Canon IXUS 200 IS: poprvé dotykově

Fotoaparát nabízí pouze autofokus. Manuální ostření u této kategorie fotoaparátů zpravidla není k dispozici a ani u tohoto přístroje jej nenajdete. Automatické ostření může zaostřovat na prostředek, což je klasické řešení, od kterého vždy víte, co čekat. Druhou možností je tu "tvář+AiAF", neboli automatický výběr zaostřovacího bodu doplněný o detekci tváří. Tento režim funguje vcelku dobře. Na čtyřsměrném ovladači pak můžete navolit automatické ostření, makro režim a nekonečno (fotoaparát ostří od 3 metrů dál). Jako scénický režim je zde digitální makro, kdy lze s nejširším ohniskem využít až 4× digitální přiblížení. Pochopitelně pak trpí kvalita.

Průběh ostřících vzdáleností patří pouze ke standardu této třídy. Bez makra je nutno být zhruba 40 cm daleko (výjimkou jsou nejširší ohniska s cca 25 centimetry), v druhé polovině ohniskového rozsahu to vyskočí až téměř k 80 cm. Makro režim srazí vzdálenosti na první polovině ohniskového rozsahu na hodnoty kolem 10 cm, na nejširším ohnisku až na 4 centimetry. To nejsou špatné hodnoty, nicméně představoval bych si makro trochu lepší.

Jestli si ale Canon za něco zaslouží pochvalu, tak je to rychlost a úspěšnost ostření. I ve špatných světelných podmínkách nemá fotoaparát příliš velké problémy a s přisvětlovací diodou zvládne na vzdálenosti do cca 5 metrů ostřit až překvapivě dobře a rychle. Ve špatných podmínkách je problém jen s ostřením na pohybující se objekty (např. snímání tance), kde je lepší rychle zaostřit na něco statického a překomponovat, než ostřit na pohybující se osoby.

Jak již bylo řečeno, makro režim není právě chloubou fotoaparátu Canon Digital IXUS 200 IS. To umocňuje ještě ten fakt, že má extrémně širokoúhlé ohnisko a objekty se tak zdají být ještě mnohem dále, než ve skutečnosti jsou.

Ostatně na tomto snímku to lze vidět. Od kleští jsem byl zhruba 4 centimetru, na snímku to vypadá ale přinejmenším na vzdálenost o polovinu větší. Při citlivosti ISO 400 je zde vidět dost šumu a silné odšumování projevující se v spoustě jasově ustřelených pixelů.

I nastavování expozice je zde svěřeno automatice. Nicméně ve srovnání s mnoha jinými stylovými kompakty zde najdete několik bodíků k dobru. K těm se ale dostaneme až za chvíli. Rozsah ISO citlivostí začíná na ISO 80 a končí u ISO 1600. Ve speciálním scénickém režimu je možno využít i ISO 3200, ale to rozlišení spadne na 3 megapixely. Zajímavý je rozsah expozičních časů, který je od nevídaných 1/3000 s až po 1 sekundu v klasickém automatickém režimu. Celkem rozumně je tak možno fotit i snímky s horším osvětlením bez blesku (pochopitelně se stativem nebo opřením o něco pevného).

Zajímavostí je však scénický režim "Dlouhé časy", kde je expoziční čas svěřen do rukou uživatele. Jedná se tedy o prioritu času. Nicméně jste omezeni citlivostí ISO, která může být pouze ISO 80, clona je vždy plně otevřena a rozsah expozičních časů je od 1 po 15 sekund. Pro relativně kvalitní noční snímky je tento režim i přes svá omezení velmi dobrý. Korekci expozice lze navolit od -2 EV do +2 EV s kroky 1/3 EV.

Průběh světelnosti vidíte na přiloženém grafu a nutno říci, že se zde Canon opravdu vůbec nevyznamenal. Protože konkurence nemá tak široký úhel záběru, musíte u Canonu pro dosažení srovnatelných ohnisek zazoomovat, což znamená zhoršení světelnosti na daném ohnisku. I přes relativně dobré hraniční hodnoty F2,8-5,9 (ve srovnání s konkurencí) tak IXUS 200 IS rozhodně světelností nepotěší. Radost udělá ale ten fakt, že clona je zde mechanická a nejedná se o hloupý ND filtr. Díky tomu může fotoaparát za dobrých světelných podmínek více clonit a zlepšit kresbu objektivu.

Hlavní výběr mezi expozičními režimy provedete šípovým posuvným ovladačem na horní straně přístroje. Zde lze vybrat mezi videosekvencemi, scénickými režimy a automatickým režimem.

Pod prostřední možností se nabízí bohatá nabídka scénických režimů včetně základního fotografického režimu Program, ve kterém můžete nastavovat veškeré volby fotoaparátu.