Canon EOS 500D: povedený pokračovatel rodu

Fotoaparát je dodán v krabici, která obsahuje samotný přístroj s krytkou bajonetu. Dále zde najdete objektiv, který má hned dvě krytky (vnitřní a vnější, která chrání přední čočku objektivu). Dále zde najdete popruh na krk, nabíječku s přívodním kabelem, Li-Ion akumulátor, AV kabel, USB kabel a CD-ROM se softwarem. Měl by zde být i ořezaný manuál a CD s plnou verzí manuálu, tu však náš novinářský vzorek neobsahoval.

Fotoaparát je napájen Li-Ion akumulátorem LP-E5, který má vyšší napětí 7,4 V a poměrně vysokou kapacitu 1080 mAh. Výrobce udává 400 snímků na jedno nabití, při použití Live View jen 170. Během testování jsem při občasném používání Live View, blesku a sekvenčního snímání dosáhl zhruba 480 až 600 snímků na jedno nabití, což považuji za rozumnou hodnotu. Ukazatel baterie je velmi přesný, takže po třech čtyřech vybitích budete mít poměrně dost jasno v tom, kdy bude poslední snímek.

Hlavním softwarem je určitě EOS Utility, která slouží zejména pro stahování snímků z fotoaparátu do počítače. Vypadá hezky, uvítal bych však výběr složky pro uložení snímků v rámci dialogu stahování. Takhle člověk musí složku vybrat v nastaveních "Preferences" ještě před započetím stahování. Tedy v úplně jiné části softwaru.

Po stažení se spustí program Digital Photo Professional, kde vidíte v levé části navigaci ve složkách, vpravo pak pole s miniaturami fotografií.

Po rozkliknutí lze upravovat RAW soubory, možnosti pokrývají základní a některá další nastavení, takže něco zde určitě uděláte. Pro vážnější práci ale bude lepší sáhnout po pokročilejším softwaru.

Pro JPEG snímky je určen spíše ZoomBrowser EX, který mi ale k srdci příliš nepřirostl. Navigace v něm je trochu složitější (zejména náhledy), jinak ale obsahuje vše, co základní software má mít.

Po rozkliknutí snímku se ukáže zvětšenina, se kterou toho ale moc nenaděláte. Lze si všimnout tlačítko Edit, kterým spustíte editační menu. To ale není nikterak obsáhlé a má jen několik základních možností.

Každá úprava se pak ukazuje v jednom okně, takže je nutno vše potvrzovat, vracet se zpátky a podobně.

Ještě se na chvíli vrátím ke Canon EOS Utility. Zde totiž můžete ovládat fotoaparát přímo z počítače. Stačí jen přepínat nastavení a přesně to provede i fotoaparát.

Dokonce je možné vidět to, co vidí fotoaparát. Zde jsem si fotil svůj monitor. Nechybí ani reálný histogram, ovládání ostření a další.

Zrcadlový hledáček má rozumnou velikost a i se setovým objektivem se přes něj dalo vcelku rozumně ostřit nejen za dne, ale i za šera (ale ideálně na nějaké světlo v šeru). Na matnici jde vidět devět ostřících bodů, které v případě zaostření červeně probliknou. Spodní řádek zezdola ukazuje expoziční paměť (AE lock, případně AE bracketing), připravenost blesku, jeho synchronizaci (písmeno "H") nebo blokování expozice/bracketing (hvězdička), kompenzaci expozice blesku, expoziční čas, clonu, korekci expozice, D+ je priorita zvýraznění tónu), následuje ISO citlivost, informace o černobílém focení a korekci vyvážení bílé. Předposlední položkou je informace o zbývajícím místě ve vyrovnávacím bufferu a zelené kolečko informuje o správném zaostření.

LCD displej zde zastává funkci stavového displeje, který tu v klasické známé podobě nenajdete. Oproti levnějšímu modelu EOS 1000D je dobré, že má snímač přiložení oka, takže při focení přes hledáček se displej samočinně vypne a nesvítí tak zbytečně do očí. Pochopitelně je možné LCD úplně vypnout a ovládat hlavní parametry naslepo. U expozičního času, clony a ISO citlivosti to není problém, ale ostatní věci zde už nenastavíte.

Na snímku je klasické zobrazení LCD displeje. Na rozdíl od modelu EOS 1000D neslouží jen jako informační displej, ale po stisku tlačítka SET lze jednotlivé možnosti aktivovat a upravovat jejich volby přímo v tomto menu. Je to velmi dobrý a rychlý způsob, jak se vyhnout nastavování v menu nebo pomocí jiných tlačítek.

V horním řádku je zobrazen expoziční čas, clona a citlivost. Vlevo je pak na dalším řádku ikonka motivového programu, následuje korekce expozice a korekce blesku. Na třetím řádku je styl fotografie, vyvážení bílé a měření expozice. Předposlední pak ukazuje rozlišení snímku (případně snímání do RAWu), styl ostření a sekvenční snímání/samospoušť. Úplně dole je pak signalizace baterie a poněkud zvláštní počítadlo volných snímků. To patrně vypočítává hodnotu na základě velikosti posledního snímku. Takže když vyfotíte snímek, jehož datový objem je velmi malý, na 8GB kartě počet volných snímků klidně povyskočí o několik stovek.

