Canon PowerShot A1000 IS: ve stínu předchůdce

Fotoaparát přišel v typické krabici pro kompaktní Canon. Tedy v malinké stylové krabici, která není žádným designérským výstřelkem, ale hezky informuje o tom, co si vlastně kupujete.

Příslušenství fotoaparátu zahrnuje poutko na ruku, 32MB SD kartu, dvě AA baterie, USB a AV kabel, CD-ROM s plnou verzí manuálu a CD-ROM se softwarem (ZoomBrowser EX, Canon EOS Utility, PhotoStitch,...). Dále zde naleznete důkladně okleštěné verze papírových manuálů, kde se nedozvíte prakticky vůbec nic.

Měření výdrže fotoaparátu Canon PowerShot A1000 IS je hodně těžká disciplína. Testoval jsem s kvalitními bateriemi Varta PowerAccu 2700 mAh. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, jak moc je která sada nabitá, použil jsem dvojici baterií, kterou jsem měl nedávno ve stařičkém kompaktu HP. Pro něj byly tyto baterie již údajně vybité (a přitom s nimi nafotil asi 40 fotek). Canon však neměl žádný problém, s touto sadou byl schopen pořídit ještě 580 fotografií! Až jsem začínal mít dojem, že výdrž nezměřím, protože všechny důležité fotografie pro recenzi jsem již nafotil a nebylo co fotit na druhou plně nabitou sadu.

Vzal jsem tedy tyto vybité baterie, plně je nabil a zkusil otestovat výdrž znovu a upřímně řečeno, chvíli to trvalo. Asi tomu nebudete věřit, ale na pouhé dvě kvalitní AA baterie zvládne PowerShot A1000 IS pořídit neskutečných 800 fotografií! Něco úžasného. Přitom podle Canonu má zvládnout 450 fotografií při zapnutém LCD a 1000 fotografií s vypnutým. Já měl LCD displej zapnutý pořád a občas jsem využíval blesk. Jen je nutno podotknout, že nabíjení blesku je dost pomalé.

Hned ze začátku je třeba poznamenat, že Canon a jeho software nebyl ochotný spolupracovat s mým počítačem a ani za nic (ani několikanásobná přeinstalace softwaru nepomohla) nebyl schopen otevřít aplikaci Camera Window. Fotografie jsem tedy musel přetahovat ručně přes Windows, neboť ani druhý software ZoomBrowser nehodlal detekovat přítomnost fotoaparátu. Podobné problémy s fotoaparáty Canon mám ale pořád. Na jiných počítačích to nejspíš poběží, u mě ale nic nespolupracuje (při předchozí instalaci Windows a testu Canon PowerShot G9 to dělalo také problémy, ale tehdy jsem to ještě vyřešil).

Samotná aplikace ZoomBrowser vypadá poměrně dobře, její ovládání je však trochu složité díky různým záložkám a poněkud zvláštnímu zobrazování fotografií.

Po rozkliknutí si můžete zobrazit fotografii ve větším. Tlačítko Edit vám dovolí velmi jednoduchou editaci fotografie, která začíná u úpravy barev a kontrastu a tam skoro také končí. Je tu už jen korekce červených očí, ořezání a vložení textu.

Zatímco menu je takřka bezvadné, samotný LCD displej za mnoho nestojí. Při úhlopříčce 2,5", což je na dnešní poměry už trochu méně, nabízí archaické rozlišení 115.000 bodů (tedy 240×160 pixelů). Takové rozlišení je naprosto nepoužitelné pro zhodnocení ostrosti fotografie, musíte si ji prostě zvětšit. Ještě, že jde zobrazení fotografie po vyfocení pozdržet stiskem tlačítka FUNC.SET a je možno i zoomovat. Ani pozorovací úhly nijak zvláště nenadchnou.

