Dalsia nevyhoda stabilizacie v tele sa prejavi pri dlhsich ohniskach ­- cim je ohnisko dlhsie, tym po vecsej drahe sa snimac musi pohybovat aby ustabilizoval dane chvenie fotoaparatu.

A na to pak máš u delších objektivů hodně účinnou stabilizaci v nich. Tak jako to začal dělat Olympus.

10­-24 má stabilizaci, v pohodě se dá udržet sekunda, ale ta v těle by mohla být lepší, a 16­-55­/2.8 s 8­-16­/2.8 by ji dobře využily. To a rozšířené možnosti videa pro mě budou hlavní argumenty proč ji koupit, pokud tedy bude vše jak má a podařilo se jim to ukočírovat. A úplně živě si dovedu představit doplnění dual funkce firmwarem po několika měsících, ať už plánovaně nebo následkem dalšího vývoje, na takové zvyšování hodnoty jsou u Fuji vysazení.

Áno, s 10­-24 máš samozrejme pravdu, ďakujem za opravu.

O jaké délce drah pohybu se bavíme? Setinách mm, nebo do 2 mm? Ono je důležitější spíš jak rychle a jak přesně bude to hejblátko s tím senzorem cvičit. A pro dlouhá skla lze, když se to umí, spřáhnout stabilizaci čipu se stabilizací v těle objektivu. Každopádně je stabilizace čipů výhodná v tom, že funguje se všemi skly, tedy i s plně manuálními, nebo pravěkými, nasazenými přes prostý redukční kroužek, Každopádně to vidím jako krok žádoucím směrem, je otázka, jak moc se zadaří a kdy se povede spolupráce se stabilizátorem ve skle. ­(Oly už to umí a velice dobře­).

Na mojom Panasonicu GX80 to určite chodí rádovo v mm, je to ľahko viditeľné, ak sa dá objektív dole. Našiel som video, ako to chodí pri G80:

https:­/­/youtu.be­/­-uZBnl­-BgSU

Dlzka drahy po ktorej sa snimac musi pohybovat sa da velmi lahko urcit. Pomer tejto dlzky voci velkosti snimaca musi byt taky isty ako je pomer uhlovej vychylky sposobenej trasenim ruk voci uhlu zaberu. Priklad: majme 50mm objektiv, ktory ma horizontalnu sirku zaberu 40°, a snimaci cip o sirke 36mm. Ak sa nam ­(dajme tomu­) ruky trasu tak, ze fotoaparatom vo vodorovnej rovine nahodne pohybujeme v rozsahu 2°, potom pre snimac to znamena ze sa musi pohybovat po drahe 36mm * 2° ­/ 40° = 1.8 mm.

Toto platilo pre najviac kriticky prejav trasenia ruk ­- uhlove naklananie fotaku, ked nevieme udrzat os objektivu ­"zabodnutu­" do presneho stredu fotenej sceny.

Pre ­"linearne­" pohyby fotakom ­(priamociary pohyb hore­/dole a do stran bez otacania­) a pre otacanie okolo osi objektivu ­(naklananie horizontu­) musi snimac pre kompenzaciu urobit presne taky isty protipohyb v opacnom smere, t.j. tu musi byt draha snimaca rovnako velka ako linearny pohyb fotaku a uhlove natocenie snimaca musi byt zase rovnake ako natocenie fotaku okolo osi objektivu.

Samostatnou kapitolou je kompenzacia pohybov vpred a vzad. Pri normalnom foteni je pasmo ostrosti ­(obvykle­) ovela vecsie nez pohyb fotaku dosledkom trasenia ruk, objekt ­(obvykle­) stale zostava v pasme ostrosti a kompenzacia tohto pohybu preto ­(obvykle­) nie je potrebna. Horsie je to u makra s velkym zvecsenim a velmi malym pasmom ostrosti. Vo vseobecnosti tu velmi priblize plati nieco podobne ako pri uhlovom naklanani fotaku: pre udrzanie roviny ostrosti musi byt pomer velkosti pohybov snimaca vpred a vzad k fyzickej ohniskovej vzdialenosti objektivu rovnaky ako pomer velkosti pohybu celeho fotaku kvoli traseniu ruk k vzdialenosti roviny ostrosti.

Pekne rozpísané, až na to, že vpred a vzad sa žiadny snímač nepohybuje ­(na to slúži ostriaci mechanizmus­). Tým si to tak trochu zabil... ;)

Pisal som iba co by to obnasalo stabilizovat vsetko vylucne iba pohybom snimaca :)