reklama
Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoaparáty
Fotomobily
Objektivy
Software
Tipy a triky
Tiskárny
Příslušenství
Ostatní
O nás  |  Napište nám
Facebook  |  Twitter
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně  |  Svět audia
reklama

Nadšený fotograf a extrémní umění

, , fejeton
Nadšený fotograf a extrémní umění
Co je a není umění je nekonečně neurčité. Zejména pokud jde o už tak sporný umělecký obor, jakým je prosté obtisknutí světa na papír skrz větší či menší zástup technických vymožeností. (Spoiler - tento článek neobsahuje definici umění.)
Nadšený fotograf a extrémní umění
Tím více komicky působí nekonečné rozbroje virtuálních diskutérů, házejících na sebe špínu pod cizí fotkou, dokonce i za to, že si dovolili žádné umění šíře šesti set pixelů na odiv nevystavit. Jen to dokazuje, že na světě je všechno tak nějak v rovnováze, uvážíme-li fenomén vzájemně pašákujících se virtuálních galeristů. Ale tomu se pověnujeme někdy příště, budete-li chtít.

K tématu mě přivedla docela běžná situace pracovního života. Seděl jsem na obchodním jednání v zasedací místnosti evidentně bohaté a úspěšné společnosti a nechával za sebe diskutovat technicky zdatnější kolegy. V těchto mezerách, kdy kolem hlavy proplouvají slova a zkratky tajemných významů se nezbývá než tvářit chytře, zaujatě, chápavě, nebo alespoň mile. Rozhodně není dobré zírat do telefonu či kreslit si do poznámek, jak jsme tomu byli zvyklí ze školních přednášek. Bloumající zrak nakonec ulpěl na zdi, ozdobené (nejspíš) uměním. Jeden čtvercový dřevěný rámeček s bílou paspartou obsahoval tmavě zelenou plochu, zatímco druhý, navlas stejný rámeček, obsahoval plochu modrou, avšak ne zcela nepodobnou vedle visící barvě zelené.

Zaujatě jsem pokýval na další sadu argumentů přísedícího kolegy a pohledem se vrátil zpátky na zeď. Nemajíc brýlí, nutných k úspěšnému doostření dlouhých ohnisek, mhouřil jsem oči jak to jen šlo, ale ani na velké clonové číslo jsem v zelenomodrých plochách nerozpoznal vůbec nic. Jsou-li to pouze prázdné rámečky, jistě ne levné, proč nejsou plochy stejně barevné? Nebo je to opravdu extrémní forma umění, zobrazující nejniternější pocity umělcovy, za něž úspěšný galerista utržil nemalou provizi? A co by řekl Kazimir Malevich tomu, že se někdo pokusil s diskutabilním úspěchem vylepšit jeho legendární obraz černého čtverce na bílém pozadí?

Letkou zkažený minimalismus



...je nutno letku vymazat a saturovat do jásavých barev?


Opustil jsem místnost, aniž bych dostal odpovědí. Avšak pohledy do mnoha galerií fotografů krajinářů mi vždy připomenou tento domnělý tuning díla mistra Maleviche, neb nebojácně až zběsile přibarvených otisků světa je tam požehnaně. Občas by leckdo potřeboval ve vlastním zájmu odinstalovat posuvníky "živost" a "saturace" z grafických editorů - takový jsem z toho měl do nynějška soukromý dojem, aniž bych měl potřebu jej někomu sdělovat v sebevíc konstruktivních komentářích. Kdo jsem já, abych hodnotil, co je umění, zvlášť, když jsem si obdobím čím barevněji, tím lépe sám prošel...

Avšak nedávno se ke mě dostal nový kalendář se snímky z asociace profesionálních fotografů. Nad některými interpretacemi fotbalistům známého verše zelená je tráva zůstává mé oko opět nechápavě stát. Tím déle, že nebýt ječících barev, na snímku by nebylo už vůbec nic. A tehdy jsem si uvědomil, že když se s tímhle extrémním uměním nebojí přijít ti nejlepší z nejlepších, najdu v hloubi šuplíku pravítko a sám zkusím štěstí v umění, třeba s tématem trojúhelníku...
reklama