V kreativním režimu lze nastavit blesk, můžete si všimnout také dvou posuvníků, kde ten první nastavuje clonu, ale šikovně to maskuje jako rozostřování a zaostřování pozadí. Druhý posuvník je pak jen korekce expozice. Opět to maskuje ztmavením a prosvětlením snímku, což je pojem jasný i pro nezkušené uživatele.

V plně automatickém režimu lze nastavit jen rozlišení a sekvenční snímání/samospoušť. Na pravém snímku vidíte menu s korekcí blesku, kde fotoaparát rovněž popisuje, co se vlastně nastavuje.

Na dalších snímcích vidíte nastavování vyvážení bílé a barevných stylů fotografií, kde vidíte i rozepsané nastavení ostrosti, kontrastu, saturace a tónu.

Výběr ostřícího bodu probíhá na následující obrazovce, tlačítkem SET se pak přepínáte mezi automatickým výběrem (jsou vysvíceny všechny AF body) a ručním výběrem, kde je vysvícen pouze jeden bod. Vpravo vidíte, že lze upravit vyvážení bílé i do červených/modrých odstínů nebo zelených/fialových a v těchto směrech také točením hlavního voliče spustit bracketing vyvážení bílé, kdy se pořídí jeden snímek s klasickým vyvážení a další více modrý a více červený (resp. více zelený a fialový).

V režimu Live View zobrazení mírně kopíruje obraz v hledáčku. Zleva je zde expoziční čas (nyní není ve zlomku), clona, korekce expozice, zbývající počet snímků, ISO citlivost a stav baterie. Po stisknutí tlačítka SET vyvoláte v levém sloupci rychlé menu. Kromě získání informací slouží i k nastavování. Pozor však, intuitivně by člověk mačkal tlačítko SET, ale to slouží k vypnutí tohoto menu. Překvapivě zde pro přepínání voleb nefungují ani tlačítka vpravo/vlevo, ta slouží k přesunu nahoru a dolů, což mě trochu zaráží. Nastavování se zde děje hlavním voličem.

Menu je rozděleno na několik stránek. První dvě jsou červené a signalizují fotografická nastavení. Další dvě modré mají na starosti režim prohlížení, tři žluté jsou pak zejména technická nastavení a poslední zelená stránka je vlastní menu. Zde si můžete natáhnout nejoblíbenější volby, které jsou hned po ruce a není tak nutno je lovit v celém menu. Dokonce si lze nastavit, aby se toto vlastní menu vždy spouštělo (ve výchozím stavu se spustí na poslední volené položce), ale po čase jsem to zrušil.

V technických nastaveních najdete i uživatelské funkce C.Fn, které obsahují několik zajímavých nastavení. Není zde jen přiřazení tlačítek, ale i některá fotografická nastavení např. ohledně odšumování, optimalizace jasu a další.

Nastavení stylů fotografií je bohaté. Předvolby jsou doplněny ještě o tři vlastní nastavení, kde si sami můžete dosyta vyhrát s ostrostí, kontrastem, saturací i tónem (to lze ale upravit i u předvolených režimů). U černobílého můžete dále nastavit barevný filtr.

Nechybí ani kompenzace expozice v hlavním menu (k dispozici je běžně pod tlačítkem Av), lze zde nastavit i expoziční bracketing. Ten může fungovat tak, že při každém zmáčknutí spouště se vyfotí snímek s jiným nastavením (nejprve správná expozice, pak podexpozice a přeexpozice), nebo nastavíte sekvenční snímání a na jeden stisk pořídíte rovnou tři snímky ve stejném pořadí, což je poněkud lepší systém.

Zobrazování miniatur snímků lze provést maximálně do 9 snímků na stránku. Lze se mezi nimi přepínat šipkami, ale tímto způsobem se nelze přepínat mezi stránkami. V krajní poloze tedy další stisk zobrazí 8 původních snímků a jeden nový. Teprve točením hlavního voliče se přepínáte mezi stránkami a každým krokem tedy uvidíte dalších 9 snímků.

Další možností je menší zobrazení s doplňkovými informacemi. V horním řádku se dozvíte hodnoty expozičního času (ve zlomkovém tvaru), clonu, číslo složky a souboru. Následuje samotná fotografie a její histogram. Dále je tu ikonka motivového režimu, měření expozice, může zde být korekce zábleskové expozice a napravo citlivost s prioritou tónu. Další řádek ukazuje vyvážení bílé, může zde být i informace o její korekci, naleznete zde i barevný styl snímku.

Dále následuje rozlišení snímku, informace o zámku (zde nikoli) a barevný prostor. Poslední řádek ukazuje pořadové číslo snímku, jejich celkový počet, datum a čas pořízení. Na pravém snímku vidíte zvětšení pomocí tlačítka lupa, v pravém dolním rohu se objeví ukazatel, který znázorňuje aktuální zvětšení.

Při pořizování videosekvencí na LCD displeji téměř nic není, hlavní je červené kolečko znamenající záznam. Při prohlížení se změní v levém horním rohu informace. Tentokrát je zde délka sekvence. Další změnou je předposlední řádek, který ukazuje její rozlišení.

Pro přehrávání jen stačí naklikat správné tlačítko a spustit. Přehrávání pak probíhá jako na pravém obrázku. Nahoře je uplynulý čas jak číslem, tak i jeho grafickým znázorněním.