Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS Nano USM

Podporováno je manuální i automatické ostření. To manuální je řešeno ostřícím kroužkem, které elektronicky ovládá motorek Nano USM. Vazba je dost rychlá, téměř okamžitá a zpoždění je jen velmi mírné až neznatelné. Ostření je také velmi tiché, což platí i pro autofokus (na rozdíl od STM motorků, které mírně "skučí").

Autofokus je dost rychlý, většinou se pohybuje okolo 0,25 sekundy. Někdy však dokáže lépe využívat předostření z minulého snímku a pak hovoříme o možnosti vyfotit snímek i za nějakých 0,15 sekundy, což paradoxně platí především pro maximální zoom. Pokud je rozostření moc velké, EOS 80D někdy ostření úplně vzdá. Nenajde směr, kterým se vydat a nic neudělá. Případně se stává to, že nejprve se chvíli nic moc neděje, chvíli se rozhoduje a pak bleskurychle zaostří. V tomto případě počítejte s jednou sekundou.

Canon hovoří o ostření od 39 centimetrů a v testu jsem se pohyboval lehce pod touto hodnotou někde kolem 34 až 38 centimetrů od roviny senzoru. Od přední čočky je to pak kolem 18 až 22 centimetrů.

Objektivu jsem naměřil maximální přepočtené zvětšení 0,47×, což pro makro není zrovna mnoho, nicméně nějaké ty méně náročné makro snímky s tím jakž takž zvládnete. Tradičně jsem zkoušel i makro předsádku Raynox DCR-150, která má 4,8 dioptrie. Ta má ale s objektivem velký problém. I na maximálním zoomu hodně vinětuje, zvětšení vzroste na cca 0,87× a ostřit můžete 9,5 centimetru od přední čočky. O něco lepší je to, když zaostříte na nekonečno. To už vinětace předsádky znatelně klesne (pořád tu ale je), a přestože se ostří z větší vzdálenosti (21 cm od předsádky), přepočtené zvětšení vzroste dokonce na 1,0×.

Následující snímek ukazuje, jakého zvětšení se dá maximálně dosáhnout. Je nutné také počítat s tím, že přepočtená ohnisková vzdálenost je už hodně velká, takže u makro snímků bude potřeba také hodně dobrého světla.

Objektiv má tradiční hraniční světelnosti F3,5 až F5,6, v tomto se nijak neliší od tradiční konkurence. Průběh je kapánek lepší než u ostatních, ale hovoříme zde nanejvýš opravdu o nějaké té desetince EV. Irisová clona má 7 lamel a maximálně lze clonit na F22 při nejširší a F36 při nejdelší ohniskové vzdálenosti.

Prozkoumáme také, jak dokáže objektiv mazat pozadí. Začneme s plně otevřenou clonou.

Překvapivě dobrý výsledek na zoomovací objektiv. Odlesky jsou docela plné, okraje trochu výraznější.

Přiclonění trochu zvýrazňuje okraje, rozmazání pozadí je nicméně i tak poměrně jemné a v tomto patří objektiv k těm lepším ve své třídě.

Objektiv má optickou stabilizaci obrazu, která má dle výrobce nabídnout 4EV účinek. Test proběhl na 50mm reálné (80mm přepočtené) ohniskové vzdálenosti.

Nadpoloviční úspěšnost jsem dosáhl při 1/15 sekundy, nicméně i při 1/10 sekundy nebylo úplně zřídkavé dostat ostrou fotografii. Když jsem totéž zkoušel bez stabilizace, poloviční úspěšnosti jsem překvapivě dosahoval až někde kolem 1/80 sekundy. Minimálně se tak dostanete na 2,3 EV, nicméně jak již bylo řečeno, nezřídka se dají fotit ostré snímky i s mnohem delšími časy. Jen to není zrovna jistota.