Další zajímavou kapitolou je optický hledáček. Upřímně řečeno, kdyby tu nebyl, o nic by fotoaparát ochuzen nebyl. Je totiž extrémně nepřesný. Červený rámeček signalizuje obraz v hledáčku, takže sami vidíte nedostatečnost pokrytí. Na nejširším ohnisku činí necelých 70 %, na nejdelším pak dokonce méně než 65 %.

Zobrazení LCD displeje je však dobré. Levá strana obsahuje logo fotografického režimu, korekci expozice, vyvážení bílé, nastavení barev, měření expozice, kvalitu fotografií a rozlišení. Tyto položky jsou ve stejném pořadí ve zrychleném menu, o němž ještě bude řeč. Pravý horní roh ukazuje (zleva) makro režim, citlivost ISO, blesk, redukci červených očí, samospoušť a automatické otáčení snímku. Vpravo dole je množství fotografií, které se vejde na kartu, nad ním mohou být ikonky vytváření složky, zámku ostření a expozice.

Na pravé fotografii pak vidíte LCD displej po namáčknutí spouště. Objeví se použitá ISO citlivost, dole pak expoziční čas s clonou, úplně vlevo pak indikace roztřesení (tedy dlouhého expozičního času).

Za zrychlené menu, které je přístupné po stisku tlačítka FUNC-SET, musím Canon velmi pochválit. Jeho procházení a nastavování je intuitivní. Je dobré, že si fotoaparát pamatuje poslední volbu. Chcete-li zkusit jinou volbu téhož (třeba jinou korekci expozice), už při najetí menu jste nejen ve vybrané funkci, kterou chcete nastavovat, ale ve výběru jednotlivých nastavení na aktuální volbě. Rychlá změna tak může být záležitostí pouhého jednoho kliku. Pochopitelně záleží na tom, jak a co nakonec chcete změnit.

Bohužel je zde jeden háček. Tím je ergonomicky velmi nepříjemný čtyřsměrný ovladač. Canon A590 IS jej měl přímo úžasný, s ovladačem u Canonu A1000 IS je to však obrovský problém. Ovladač v podstatě splývá s povrchem fotoaparátu, nemá žádné rozumné výstupky, a tak prakticky ani jedno z pěti tlačítek (počítám-li i FUNC.SET) se nedá jen tak lehce cíleně zmáčknout. Pokud už něco zmáčknete, obvykle to bude vedle. Proč Canon takto zabil jinak geniální ovládání fotoaparátu, nevím. Každopádně je to obrovská škoda. Na pravé fotografii vidíte volbu ISO citlivostí, která se provádí šipkou vzhůru. Umístit ji na čtyřsměrný ovladač pokládám za příjemné řešení.

Základní zobrazení vyfocených snímků ukazuje v pravém horním rohu pořadové číslo a celkový počet fotografií, pod ním pak číslo souboru. Pravý spodní roh oznamuje čas a datum pořízení, levý pak rozlišení a kvalitu.

Detailnější zobrazení ukazuje podstatně menší fotografii, dozvíte se však v jakém režimu byla fotografie focena, dále také měření expozice, citlivost, expoziční čas, clonu, korekci expozice, vyvážení bílé, velikost souboru v MB a rozlišení snímku.

Pořizování videosekvencí má o něco jednodušší zobrazení LCD displeje. V pravém dolním rohu vidíte zbývající čas a ikonku stabilizace. Levý sloupec umožňuje měnit vyvážení bílé, barevnost, měření expozice a rozlišení snímku. Detailní zobrazení pořízené videosekvence ukazuje kromě pořadového čísla, celkového počtu a názvu snímků také měření expozice, rozlišení, snímkovací frekvenci, korekci expozice, vyvážení bílé, barvy, velikost v megabajtech a délku videa. Dole je ještě čas a datum pořízení.

Hlavní menu je přístupné stiskem tlačítka MENU. Je rozděleno na dvě kategorie, první se věnuje nastavení fotografování (viz levý snímek), druhá pak nastavením fotoaparátu jako přístroje (viz pravý obrázek). Zde se pochopitelně již při každém spuštění menu ocitáte na první položce, nikoli na poslední měněné.