Canon EOS 550D: třídní premiant

Nyní se můžete podívat na několik ilustračních snímků.

Díky vysokému rozlišení fotoaparát nabízí velké množství detailů, nicméně je vidět, že objektiv by na tom určitě mohl být i lépe. Zejména na levé straně si můžete všimnout chromatické aberace. K dispozici dávám i RAW snímek.

Zde jsem použil vyvážení bílé na stín, abych dostal poněkud teplejší barvy. Automatika dělala snímky dosti studené. Při citlivosti ISO 500 není šum problém. Nepříliš dobrá světelnost se projevila jen v lehce rozmazaném pozadí.

Na středních ohniscích kreslí objektiv pěkně, ostrost je rozumná, detaily dostatečné.

Zde je sice ostrost také poměrně dobrá, ale silné protisvětlo nemá fotoaparát ve spolupráci s objektivem moc rád, a tak zde vzniká příliš velké množství chromatické aberace. Můžete zkusit, co dostanete z RAW verze snímku.

Na nejdelším ohnisku fotoaparát nejde přes 1/200 s, takže navýšil citlivost až na ISO 5000 (maximum jsem pro automatiku nastavil na ISO 6400). Na snímku lze vidět ustřelené pixely a silnější barevný šum, nicméně po odstranění barevného šumu některým z odšumovacích programů může být výsledkem stále dobře použitelná fotografie. Zajímavý barevný nádech jsem snímku dal vyvážením bílé do stínu, jinak byly snímky docela studené. S teplotou jsem to ale tak přehnat nemusel.

Výhodou dlouhých ohnisek a bohatých expozičních nastavení je možno fotit panning prakticky za všech okolností (a pokud nedostačuje clona, lze našroubovat ND filtr). Vzhledem ke hmotnosti přístroje a objektivu se snímky tohoto typu fotí velmi snadno.

Zatímco na nejširším ohnisku může být chromatická aberace velký problém, na delších ohniscích tato vada klesá. Zde se lehce objevuje na sloupech vpravo, v jiných oblastech snímku je minimálně. Detaily jsou slušné, ale ne vynikající. 18 megapixelů je sice velké rozlišení, ale objektiv přeci jen ještě není natolik dokonalý, aby je zvládl výborně vykreslit. K dispozici je i RAW snímek.

Focení detailů s rozmazaným pozadím je díky tradiční světelnosti F5,6 občas poněkud problematické. Na výrazné rozmazání pozadí to nestačí. Je to znatelně lepší než u kompaktů, ale je jasné, že pevná 85ka by zde udělala lepší službu.

Byla zde použita funkce Priorita zvýraznění tónu, která lépe zachází s přepaly a stíny. Ty jsou trochu světlejší, kresba ale není úplně nejostřejší a na hladině si můžete všimnout lehkého barevného šumu.

Zde jsem proklínal kontrastní ostření Live View, který nebyl schopen správně zaostřit. Jednak mu to trvalo celkem dlouho (asi 2 sekundy), jednak ostřil vždy mírně za hlavu. Nakonec jsem tedy musel využít manuální ostření a zvětšeného živého náhledu. Clonu F8 jsem zvolil, abych lehce zvýšil hloubku ostrosti a hlavu lépe trefil. Spíše jsem počítal s ořezem.

Tento snímek byl pořízen s makropředsádkou Raynox DCR-150. Bez ní tedy vážku takto ani náhodou nevyfotíte. Je zde nevýhoda, že předsádka hodně vinětuje, a to i na nejdelším ohnisku. Lze si však všimnout zajímavého jevu, že čím dál zaostříte, tím menší je vinětace a tím větší zvětšení vznikne (změnou ostření se při použití předsádky ohnisko na "nejdelším ohnisku 135 mm" mění doslova brutálně). Nastavíte-li ohnisko na 135 mm a zostříte na nejkratší vzdálenost (cca 5 cm), je zvětšení menší, než když zaostříte na nekonečno a jste od objektu něco přes 10 cm.

V trochu prosvětlených stínech je lehce slabší kresba, stále ale mnohem lepší než to, co dostanete z běžných kompaktů. Na kontrastních hranách je výrazná aberace, a to nejen ve větvích, ale i na hladině. Na nejširším ohnisku tato chyba docela potrápí.

Zde se opět projevila clona F5,6, která nedovoluje na větší ostřící vzdálenost více rozostřené pozadí. Při citlivosti ISO 1000 považuju obrazovou kvalitu za dobrou, což umocňuje i vysoké rozlišení. V některých místech bych uvítal slabší doostřování, které umí být někdy patrné (zde v podstatě na všech vodorovných ostrých liniích stébel).