Canon PowerShot G1 X Mark III: s ještě větším srdcem
9.2.2018, Milan Šurkala, recenze
Canon představil profi kompakt s velkým APS-C senzorem a zoomovacím objektivem. Vzbudil tak opravdu velkou pozornost. V dnešním testu se na tento fotoaparát podrobněji podíváme a zjistíme, jak moc bude revoluční.
Kapitoly článku:
Autofokus, ostření
Fotoaparát má snímač s podporou technologie Dual Pixel AF, tedy má fázové senzory přímo na snímacím čipu. Pokud se bavíme o jednorázovém focení One Shot, pak se můžete těšit na zaostřovací časy okolo 0,1 až 0,15 sekundy v celém ohniskovém rozsahu, což jsou vynikající časy. Na průběžné focení je zde metoda Servo a při pomalém sekvenčním snímání zvládá dodat správně zaostřenou většinu snímků. U rychlejšího sekvenčního snímání je to už o něco slabší, stále jde ale o velmi solidní výsledek (na kompakt).
Pokud jde o výběr zaostřovacích bodů, máme tu tři metody. První je nejjednodušší, jde o jeden vybraný bod, který se dá polohovat pomocí menu, rozhodně bych ale doporučil mnohem rychlejší a pohodlnější metodu dotykem na displeji. Za další je tu zónové ostření, v podstatě automatický výběr několika z 9 AF bodů ve vybrané zóně. I tu lze polohovat dotykově.
Nakonec je zde plně automatický výběr AF bodů doplněný o sledování a detekci tváří. Ta sice nemá vždy nějak nadprůměrnou úspěšnost ve větších úhlech natočení hlavy, je ale rozumně rychlá a s velmi rychlým fázovým ostřením jde o jedno z nejlepších řešení v testu ostření na tváře. Slušný je i výběr AF bodů, který se už nedrží tak vehementně pozadí jako jiné Canony. Rovněž sledování objektu je opravdu hodně slušné.
Dále tu nesmí chybět manuální ostření MF. To lze ovládat několika různými ovladači, např. i dotykově na displeji. Před tím bych ale varoval, protože nejdříve se nic neděje a až pak se najednou náhled začne zaostřená rovina opravdu hodně rychle posouvat. Snadno tak přejedete cílovou rovinu. S trochou cviku to jde, na jemné doladění je to také OK, přesto se mi MF ovládalo nejlépe namapováním na prstenec objektivu. Tam je vazba přesná a plně odpovídá tomu, o kolik tento prstenec otočíte.
Chválím to, že se na displeji objevuje indikace zaostřené vzdálenosti a je tu dokonce tlačítko AF, které v režimu manuálního ostření doostří automaticky. Musíte mít ale zhruba zvolenou tu vzdálenost, na kterou ostříte. Máte-li zaostřeno na 20 cm a objekt je 2 metry daleko, vůbec nic se nestane. Pokud ale máte zaostřeno na méně než metr, tak fotoaparát už doostří. Tenhle režim se výborně hodí např. pro snímání květin, kdy si zhruba předostříte, ale finální zaostření už necháte na automatice. Tu ale nezblbne pozadí.
Citlivost autofokusu za špatného světla je docela slabá. K měření používám mimo jiné i zhasnutá okna na protějším paneláku, který je osvětlen pouliční lampou a míra osvětlení se snižuje od spodního patra směrem nahoru. Fotoaparát nezaostřil ani na první patro.
Podíváme se na minimální zaostřovací vzdálenosti. Fotoaparát má sice normální i makro režim, rozdíl je ale spíše jen v ochotě ostřit na popředí (makro režim nezaostří na pozadí), jinak jsou stejné. Na nejširším úhlu záběru začínáte na 8 centimetrech a postupně poměrně lineárně roste minimální vzdálenost na 29 centimetrů.
Když si to promítneme do přepočteného zvětšení, vidíme, že v podstatě v celém ohniskovém rozsahu dosahuje fotoaparát 0,2 až 0,25× zvětšení. To znamená, že od kraje po kraj vyfotíte přibližně 15cm předmět, k menšímu se ale už nebude možné více přiblížit, aby byl zaostřený. Na makro se tak fotoaparát skutečně naprosto nehodí. Vyzkoušel jsem však tradičně předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie. V takovém případě se na max. zoomu sníží snímací vzdálenost z 29 na pouhých 11 cm (od přední čočky předsádky) a zvětšení vzroste na 0,54×. To už je použitelnější, byť stále nejde o pravé makro. V případě Raynoxu nezapomeňte na koupi redukce ze 37mm závitu.
expoziční čas 1/25 s, clona F5,6, citlivost ISO 100, ohnisko 72 mm, korekce +1 EV, klikněte pro zvětšení
Jak je vidět na tomto obrázku, zvětšení opravdu není moc vysoké. Na nejširší ohniskové vzdálenosti dosáhnete zhruba stejného zvětšení při mnohem širším úhlu záběru, což je většinou na škodu.
