Canon EF-M 18-55mm 1:3.5-5.6 IS STM

Nyní přijde na řadu posouzení kresby, začneme ostřením na krátkou vzdálenost v řádu desítek centimetrů.

Na nejširší ohniskové vzdálenosti najdete slušný střed a nepříliš dobré rohy. Ty jsou postižené velmi silnou vinětací, ostrostí i chromatickou aberací. Přicloňování všechny tyto vady snižuje, slušné výsledky bych čekal někde okolo F10.

U 26mm ohniskové vzdálenosti jsou na tom rohy o něco lépe. Vinětace je slabší, neostrost se projevuje spíše vytažením jakýchsi duchů, chromatická aberace zůstává. Pro solidní výsledky je opět dobré clonit někde nad F8.

35mm ohniskové vzdálenost má trochu slabší střed, rohy jsou lehce neostré s duchy. Vinětace už není tak výrazná, chromatická aberace ještě zůstává. Opět je dobré clonit ke středním clonám.

Při navýšení ohniskové vzdálenosti na 45 mm rohy stále trpí na duchy, zmizela ale chromatická aberace a vinětace trochu potrápí jen do cca F5,6.

Maximální zoom má trochu méně výrazné středy, rohy jsou stále vytažené směrem ven. Naprosto ale zmizela chromatická aberace. Nyní se podíváme na snímky při ostření na vzdálenosti v řádech desítek metrů.

Střed je bez problémů, rohy jsou lehce neostré, ale i mírné přiclonění je znatelně vylepšuje a v zásadě při ostření na větší vzdálenost není moc co namítat. Přes clonu F11 bych už nechodil, tam vás bude čekat pomalu narůstající difrakce obrazu.

I zde při ostření na větší vzdálenosti objektiv předvádí mnohem lepší práci. Vinětace je sice viditelná, ale ostrost je slušná po celé ploše včetně rohů, a to i na poměrně nízkých clonách.

U 35mm ohniskové vzdálenosti je to podobné. Středy jsou solidní, rohy dobré i na plně otevřené cloně, mírné přiclonění se ale hodí.

U 45mm ohniskové vzdálenosti se celoplošná ostrost začíná trochu snižovat. Rohy jsou ještě vcelku dobré, pro slušné výsledky to chce opět trochu clonit.

Nejdelší ohnisková vzdálenost trpí na lehce neostré rohy, které lze vylepšit přicloněním, pak ale roste celoplošná neostrost daná difrakcí.