Canon IXUS 285 HS: kamarád do kabelky

Detekce tváří je slušná, pracuje spolehlivě, takže problémem může být akorát nedostatek světla, který dělá fotoaparátu potíže. V takových případech dlouho ostří a často zahlásí neúspěšné zaostření.

Blesku bohužel nelze stáhnout expozici, nicméně takovou funkci bych v této třídě kompaktů snad ani nečekal. Při detailnějších portrétech lze mírně máznout pozadí, nicméně prostě musíte počítat s tím, že čip má standardní velikost a podobně a světelnosti objektivu je dokonce pod průměrem. Pokud jde o blesk a efekt červených očí, ve většině snímků jsem zaznamenal jen mírnou variantu. Oči tak obvykle mívají lehce temně načervenalý nádech, někdy více, někdy méně.

Pokud si fotoaparát pomůže vyšší citlivostí, má blesk dosti slušnou sílu. Zde mě fotoaparát překvapil, protože byl schopen zaostřit v úplné tmě na rozsvícené okno v pozadí a kontrast mu stačil (obvykle totiž ve tmě fotoaparát takřka vůbec neostří). Při citlivosti ISO 800 je na snímku dost šumu a všimněte si také toho, že objektiv stíní blesku a ve spodním pravém rohu budete mít trochu tmu.

Fotoaparát je napájen velmi tenkým Li-Ion akumulátorem NB-11LH. Jeho napětí činí standardních 3,6 V, jenže kapacita je pouhých 800 mAh (celková kapacita 2,9 Wh). Canon hovoří, že dle normy CIPA by měl vydržet na pořízení pouhých 180 snímků, resp. 256 fotografií v ECO režimu. V testu jsem ale dosahoval mnohem lepších čísel. Ze tří celkových vybití baterie jsem se dostal na průměr 315 snímků a 11 minut videa na jedno nabití, což na fotoaparát této kategorie není vůbec zlé.

Zobrazení displeje je poměrně jednoduché. Nahoře jsou informace o kvalitě záznamu, zbývající kapacitě, dole jsou pak expoziční informace. Čas, clona a citlivost se zobrazí po namáčknutí spouště. Rychlé menu, které vidíte vpravo, je dvousloupcové a kvůli tomu se komplikovaně ovládá. Pohybujete se směrem nahoru dolů, pak se překliknete do podmenu a znovu se pohybujete nahoru a dolů. Škoda, že to není jako u starších PowerShotů, kde jste měnili směr jen jednou (druhé menu bylo horizontální). Rovněž nechápu to, proč je záporná korekce nahoře a kladná dole. Nebyly snad vždycky záporné hodnoty dole?

Dále tu vidíte makro režim a menu pro Wi-Fi. Tam si vyberete, jak a k čemu se chcete připojit.

Hlavní menu má jen dvě záložky a relativně malý počet položek.

Také u zobrazení vyfocených snímků nečekejte mnoho režimů. Máte tu celoplošné zobrazení, kde se ale nic nedozvíte (žádné expoziční hodnoty) nebo zmenšený náhled s histogramem a mnoha důležitými informacemi.

V moderních fotoaparátech nesmí chybět Wi-Fi a ani Canon IXUS 285 HS není výjimkou. Vyzkoušel jsem jen základní funkce, protože můj telefon nebyl schopen se připojit a musel jsem Wi-Fi otestovat s krátkodobě půjčeným. Telefonem můžete pořizovat GPS souřadnice, které pak přiřadíte zpětně pořízeným snímkům.

Další možností je zobrazení snímků z fotoaparátu, které lze zvětšit a případně i stáhnout do telefonu.

Samozřejmostí je i dálkové ovládání fotoaparátu. Zoom lze ovládat po malých krocích pomocí tlačítek nebo rychleji pomocí posuvníku. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně jednoduchý fotoaparát, není tu moc funkcí k nastavení. Odezvy jsou přiměřené.