Canon EOS 500D: povedený pokračovatel rodu

S nočními fotografiemi nemá Canon EOS 500D problém. Nabízí širokou škálu citlivostí od ISO 100 až po ISO 12800, expoziční časy do 30 sekund včetně bulb režimu a objektiv umožní nastavit clonu v rozmezí F3,5 až F22 na širokém ohnisku a F5,6 až F36 na nejdelším. Takže s časem si můžete hrát kolik chcete, vyšší clona vyrobí stylové hvězdičky,...

K fotografii nelze mít výhrady. Při ISO 100 není na snímku žádný šum, míra detailů je velmi dobrá.

Výsledek je vynikající. Ostrá jsou i auta vzadu, nikde žádný šum. Osvědčilo se mi vypnout optickou stabilizaci na objektivu. Když byla zapnutá, ne vždy jsem dostával ostré snímky.

Citlivost ISO 200 můžeme klidně vynechat, protože na ní není nic zajímavého. I ISO 400 produkuje krásné čisté snímky s minimem šumu. Této citlivosti se nemusíte ani v nejmenším bát.

Rovněž ISO 800 vynecháme, protože stále dává dosti čisté snímky. Ostatně jak je vidět, ani ISO 1600 na tom není nikterak špatně. Jasový šum není příliš výrazný, zapnutá redukce šumu už však má občas tendenci s některými pixely ustřelovat. Když ji vypnete, ničeho takového se sice nedočkáte, ale zase bude snímek postižen barevným šumem. Pokud se vám chce odšumovat na počítači (což bude kvalitnější), pak redukci vypněte, jinak ji klidně ponechte.

Při citlivosti ISO 3200 už začíná být snímek znatelně jemnější a jasově výrazně jiných pixelů se objevuje více. S redukcí šumu je ale zrno jinak poměrně nevýrazné. Určitě to už nelze označit za kvalitní fotografii, ale pro rozumně velký tisk nebude ani v nejmenším problém (část toho zakryje i vysoké rozlišení).

Další navýšení citlivosti způsobuje na snímku spoustu světlých pixelů. Detaily se začínají ztrácet, nicméně pokud chcete vyfotit jen nějakou rychlou fotku z ruky a předpokládáte její využití v malém rozlišení, lze ISO 6400 s klidným srdcem použít.

Nejvyšší ISO 12800 se už podepisuje i na takto malé zmenšenině, i když snímek vypadá pořád docela koukatelně. V normální velikosti 15 megapixelů je ale vidět obrovské množství jasového i barevného šumu, téměř žádné detaily. Mohlo by však být zajímavé pořizovat takto černobílé snímky.

V této kapitolce se podíváme na dva standardní snímky (důl vypadává, protože je už je téměř celý zbořený a není na snímku už pořádně co studovat). Jako první je snímek rybníku.

Ačkoli bylo docela pod mrakem, obloha se i tak značně přepálila. Aberace je vidět jen mírně, celkově lze snímek hodnotit poměrně dobře.

Díky vysokému rozlišení fotoaparát nabízí velké množství detailů. Na stinných místech se objevuje jen slabý barevný šum, mírná je chromatická aberace, celkově jde o dobrou práci.