Kámasútra pro fotografy III.

Jak poměřit velikost knihy? Kdybychom za kritérium zvolili počet stránek, byla by Velká kniha digitální fotografie spíše knihou středního rozsahu. Pokud budeme brát v úvahu množství a relevanci informací, označení “velká” si tato publikace zaslouží. Tím jsme hned na začátku prozradili, že tato kniha se nám líbí. Teď již zbývá jen vysvětlit proč.

Při zběžném pohledu na obálku nás nejdříve upoutá fakt, že jména autorů jsou veskrze česká. Uvnitř na nás tedy nečíhá nebezpečí kostrbatého a neumělého překladu, který dokáže řádně nahlodat soudržnost a informativnost jakékoliv knihy, což zvláště platí o méně “exaktních” pasážích, jakými jsou například pojednání o kompozici fotografie nebo estetickém účinu. Domorodost autorů navíc poskytuje záruku znalosti domácího prostředí, což se projevuje třeba i v absenci obvyklých marketingových průpovídek (např. jak je to snadné a jak budou výsledky dokonalé), které možná fungují za oceánem, ale český čtenář je vnímá v podstatě jako neomalenost. Vidíme, ža autoři k tématu přistoupili vážně – neslibují zázraky na počkání a spíše nabádají k dalšímu studiu. Po jazykové stránce jsou daleko akademickému formalismu stejně jako rozvernosti typické pro bezobsažné, avšak hodně barevné publikace o focení, kterých je dnes všude plno. Když už mluvíme o barvách, recenzovaná kniha je plná ilustračních snímků, které jsou nejen barevné, ale i dobře zvládnuté a hlavně dobře fungují jako výukový materiál, a ne jen jako ukázka dovednosti fotografa.

Autoři nepředpokládají nebo lépe řečeno nevyžadují od čtenáře žádné předběžné znalosti a vysvětlování začíná skutečně od začátku. Tempo výkladu je svižné a počítáno je spíše s rychleji chápajícím čtenářem. Cílem je skutečná tvůrčí fotografie a nikoliv jen vylepšení snímků paní odvedle do rodinného alba. Autoři nemažou čtenářům med kolem huby (dámy prominou) a pravdivě je informují o tom, co všechno je k pořádné fotce potřeba. Můžeme to předvést např. na kapitole o blesku: “Vestavěný blesk se pro vážné fotografování nehodí.” Co jsme se jen načetli propagačních materiálů, kde výrobci líčí unikátní vlastnosti blesků integrovaných do kompaktů, až se skoro zdá, jako by takové blesky s malou plochou, nízkým výkonem a umístěné příliš blízko k objektivu mohly nahradit normální blesk. Pokročilejšího fotografa to nezmámí, začátečníka možná ano. Podobně nalévají v knize čisté víno i v dalších oblastech digitálního focení. Další příklad: i když knížka obsahuje tipy, jak “oblbnout” expoziční automatiku tak, aby výsledkem byl korektně exponovaný snímek (což vůbec není samozřejmost), všude je důsledně preferováno manuální nastavení, byť při částečném využití zabudovaných systémů pro měření expozice. Ale pojďme již konečně k obsahu:

Kniha je rozdělena do šesti částí, z nichž zejména ta o zpracování digitálního snímku v počítači je skutečně “tučná”. První kratší kapitola, nazvaná tradičně “Úvod do digitální fotografie”, je poutavým úvodem pro naprosté začátečníky, po jejímž nastudování se mohou pustit do zbytku knihy bez toho, že by hrozily nějaké nejasnosti. Při srovnávání digitální a klasické fotografie, která je zatím nezbytnou součástí každé stejně zaměřené knihy (což je mimochodem i důkazem, že ještě zdaleka není dobojováno), nevyzdvihují jednoznačně digitály, ale spíš staví “klasiku” a DF vedle sebe jako dvě média, která mají leccos společného, každé se však lépe hodí pro jiné specifické úkoly. Nenajdeme tu jednoznačnou apologezi ve prospěch digitálů – i tu je znát, že jsou autoři soudní a při smyslech (o čemž u některých tržněji zaměřených publikací o digitálech občas pochybujeme). Vzhledem k tomu, že čtenář sáhl po knize o digitálech, se ovšem nedá předpokládat, že by se na základě této kapitolky rozhodl pro “klasiku”.

