Rozumím tomu, že influencerka byla zakrytá bílým vozem a tak ji řidič černého vozu neviděl, nicméně přesto se zachoval jako klasický silniční prasák, takže pokud v Brazílii funguje právo normálně, vidím to na pořádný flastr za usmrcení z nedbalosti.
Odpovědět0 0
Většina influencerů by zasloužila přejet autem...
Odpovědět1 1
Absolutně nesouhlasím!
Usmrcení z nedbalosti není obhajitelné žádným, přestože maximálně hloupým chováním oběti. V silničním provozu by se neměly vyskytovat mimořádně hloupá chování obětí, ovšem ani prasácká chování dalších účastníků provozu!
Řidič černého vozu vyjížděl z vedlejší silnice a v žádném případě se neměl protáhnout mezi zastavující vozy na silnici hlavní. Měl se zajímat, co je důvodem tohoto nestandardního jevu. Dále v žádném případě neměl přejet oběť druhým kolem a už vůbec neměl s místa činu ujet!
Za to zasluhuje mimořádně velký trest!
Odpovědět0 0
Každý je svého osudu a štěstí strůjcem. Takže ať se nediví, když vyleze na vagon a zasáhne ho vysoké napětí, (až 25 000V) z troleje, nebo si rozbije kedlubnu o nadjezd, když cestuje na střeše vlaku metra. V r. 1976 jsem viděl, (z dálky), jak opilý postpuberťák, který s kamarády oslavoval závěrečné učňovské zkoušky, vylezl z okna pantografové jednotky, (prý se vsadil, že přeleze po střeše do vedlejšího vagonu), jenže se chytil nosného rámu sběrače, který měl napětí 3 kV DC proti zemi, čili proti té střeše a okennímu rámu. Během dvou vteřin od pasu nahoru kompletně shořel. Na vedlejší, (nesprávnou) kolej přijela náhradní souprava, do cíle jsme dorazili s 30 minutovým zpožděním. Jeho matka, která seděla jinde se pak na nádraží v cíli hlasitě rozčilovala a přestala až poté, co zjistila, že to zpoždění zavinil, už mrtvý, její syn.
Odpovědět1 0
Hrozný :-(.
Já jsem naštěstí nikdy nebyl svědkem žádné takové nehody anebo si to nepamatuji, ale to bych si s velkou jistotou pamatoval. Akorát jsem byl účastníkem dvou dopravních nehod, ale nešlo o nic vážného. Při jedné se nezranil nikdo a při druhé jsem utrpěl jen já lehké zranění.
Odpovědět0 0
Viděl jsem i horší věci, třeba osobu, (nebylo poznat, zda jde o muže,či ženu), kterou sestřelil rychlík, jedoucí 120 km/h. Funebráci přijeli s dvanáctsettrojkou a za hlasitého remcání, že to mají daleko, nosili ty kusy těla postupně do nákladového prostoru, kde je cpali do pytlů. A cestující z oken vlaku koukali, jak funebrák kluše k autu s kusem nohy přes rameno! Policajti dali fírovi a mechanikovi dýchnout, (oba negativní), pak další auto přivezlo náhradní lokomotivní četu a jelo se dál. Jo, milí zlatí; život je vzácný dar a kdo s ním blbě hazarduje, ten si ho nezaslouží.
Odpovědět1 0
To jsem taky jednou zažil (sražený chodec v kolejišti), ale naštěstí jsem nic z toho neviděl. Jen nám to oznámil průvodčí a později jsme odjeli náhradním vlakem. Stalo se to večer za tmy u Kolína (Středočeský kraj).
Odpovědět0 0
Dva roky jsem jezdil jako strojvedoucí, (v 70. letech minulého století). Za tu dobu jsem přejel pět lidí, kteří si mysleli, že vlak před nimi zastaví. Jenže rychlík, jedoucí 120 km/h potřebuje k zastavení minimálně 900 m. takže scénář byl vždy stejný: Zahoukání, rychlobrzda, bum a konec šichty. Na vlak nastoupila náhradní lokomotivní četa, my jsme měli povinné 48 hodinové volno, (tenkrát se na vlacích osobní přepravy jezdilo ve dvou), pak pohovor s psychologem a znovu do služby. Jestli jsem měl výčitky svědomí? NE! Nebyl důvod. Ti lidé si svůj osud zasvinili sami; v kolejišti nemá nikdo co pohledávat, dokonce ani zaměstnanci, kteří nejsou ve službě. A jak už jsem napsal dříve: Každý je svého osudu a štěstí strůjcem, život je dar a kdo s ním hazarduje, ten si ho nezaslouží a ať se nediví, když na své hovězí chování doplatí.
Odpovědět1 0
Právě že výčitky jsou v tomto případě znakem duševních problémů, prokázal jste tedy duševní odolnost ;-).
Akorát tedy v některých případech mohlo jít o sebevrahy, kteří vstoupí do kolejiště právě s předpokladem, že vlak "na místě" zastavit nedokáže.
Odpovědět0 0
