Canon EOS RP: levný full frame šikula

8.8.2019, Milan Šurkala, recenze

Canon se pustil do třídy full frame CSC fotoaparátů a základním modelem je poměrně levný EOS RP. Na něj se právě dnes podíváme. Jak si povede tento fotoaparát, který nabídne 26MPx snímač a 4K video?

Kapitoly článku:

Zaostřování

Canon EOS RP je vybaven technologií Dual Pixel AF CMOS, umí tedy ostřit fázově přímo pomocí čipu, kterým fotí. To má výhodu v tom, že na rozdíl od zrcadlovek tu není problém s back nebo front focusem a musí říci, že test světelných zrcadlovkových objektivů pomocí redukce a tohoto fotoaparátu byl naprosto jiný zážitek než na zrcadlovce. Ostření je výrazně přesnější a spolehlivější.

Najdete zde jednorázové zaostřování One Shot a průběžné ostření Servo. To funguje opravdu hodně dobře, zejména co se týče nových RF objektivů. Alespoň s RF 24-105mm (s Nano USM motorkem) bylo přeostřování tiché a dosti svižné. Pokud jsem použil zrcadlovkové objektivy EF s tradičním USM motorkem, fotoaparát ostřil velmi rychle, nicméně o poznání hlučněji, a byly znatelně více cítit jednotlivé kroky (fotoaparátem to škubalo). To je ale tradiční projev takových objektivů.

Metod zaostřování je pochopitelně několik, máme tu zónový AF (3×3 body), rozšíření AF oblasti: okolí, rozšíření AF oblasti, 1bodový AF, bodový AF a detekce tváří se sledováním. Liší se velikostí plochy i třeba tím, zda berou do úvahy okolí vybraného bodu. Osobně jsem nejčastěji používal automatiku, protože je poměrně spolehlivá. Sledování objektu je docela solidní, takže bod můžete mít uprostřed, na něj namáčknout a pak komponovat. Fotoaparát se už postará o sledování objektu. Není to však 100%, občas se sledovací oblast rozjede a fotoaparát začne ostřit jinam. I proto tu nechybí možnost dotykového ovládání pomocí displeje.

Zde bych chtěl upozornit na jednu důležitou věc. Zatímco u One Shot si můžete vybrat, zda se expozice po namáčknutí zamkne nebo ne (lze volit pro všechny typy měření expozice zvlášť), Servo tuto možnost nenabízí a expozice se vyhodnocuje stále i po namáčknutí. A poněvadž měření expozice je opravdu dost agresivní, jas snímku může lítat o mnoho EV sem a tam jen na základě toho, co se zrovna sleduje. Zaostření na kmen stromu ve stínu a zaostření na osvětelnou trávu pod tímto stromem ve stejné vzdálenosti při stejné kompozici může klidně znamenat 5 EV rozdílu v expozici. Tady je opravdu velkou výhodou elektronický hledáček, kde hned vidíte, jak je zhruba nastavena expozice, a že se případně děje něco nekalého. Docela tak přijde vhod tlačítko pro zamykání expozice, které jsem dosud nebyl zvyklý moc používat.

Canon myslel i na nastavení chování AF. Můžete si tak vybrat sledovací citlivost, rychlost sledování, co má AF dělat poté, když nezaostří (zda to zkoušet dál nebo přestat a nechat rozostřený obraz), jak se bude měnit orientace AF bodů při focení na výšku a další. AF systém je tu opravdu hodně "vymakaný". Canon navíc slibuje zaostřování už od -5 EV a je nutno říci, že citlivost je za špatného světla vskutku velmi dobrá. Zde bych sice řekl, že Canon v té tmě potřebuje vytáhnout něco, co má výraznější texturu nebo kontrast (některé konkurenční přístroje si vystačí s více jednolitým obrazem), každopádně i tak musím hodně chválit.

Nesmí chybět ani manuální zaostřování, při kterém můžete zvětšovat náhled a pomoct si tak. Nerozumím však tomu, proč je toto ovládání tak komplikované. Tlačítkem lupy sice náhled můžete zvětšit ručně (ale nikoli automaticky), další zvětšení ale už provádíte tlačítkem INFO. Abyste si zvětšovali náhled, tak přeskakujete mezi tlačítky, kolečky a musíte dávat pozor, abyste nezmáčkli dvakrát lupu, protože to byste si naopak zvětšení vypnuli. Zajímavé je, že v režimu One Shot AF můžete nastavit funkci manuálního doostření a v tomto případě už může docházet k automatickému zvětšování náhledu. Proč to ale nefunguje přímo u MF?

