetinách. Tuto poučku ale berte vysloveně s reservou.
Obecně platí pravidlo, že čím menší plánujete výsledný snímek, tím menší část postavy je vhodné fotografovat, pokud jde o zaznamenání fotografovaného. Sami asi znáte jak dopadne snímek celé postavy na fotografii 9x13 cm. A monitory PC nejsou pro svislý formát také zrovna kamarádské. Obvykle dosahují také jen rozměrů kolem 14x18 cm. Je to sice lepší, ale celá postava bude působit logicky méně působivě, než atraktivní a vydařené torzo.
Pamatujte, že každý 1 cm2 snímku je „zlato“. Proto zkuste nechat na snímku přesně jen to, co tam být má, vše ostatní musí nekompromisně pryč. Vhodný ořez postavy k tomu velmi pomůže.
2/3 postavy
I když tento termín ve fotografickém slovníku asi nenajdete, je možné jím označit snímky typu „po kolena“. Velkou výhodou oproti celé postavě (viz minulý díl) je, že lidská postava fotografovaná po kolena celkem dobře vyplní plochu snímku na výšku a také plocha pro obličej je logicky větší. Současně není třeba řešit podložku (tedy na čem fotografovaný stojí) a pozadí daleko za modelem je možné značně rozostřit. Je to tedy výrazně snazší než kompozice typu celá postava.
Typický snímek typu 2/3 postavy (postav). Skvěle vyplní svislý snímek a je výrazně snazší než celá postava. Logicky ale klade velký důraz na oblečení a doplňky.
Kde snímek ukončit záleží na mnoha faktorech. Může to být v půli stehen nebo až pod koleny, obvykle nepůsobí dobře ukončení snímku v místě kolen. Mají-li dámy kratší sukně, je dobré ukončit snímek až pod dolním lemem sukně tak, aby sukně byla na snímku celá. U dlouhých sukní dostatečně nařasených to ale není nutné.
2/3 postavy ve studiu. Ve studiu je možné mnohem více kontrolovat pózu a také neutrální pozadí silně vytahuje vlastní model a jeho detaily.
Vhodná póza je také silně ovlivněna postavou fotografovaného. Něco jiného budou vysocí a velmi štíhlí lidé, kteří při pokusu o schoulení budou působit dojmem „samá noha, samá ruka“. Proto je lepší je nechat stát a kompozici vhodnou polohou rukou a nohou spíše „roztáhnout“. Naopak menší a plnoštíhlí lidé budou „skladnější„ a budou jim slušet jiné pózy.
2/3 postavy z netradičního nadhledu, který dal vyniknout obličeji. Vhodným a řízeným „schoulením“ postavy je tak možné regulovat vyplnění snímku. Pozor však na „zkracovačky“, kdy se díky perspektivě nevhodně zkrátí nohy, ruce, tělo atp. Takové snímky obvykle nepůsobí dobře.
1/3 postavy
I když tento termín také nepatří mezi oficiální, je možné jím označit snímky typu méně než po pás neboli „hlava a celé ruce“. Hlavní výzvou potom je, jak umístit celé ruce do snímku tak, aby byl dostatečně velký obličej (fotografujete tedy 1/3 postavy) a přitom ruce byly na snímku celé. Uříznutí rukou nepůsobí obvykle dobře a tak je potřeba je nějak dostat do záběru. Obvykle to bude znamenat ruce zvednout nad pas – tedy za hlavu, k obličeji, na ramena atp. Někdy je možné se jedné ruky zbavit vhodným natočením a uspořádáním snímku, druhá ale v záběru obvykle zůstane.
Dostat ruce vhodně do záběru je hlavní úkol snímků typu 1/3 postavy. Pozor na vytrčené lokte směrem k fotoaparátu, obvykle nepůsobí dobře. Pozor také na uřezávání rukou – pahýly. Nejsou-li ztvárněny velmi citlivě, také nejsou příliš estetické.
Nezkušený model bude mít opět problém co s rukama u obličeje. Je tak vhodné je něčím zaměstnat. Vhodné jsou květiny, skleničky, držený deštník či se rukama o něco opřít atd. Opět velkou inspirací mohou být módní časopisy.
Totéž ale v reportáži. Tam opět není typické pracovat s modelem, takže nezbývá než se dívat, rychle zaujmout správné stanoviště a rychle reagovat.
Všimněte si jak rušivě působí „uříznutí rukou“. I přesto, že snímek zdaleka není špatný, ruce na něm divně chybí.
Hlava a ramena
Snímky typu „hlava a ramena“ jsou považovány za klasiku. Jsou k nalezení v časopisech, setkáte se s nimi v televizi, na sochách atp. Obvykle neobsahují ruce a snímek je tak tvořen obličejem (obličeji), ramenem a některými dalšími detaily, které mají značný vliv na snímek:
- Ramena kolmo na fotoaparát působí poněkud formálně a často vytvoří i nehezké čtvercové uskupení. Naopak přísný profil je neosobní, nezúčastněný, někdy až rušivý. Experimentujte tak s velikostí pootočení, obvykle ten správný úhel je vidět.
- Natočení hlavy má další silný vliv na snímek. Přímý pohled do fotoaparátu bývá upřímný, důvěrný a komunikuje s divákem. Lehké natočení od fotoaparátu může působit plaše a nesměle, větší natočení pohledu mimo fotoaparát potom až nezúčastněně. Experimentujte s natočením hlavy a pohledu nezávisle na ramenou.
- V případě, že se model dívá do fotoaparátu, zkuste jeho lehký podhled a nadhled (realizovaný pohybem brady nahoru a dolu). Podhled často působí koketně, až eroticky, nadhled naopak lehce nadřazeně.
- Doplňky jako klobouky, čepice atp. celkově dokreslí snímek a obvykle hodně přitahují pozornost. Experimentujte s nimi, střídat je je snadné.
- Klíčový je směr a kvalita světla. Příliš tvrdé světlo vytváří ostré stíny, příliš měkké a všesměrové světlo je zase až nudné. Něco mezi je správně. Značná část světla také musí mířit do obličeje, jinak bude tvář a zejména oči nudné a vyhaslé.
I na snímcích typu „hlava a ramena“ je možné umístit ruce, obvykle ale velmi blízko obličeje a je třeba dát pozor na dojem, že jsou to ruce cizí.
I tento snímek je typu „hlava a ramena“ i když ořez je již méně těsný. Navíc lehká diagonála dobře vyplňuje snímek a působí velmi dynamicky.
Typický reportážní snímek typu „hlava a ramena“ ze silného profilu. V reportáži nemáte šanci model ovlivňovat a tak musíte rychle a správně reagovat na příležitosti ke snímkům, které se kolem vás dějí. Můžete ale měnit své stanoviště (model obíhat) a tím de facto měnit úhel natočení modelu.
Příště se podíváme na.tradiční i netradiční portréty a zásady fotografování skupiny osob.
