Canon EOS 760D: s novým srdcem

Canon EOS 760D má ostřící systém s 19 ostřícími body, kde jsou všechny křížové, což určitě potěší. K dispozici je jednorázové ostření One Shot, průběžné ostření AI Servo AF a najdete tu také AI Focus AF, které je něčím mezi. Funguje jako jednorázové, ale v případě detekce pohybu by se mělo přepnout na průběžnou verzi. Průběžné ostření je velmi dobré, pracuje rychle a s 18-135mm IS STM objektivem také velmi tiše (v běžných podmínkách není vůbec slyšet).

Pokud jde o výběr AF bodů, je zde klasické jednobodové ostření, kdy si sami vyberete, na který bod chcete ostřit. Je jich 19, ale zabírají relativně malou plochu uprostřed. Hodily by se také i nějaké body trochu více v rozích (rozvržení bodů je do kosočtverce). Ke spuštění výběru AF bodů můžete využít tlačítka lupy a pak už otočnými ovladači nebo šipkami vyberete příslušný AF bod. Následuje zónové ostření, kdy si vybíráte plochy až 3×3 body, ve kterých bude fotoaparát sám hledat nejlepší AF bod. Jako poslední je tu automatický výběr z 19 bodů a zde Canon už tradičně kraluje. Stejně jako u EOS 70D, i zde máte pocit, že vám fotoaparát snad čte myšlenky a v drtivé většině případů ostří přesně tam, kam chcete. V podstatě až na vzácné výjimky vás tento režim nezklame a můžete s ním fotit v podstatě pořád.

Rychlost ostření je s 18-135mm IS STM objektivem vynikající, fázové doostření je záležitostí většinou na zhruba 0,2 sekundy, někdy i trochu méně (a někdy naopak trochu více). Za slabšího světla se to ale zhoršuje a fotoaparát občas poněkud váhá. Canon slibuje ostření od -0,5 EV, což v dnešní době patří k podprůměru. Musím říci, že mi to přišlo být kapánek lepší (stejně jako u EOS 70D), ale přesto fotoaparát někdy překvapil neschopností zaostřit za slabšího světla (např. interiér osvětlený slabou žárovkou může být ve stinnějších místech problém). Na noční focení doporučím 19bodovou automatiku, neboť fotoaparát si už pod některým z AF bodů najde dostatečný kontrast a zaostří.

Zásadním problémem většiny levnějších zrcadlovek je ale to, že nepodporují AF micro adjustment (nastavení AF systému) a EOS 760D není výjimkou. V případě, že si konkrétní kus objektivu moc nerozumí s objektivem, systém si sami neseřídíte a musíte využít servisu. Na výše uvedeném snímku sami vidíte, že testovaná kombinace těla a objektivu by to hodně potřebovala. Při 18mm ohniskové vzdálenosti a nízkých clonách (zde F3,5) trpěl fotoaparát na silný front focus. Zde ale upozorňuji a zdůrazňuji, že jde o kusovou záležitost, záleží tedy na konkrétním kusu objektivu i těla, nikoli typu. Jiné 760D s 18-135mm objektivem mohou ostřit správně už od výroby. V live view byla kvalita snímků naprosto někde jinde.

Live view je díky hybridnímu autofokusu a STM ostřícímu motorku použitého objektivu výborný. Ostření je velmi rychlé zejména na široké ohniskové vzdálenosti, zde totiž je fotoaparát s 18-135mm IS STM objektivem schopen zaostřit za nějakých 0,2 až 0,25 sekundy, což je takřka na úrovni fázového ostření. Při maximálním zoomu ale počítejte spíše s 0,6-0,7 sekundy. Citlivost je dostatečná, výraznější kontrast ale neuškodí. Pokud jde o ostřící režimy, máte zde sice lenivější detekci tváří, ale dosti úspěšnou a poradí si i s hodně náročnými úhly včetně profilu. FlexiZone Multi automaticky vybírá AF body a musím říci, že je stejně jako ve fázovém případě vybírá velmi dobře. V neposlední řadě je tu FlexiZone Single, kdy tu máte jediný AF bod. Ten lze snadno polohovat dotykem na displeji. Pochopitelně nechybí možnost 5× a 10× zvětšení při ostření přes live view, což oceníte zejména u manuálního ostření.

Jako každá zrcadlovka, i Canon EOS 760D má dostatečně bohatou nabídku expozičních režimů. To znamená, že tu najdete automatiku, prioritu clony, času a manuál včetně bulb režimu. Expozici můžete měřit poměrově (celoplošně), částečně (středově) a bodově. Měření je docela spolehlivé, pochopitelně v protisvětle už kvůli klasickému hledáčku musíte expozici jen odhadovat a snímky raději kontrolovat na displeji. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu -5 EV až +5 EV. Expoziční bracketing lze nastavit pro tři snímky s rozdíly expozic až 2 EV a lze jej kombinovat s korekcí expozice. Poněvadž se bracketing zapíná nezávisle na samospoušti, lze kombinovat dokonce bracketing, korekci expozice a samospoušť, za což hlasitě tleskám.

Expoziční časy mohou být od 1/4000 sekundy do 30 sekund, zde tedy nic nadprůměrného, ale běžný standard. Citlivosti pak mohou být od ISO 100 do ISO 12800, v režimu rozšíření i ISO 25600. U automatiky lze nastavit maximální citlivost, kterou může nastavovat. Maximum lze nastavit na ISO 400 až ISO 6400 (po 1EV krocích). Automatika se zhruba snaží držet pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti.

Rozsah clon závisí na použitém objektivu. 18-135mm IS STM objektiv nabídne světelnost F3,5 až F5,6, maximální hodnoty jsou pak F22 až F36 podle zvoleného zoomu. Fotoaparát podporuje programový posun, tedy v režimu automatiky můžete upravit clonu a přístroj sám přepočítá expoziční čas.

Na horním kolečku fotografických režimů je poměrně velké množství voleb. Zajímavé je, že tu chybí uživatelské režimy (U, C, USER a podobně).