Nastavení expozice, automatika

Něco málo z nastavení expozice jsme už nakousli v předchozí podkapitole a zde budeme pokračovat. Samozřejmostí je, že tu máme automatiku, prioritu clony, času a manuál, na výběr je také několik způsobů měření expozice. Ty jsou ale různě provázány se zaostřovacími body, někde lze nastavit, že se má expozice zamykat, jinde ne a jde to jen pomocí tlačítka. Celkově musím říci, že nastavování expozice je zde docela bolístkou a musíte si najít nějaké nastavení, které dostanete do krve a naučíte se, jak se zhruba chová a co od něj můžete čekat. Obecně lze říci, že tu není žádný režim, který by byl vyloženě celoplošný a dalo by se přesněji odhadnout, co s daným rozložením jasů vlastně fotoaparát udělá. Zajímavostí je režim Fv (flex. priorita AE), která je jakousi automatikou s programovým posunem.

Přestože jde o levný full frame, tak možnosti nastavení expozice jsou poměrně bohaté, to však neplatí pro rozsah expozičních časů. Závěrka je tak pouze mechanická, přičemž nejkratším časem je tu 1/4000 sekundy (poněkud problém s F1,4 objektivem ve dne, nemáte-li také ND filtr), maximum je pak 30 sekund. Režim bulb tu má speciální volbu na kolečku fotografických režimů. Není třeba držet spoušť, ale délku expozice si můžete nastavit přímo v menu (až více než 99 hodin záznamu). Kdo chce, může pochopitelně i tradičně držet tlačítko spouště.

Citlivosti mohou nabývat hodnot ISO 100 až ISO 40000, režim rozšíření pak nabídne i ISO 50 směrem dolů a ISO 102400 směrem nahoru. Automatice lze nastavit spodní i hodní konec rozsahu citlivostí, v tomto případě ale nelze využít ty rozšířené (nejvíce tedy ISO 100-40000). Potěší možnost nastavit, při kterém času se má zvedat citlivost, případně to lze nechat na automatice. Chválím také to, že se zde dá nastavit, jak moc se má řídit pravidlem převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. Je zde sedm stupňů nastavení. Ten prostřední začíná na 1/60 sekundy a od 60mm ohniskové vzdálenosti dál se pak řídí výše zmíněný pravidlem. Nejdelší nastavení se pak s 24-105mm objektivem drželo okolo 1/8 až 1/20 sekundy, naopak nejkratší volilo časy ideálně až kolem 1/1250 sekundy. Pro video lze nastavit pouze maximální ISO (6400 až 102400).

Tím to ale nekončí. Nechybí korekce expozice (+/-3 EV), kterou lze kombinovat i s expozičním bracketingem. Ten může mít 2, 3, 5 nebo 7 snímků, lze si volit i pořadí expozic a to, zda se má po vyfocení sám vypnout nebo nikoli. Co se mi naopak nelíbilo, je to, že aktivace bracketingu se provádí úplně někde jinde než jeho nastavení. Při focení tak musíte pendlovat mezi dvěma oblastmi menu.

Videosekvence

Fotoaparát EOS RP by měl být i docela solidní videokamerou. Výrobce vedle Full HD rozlišení (1920×1080 pixelů) nabídl i UHD 4K (3840×2160 pixelů). Najdeme zde však vedle pozitivních vlastností i několik negativních a ne moc pochopitelných. Takže vzhůru do toho.

Samotná kvalita videa je slušná, což platí pro UHD 4K i Full HD video. Máme tu solidní množství detailů, přiměřenou kvalitu zvuku a plynulou změnu expozice (pokud ji nezafixujete). Fotoaparát dokonce disponuje jackem pro externí mikrofon a sluchátka. Takhle to vypadá na dost slušný fotoaparát i pro profesionály. Pokud jde o stabilizaci, najdete zde digitální stabilizaci, která však značně ořezává obraz. Má dva režimy "povolit" a "vylepšeno". Ta první přichází se zhruba 1,1× crop faktorem (přiblížením obrazu). To ještě není nic, co byste si nějak dramaticky všimli a vadilo by to (obraz se při zahájení natáčení jemně přiblíží). Druhá forma digitální stabilizace ale přináší 1,44× crop, a to už je opravdu pořádná změna úhlu záběru. Na širokoúhlé video tak můžete zapomenout.

A pokud točíte do 4K, je to o to horší, protože to už má samo o sobě výrazný crop faktor. Zatímco Full HD má celou šířku snímače, 4K je ve formě 4K výřezu z prostředku senzoru. Naměřil jsem rovnou 1,75× crop ve 4K proti Full HD! To znamená, že 24mm objektiv se bude úhlem záběru chovat jako 42mm objektiv. Zapněte nejlepší formu digitální stabilizace a jste na přepočtených 60 mm s 24mm objektivem. Onu digitální stabilizaci bych ale asi ani nezapínal a když ano, tak jen v klasickém módu. Její účinek není nikterak významný v ani jednom režimu a nestabilizovaný objektiv moc neuklidní. To optická stabilizace v objektivech, to je jiná. Tam RF 24-105mm F4 předváděl hodně slušné výkony.

