Canon EOS 500D: povedený pokračovatel rodu

Se základním setovým objektivem podporuje fotoaparát manuální i automatické ostření. Manuální ostření je realizováno točením předního členu objektivu, což se ale nemusí líbit těm, kteří používají polarizační a přechodové filtry, neboť ty se točí také. Poměrně malé natočení docela dost změní zaostřenou vzdálenost, takže je nutno být opatrný a nikam se nehnat. Při využití Live View lze obraz výrazně zvětšit na 5násobek, případně dalším stiskem tlačítka "lupa" až na 10 násobek. Díky obrovskému rozlišení LCD displeje pak skutečně není problém zaostřit. Chce to ale stativ. K Live View se ještě vrátím.

Automatické ostření využívá zpravidla ostření fázovým posuvem. To je velmi rychlé, zaostření za běžného osvětlení prakticky okamžité. Za tmy nastávají mírné problémy, neboť fotoaparát nemá přisvětlovací diodu. Resp. diodu má, ale ta tímto způsobem nefunguje. Pokud nevyklopíte blesk, je možné, že se fotoaparát bude snažit až zhruba dvě sekundy zaostřit a někdy to vyjde, někdy ne. Když blesk vyklopíte, fotoaparát si pomůže krátkými záblesky a zaostří podstatně snadněji a rychleji.

V režimu Live View lze využít dva způsoby automatického ostření. Prvním je způsob známý z kompaktů, tedy na bázi detekce kontrastu. Bohužel do ostření kompaktů to má velmi daleko, neboť tam je zhruba za sekundu zaostřeno, zde to i za dobrého světla trvá zhruba 4 až 6 sekund. Fotoaparát přejíždí, zjišťuje ostrost v celém rozsahu, pak předběžně zaostří a následně pomaličku doostřuje. Pro běžné použití to nemá smysl, leda na stativu, kdy není kam spěchat. Úspěšnost je za dobrého světla bez problémů, za šera však začíná dost klesat a fotoaparát občas prohlásí nezaostřenou fotografii za ostrou.

Ostří se tlačítkem zámku zaostření (na zadní straně přístroje vpravo nahoře tlačítko "lupa minus"), to se musí držet dokud se nezaostří a až poté lze spouští vyfotit snímek. Další zdržení. Nicméně při Live View lze využít tzv. Rychlý režim, kdy dojde k chvilkovému zpětnému sklopení zrcátka tak, aby se ostřilo klasickým fázovým způsobem. To je mnohem rychlejší, jen si musíte zvyknout na to, že po krátkou dobu ostření na LCD displeji nic neuvidíte. Toto řešení je příjemně svižné, člověk má ale trochu horší pocit z neustálého cvakání zrcátka. To cvaknutí je při pořizování snímku krásný moment, ale když to fotoaparát dělá prakticky pořád (při vstupu do menu, při ostření,...), působí to trochu nepatřičně.

Ostřící vzdálenost je v celém ohniskovém rozsahu konstantní, a to 23 centimetrů od roviny snímače, tedy zhruba kolem 11 centimetrů od přední čočky. Není zde tedy žádný makro režim, ale při maximálním zoomu se dají pořizovat vcelku dobré makro fotografie díky výraznému přiblížení danému vysokou ohniskovou vzdáleností. Navíc to umožní více rozmazávat pozadí.

Se širokým ohniskem skutečně mnoho makro fotek nevyfotíte. Malá ohnisková vzdálenost a relativně velká snímací vzdálenost se podepíší na velmi malém zvětšení objektu. S největším zoomem je sice zachována snímací vzdálenost, ale přiblížení je díky většímu ohnisku výraznější.

Jak vidíte, makro to skutečně není. Většinu snímků jsem pořizoval bez odšumování, takže na snímku je při ISO 500 trochu více barevného šumu, nicméně jasový je nevýrazný a vzhledem k velkému rozlišení se jím rozhodně nemusíte znepokojovat. Vzhledem k tomu, že EXIF nepodává informaci o odšumování, nelze spolehlivě říci, u kterých snímků byla tato funkce zapnuta, a kde ne.

Zrcadlovky mívají obvykle rozsáhlé možnosti nastavení expozice a ani EOS 500D na tom není špatně. Vedle automatického režimu je zde i prioritní režim clony a času, nechybí ani plný manuál. Citlivosti lze v základním rozsahu nastavit mezi ISO 200 až ISO 3200, přičemž automatika jde maximálně po ISO 1600. Pokud však zapnete režim rozšíření ISO citlivostí a nemáte zapnutou prioritu zvýraznění tónu, můžete navolit i nižší ISO 100 a vyšší ISO 6400 a H, což značí ISO 12800. Rozsah je tedy nebývale rozsáhlý a každý si přijde na své. Díky ISO 100 lze pořizovat snímky bez šumu, na ISO 12800 zase vyfotíte snímky i v opravdu hodně špatných světelných podmínkách.

Pochopitelně pak nemůžete počítat s dobrou kvalitou, ale jako nouzovka to postačí (obzvlášť, když zmenšíte rozlišení). U fotoaparátu této kategorie bych možná očekával možnost trochu více mluvit automatice do rozsahu ISO citlivostí, které může volit. Např. snížit nebo zvýšit hraniční ISO citlivost. Připravte se na to, že díky většímu čipu si fotoaparát může dovolit vyšší ISO při nižším šumu ve srovnání s kompakty, stejně tak díky malé hloubce ostrosti musí více clonit. Výsledkem je, že i za dne často zvyšuje ISO citlivost.