V části označené “Fotografujeme digitálním fotoaparátem” je pojednáno nejdřív o obecnějších témtatech, jako je rozlišení a komprese a především o expozici, automatice a scénických režimech. Dojde i na ostření a vyvažování bílé, které začínající digitalisté rádi bez dalšího nechávají na automatice. Další kapitola je o digitální fotografické technice a je věnována záhadě ze všech největší, totiž jak to vlastně všechno funguje. Vnáší též jasno do otázky, kolik megapixelů budeme nezbytně potřebovat pro konkrétní fotografické úkoly. Za necelý rok zde kniha mnoho na aktuálnosti nepozbyla, i když samozřejmě čísla značící počet megapixelů v nových přístrojích stále hrozivě narůstají. Když už jsme nakousli téma délky informační životnosti knihy, můžeme vyslovit prognózu, že tato publikace tu s námi ještě pár let pobude, aniž by potřebovala nějaké zásadnější aktualizace. I tak je pravděpodobné, že nakladatel požádá za nějaký čas autory o přípravu dalšího, inovovaného vydání, protože rychlost a aktuálnost je v publikacích o elektronice velká část prodejního úspěchu.

Dalším přínosem kapitolky je pokus o roztřídění a zaškatulkování digitálních foťáků do kategorií. Dělení přístrojů je trochu jiné než jaké užíváme na Digimanii, rozhodně je logické a má možná i ambici stát se jakýmsi domácím standardem tohoto dělení. Dočteme se i o příslušenství k foťákům. Další kapitola je dalším důkladným rozvíjením téhož, je věnována součástem digitálních fotoaparátů z různých hledisek a objasňuje zejména nároky na ně při různých přístupech k focení a očekávaným výsledkům. Nakonec se dočteme, co si máme koupit. Přesněji řečeno, jak máme fotoaparát vybrat tak, aby splnil naše očekávání. Žádný Pí áR zde nehledejte – konkrétní značky autoři nezmiňují.

Čtvrtá a nejtlustší součást knihy je o zpracování snímků na počítači, přičemž programem, na němž je vše demonstrováno, je Adobe Photoshop. Po chvilce váhání jsme se rozhodli nepovažovat to za nevýhodu, protože nějaký demonstrační program nakonec autoři zvolit museli a Adobe Photoshop je ve více nebo méně legální verzi často vídaným obyvatelem počítačů mnoha fotografů. O existenci ostatních editorů samozřejmě autoři vědí a před čtenářem ji nijak nezamlčují. Značný rozsah kapitoly by slušel i samostatné příručce o úvodu do Photoshopu – vždyť vycházejí podstatně méně informativní příručky věnované pouze tomuto programu.

Předposlední oddíl se zabývá prohlížením, tiskem a prezentací fotografií. Volba demonstračního programu padla na ACDSee a zejména IrfanView – podle našeho názoru celkem šťastně. Při pojednání o tisku snímků a labech se autoři opět dotkli podstatných rozdílů mezi digitálním a klasickým focením, hlavní přínos této kapitoly spatřujeme vůbec v informacích o domácím a laboratorním zpracováním snímku, což je téma v digitálněfotografické publicistice sice často zmiňované, ale málokdy pořádně rozvedené.

Samotné těžiště knihy bude každý hledat podle svých preferencí, pro nás je to část šestá a poslední, nabízející praktické rady pro fotografování. Praxí zde autoři jednoznačně rozumí snahu o tvorbu závažnějších, umělečtěji orientovaných snímků. Sem také směřuje naše jediná podstatnější výtka k obsahu knihy – závěrečná kapitola by mohla být delší. A to proto, že právě jen ona se věnuje skutečné tvorbě, a ne pouze prostředků, které lze při ní použít. Jsou zde rozebrány jednotlivé námětové celky a fotografické žánry, kompozice a věci kolem ní, užití barvy a tak dále.

Kniha je psána pro začátečníky i pokročilejší fotografy a užitek z ní může mít každý, pokud není vševědoucím profesionálem. Je příjemné, že jde o knihu domácí provenience a dokazuje, že i u nás je digitální fotografie vážným tématem. Pokud jste dočetli až sem, můžete si náš názor na tuto knížku již domyslet. Přesto připojíme závěr:

Náš verdikt: Velmi dobře udělaná, široce využitelná knížka se spoustou informací. Vřele doporučujeme.