Ukázky a srovnání digitální a optické stabilizace fotoaparátu Canon EOS RP a objektivu Canon RF 24-105mm F4 L IS USM.

Bohužel, výrazný crop ve 4K rozlišení není jediný problém. Celkově tu vidím výhrady zejména na uživatelskou přívětivost a asi jen těžko budete hledat jiné fotoaparáty než Canony, které by při natáčení videa házely uživateli více klacků pod nohy. Když to přeženu, tak s nadsázkou budou spokojeni buď tatínkové natáčející ratolesti na automat nebo profesionální hollywoodští kameramani, ale nikdo mezi tím.

Pokud chcete natáčet 4K video, tak OK, můžete, ale musíte tak učinit ve speciálním video režimu. Proč se nedá aktivovat 4K i normálně, netuším. Chcete nastavit expozici u videa? Opět je tu jen speciální video režim. Pokud jste v režimu priority clony, času, manuálu a zmáčknete červené tlačítko, video se bude natáčet s automatikou. Proč se nemůže rovnou aktivovat režim natáčení videa s daným expozičním režimem jako u jiných značek, je mi opět záhadou.

Ukázky 4K videosekvencí natočených pomocí fotoaparátu Canon EOS RP.

Takže jsme ve speciálním video režimu. Proč je tu jen automatika a pak plně automatický režim? Chcete-li řešit jen hloubku ostrosti, máte smůlu. Pokud si totiž chcete sáhnout na clonu, musíte si ošéfovat i expoziční čas, jinak to nejde. Prioritní režim tu není. Chcete-li řešit jen čas (např. kvůli pohybové neostrosti, tedy využití 180° pravidla pro expoziční čas), opět máte smůlu a budete muset chtě nechtě řešit i clonu. Pokud si chcete uložit různá přednastavení pro různé situace u videa, opět máte smůlu. Uživatelské režimy C1 až C3 tu jsou, ale jako na potvoru umí uložit všechno, jen ne nastavení ze speciálního video režimu. Opět, mnohá konkurence to umí.

Ale abych zase jen nehanil, je potřeba zmínit i pár dobrých vlastností. Vždycky můžete využít korekci expozice a automatické nastavení ISO citlivosti funguje i pro manuální video, takže když si budete řídit čas a clonu, stále může běžet automatika pomocí ISO citlivosti. Ve Full HD rozlišení se můžete také těšit na Dual Pixel AF technologii, takže opravdu solidní autofokus s krásně jemným, plynulým a dostatečně svižným chodem i citlivostí (jak rychlost, tak citlivost se dá ještě navíc nastavit v menu). Když k tomu připočteme dotykový displej, je to radost natáčet video. Ve Full HD tu máme i HDR video při 25 fps, kdy se natáčí snímky s rozdílnou expozicí a skládají dohromady, což vytváří video s vysokým dynamickým rozsahem. Stinnou stránkou je, že se v tomto režimu nedá korigovat expozice (HDR videa bývají poněkud tmavá), nelze jakkoli upravit ani jiná expoziční nastavení. Samotný vzhled videa vypadá trochu nerealisticky, ale to hodně záleží na typu scény (některým to svědčí, některým ne).

Jakmile ale použijete 4K video, radost z autofokusu skončí. Duální pixely nejsou ve 4K režimu povoleny, a tak se jede jenom klasickým kontrastním ostřením, které tu spíše není, než je. AF je ve 4K jen těžko použitelný a spíše vám video zkazí (častěji video rozostří než zaostří). Raději předostřete s AF, hoďte manuální ostření MF, snažte se neměnit snímací vzdálenost a bude to lepší.

UHD 4K 3840×2160 pixelů / 25p - cca 15100 kB/s (121 Mbps)
Full HD 1920×1080 pixelů / 50p - cca 7700 kB/s (61 Mbps)
Full HD 1920×1080 pixelů / 25p - cca 3800 kB/s (30 Mbps)
Full HD 1920×1080 pixelů / 25p (lehká) - cca 1550 kB/s (12 Mbps)
HD 1280×720 pixelů / 50p - cca 3200 kB/s (26 Mbps)
HD 1280×720 pixelů / 25p - cca 1650 kB/s (13 Mbps)

Už tradičně dávám ke stažení také několik ukázkových videosekvencí. Máme zde UHD 4K video (22 sekund, 318 MB), dále Full HD video s přeostřováním pomocí dotykového displeje (14 sekund, 102 MB) a krátkou ukázku HDR videa (13 sekund, 48 MB).