Rozsah expozičních časů je od 1/4000 sekundy až po 30 sekund, v manuálním režimu nastavení expozice můžete použít i bulb režim. Rozmezí clon je dáno světelností objektivu, takže na nejširším ohnisku můžete zvolit hodnoty od F3,5 až po F22, na nejdelším od F5,6 do F36. Průběh světelnosti je víceméně lineární, jak ostatně dokazuje následující graf.

Zajímavou možností je "programový posuv", kdy změříte expozici namáčknutím spouště, ale nevyhovuje vám clona nebo čas. Hlavním voličem tedy potočíte tak, aby se způsob dosažení expozice změnil, ale samotné množství světla bude totožné. Tímto lze regulovat např. hloubku ostrosti. Rovněž nechybí možnost korigovat expozici, a to v rozsahu -2 EV až +2 EV. Na zrcadlovku je to poměrně malý rozsah.

Nechybí možnost expoziční bracketingu, a to v rozmezí 4 EV. Tedy nejen od -2 EV do +2 EV, ale také od -4 EV do +0 EV a od +0 EV do +4 EV. To ale neznamená, že by byly jen tyto tři možnosti, začít můžete v podstatě kdekoli, kroky mezi snímky mohou být od 1/3 EV až po 2 EV (po 1/3 EV nebo 1/2 EV krocích). Tyto tři snímky lze vyfotit zvlášť, takže u každého stisknutí spouště se nastaví jiná korekce expozice, nebo lze navolit sekvenční snímání a fotoaparát už sám na jedno dlouhé stisknutí spouště pořídí tři snímky s rozdílnou expozicí.

Canon EOS 500D není vybaven stabilizací, tu mohou obsahovat pouze objektivy. Tak tomu bylo i v našem případě, kdy objektiv 18-55 mm IS obsahoval účinnou optickou stabilizaci. Ta se dá zapnout na objektivu posuvným tlačítkem. Fotografie byly pořízeny s citlivostí ISO 200 při času 1/6 sekundy, cloně F10, ohnisku 55 mm (přepočteném 88mm) a na vzdálenost zhruba 2 metry.

Jak je vidět ze snímků, výkon stabilizace je opravdu velmi dobrý. I při poměrně dlouhých časech se s ní dají fotit rozumně ostré snímky (minimálně pro rodinné použití). Stativ je pochopitelně při ještě delších časech nenahraditelný.

Hlavní ovládací kolečko je vyvedeno ve stříbrné barvě a obsahuje opravdu velké množství nejrůznějších voleb fotografických režimů.

V podstatě zde jsou základní fotografické režimy, veškeré scénické režimy včetně plné automatiky, a jako bonus zde najdete i videosekvence. Nyní se tedy ve zkratce na všechny podíváme.

Canon EOS 500D je zrcadlovkou, která podporuje i natáčení videosekvencí. Ty je možno pořizovat dokonce ve Full HD rozlišení 1920×1080 pixelů, ale bohužel jen při 20 snímcích za sekundu, což není pro dobré použití. 30 snímků však lze použít v HD rozlišení 1280×720 pixelů a VGA 640×480 pixelů. Ostření můžete nechat na své ruce, tedy na manuální formu, nebo můžete nechat ostřit automatiku. Jak jsme ale již mluvili o ostření v režimu Live View, je to velmi pomalé a u 18-55mm objektivu i velmi hlučné.

V průběhu natáčení videosekvence lze pořídit i statický snímek, což se projeví krátkým zásekem ve videu. Smear efekt fotoaparát nezná, přicloňování je plynulé, odlesky objektivu spíše dotvářejí správnou atmosféru, než by vadily. Zvuk je jen průměrný.

Pro vlastní posouzení kvalit si můžete stáhnout 21sekundovou ukázku s manuálním ostřením ve Full HD rozlišení (98 MB) a pak ještě krátkou 12sekundovou ukázku v HD rozlišení s Live View ostřením (39 MB).

Široké ohnisko zhruba 29 mm (po přepočtu na kinofilm) nabízí možnost snímání větších skupinek lidí, maximální ohnisko 88 mm (opět po přepočtu) je použitelné i pro osobní portréty. Jen si nebudete moci dovolit portréty z větších vzdáleností.

Zrcadlovky mají menší hloubku ostrosti a zde to jde názorně vidět. Nicméně nesnímal jsem z příliš krátké vzdálenosti a ani na nejmenší clonu, takže hlava je z větší části prokreslena poměrně ostře a detailně. Ve stínech trochu raší barevný šum, ale celkově zde není problém. Osvětlení způsobilo, že se jedna polovina tváře utápí ve stínu. Proto je zde technologie optimalizace jasu.

Za cenu mírně většího barevného šumu došlo k rozumnému prosvětlení stínů, kvalita snímku zůstává i nadále dobrá.

Blesk má inteligentní řízení expozice, takže rozumně prosvětluje snímek bez toho, aby jeho účinek byl na snímku přehnaně poznat. Stíny zmizely, škoda zbytečně vyšších volených citlivostí, které přináší občasné zelené a fialové flíčky. Snímek je i zde dostatečně ostrý, ale jak uvidíme dál, RAW dokáže přinést i ostřejší snímky.

Výklopný blesk má velmi inteligentní řízení síly svého záblesku, takže přidání expozice skutečně expozici přidá (u kompaktů se to obvykle řeší prostým navýšením citlivosti, +0 EV je většinou maximální záblesk). Zde jde vidět, že fotoaparát volí sílu blesku přesně dle toho, jak mu jí nastavíte, a to ať při nastavení citlivosti ISO natvrdo (první řádek) nebo na automatiku (druhý řádek).