Nastavení expozice, automatika
Dosti slušné jsou i možnosti nastavení expozice, a proto tohle bude opravdu strašně dlouhá kapitola. Samozřejmostí tu jsou všechny expoziční režimy jako je automatika, priorita clony, času a plný manuál. Měření expozice může být bodové, celoplošné se zdůrazněným středem a nechybí ani poměrové měření. To poslední je vlastně celoplošné a vyhovovalo mi nejvíce. Je poměrně spolehlivé a musím říci, že PowerShot G1 X Mark III měří expozici opravdu docela slušně. I když jsem občas využíval kolečko korekce expozice (má rozsah -3 EV až +3 EV), v zásadě lze říci, že nebylo tak často potřeba jako u mnoha jiných přístrojů.
Poněkud zklamání zažijete u rozsahu expozičních časů. Ten totiž začíná na 1/2000 sekundy, přičemž v této kategorii profi přístrojů bychom jistě čekali i kratší časy. Na druhou stranu nejlepší světelnost F2,8 není až tak dobrá, aby byla nějak často potřeba a pokud by byl náhodou problém s přeexpozicí, je zde 3EV ND filtr, který může být řízen automaticky i manuálně, takže ve výsledku nelze říci nic moc špatného a spíše bych chválil. Maximem je 1 sekunda v režimu Av a P. Priorita času nabídne až 30 sekund, manuál pak umožní dojít maximálně na 30 sekund, ale navíc má i bulb režim.
Citlivosti mohou být od ISO 100 do ISO 25600 po 1/3EV krocích. Automatice lze nastavit horní hranici, kterou může volit, a to na cokoli od ISO 400 do ISO 25600 po 1/3EV krocích. Také lze nastavit rychlost s jakou se má ISO navyšovat. Jako první je tu "pomalé" nastavení. To volí v celém rozsahu 1/15 sekundy (i na max. zoomu). ISO nemění až do dosažení F4,0 a teprve pokud je více světla než by 1/15 sekundy, F4 a ISO 100 dovolily, začne zkracovat čas. Pro snímání statických scén je to rozumné nastavení, pokud tedy dobře zafunguje optická stabilizace obrazu (zejména na max. zoomu).
Došlo ke změně u "standardního" nastavení, které u G řady nikdy nebylo standardní (standardem je převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti). Teď už se chová trochu více klasicky, ale jen za určitých podmínek a rozhodně nepočítejte s tím, že by se vždy snažil držet tohoto pravidla. Naopak i při nastavení limitu na ISO 6400 se tato automatika zasekává na ISO 800 (do té doby funguje pravidlo převrácené ohniskové vzdálenosti). Když ISO 800 a 1/80 sekundy na max. zoomu nestačí, nenavyšuje ISO, ale začne prodlužovat čas až na 1/20 sekundy a teprve pokud toto nestačí (ISO 800 a 1/20 sekundy), jde s citlivostí nahoru až do nastaveného limitu (např. ISO 6400 a 1/20 sekundy). A až jej dosáhne, teprve pak jde s časem opět nahoru.
Zatímco kdysi byla standardní volba příliš opatrná a volila mnohdy zbytečně krátké časy, nyní je naopak možná až dost sebejistá, volí za slabšího světla delší časy a je podstatně bližší té pomalé. Jako poslední tu máme "rychlé" nastavení. Pokud to jde, volí čas 1/1000 sekundy. Téměř kdykoli a kdekoli. Pokud je rozumné světlo, odcloňuje a navyšuje ISO tak dlouho, jen aby fotoaparát mohl nastavit 1/1000 sekundy. Pokud by maximální povolené ISO a plně otevřená clona s časem 1/1000 sekundy nestačily, teprve pak prodlužuje čas. Při nadbytečném světle pak nejprve jde na 1/1250 sekundy a teprve pak začne clonit.
.jpg)
Dostáváme se k světelnosti a ani zde nestrávíme jen pár řádků. Začnu od konce a jen řeknu, že maximální možné přiclonění je na F16 v celém ohniskovém rozsahu. Minimální clona, to je jiná písnička. Světelnost objektivu má hodnoty F2,8-5,6, což je na první pohled o něco lepší než u setových objektivů APS-C zrcadlovek (tam je to obvykle F3,5-5,6). Nicméně těch F2,8 je k dispozici na 24mm ohniskové vzdálenosti, zatímco zrcadlovky Canon mají F3,5 na svém začátku na 29 milimetrech. Za další, maximální ohnisková vzdálenost tohoto kompaktu je 72 mm, zatímco zrcadlovky mají až 88 mm. Tedy těch F5,6 se dosahuje u PowerShotu G1 X Mark III dříve. To ostatně vidíte i na grafu. Červená linie Mark III je celou dobu výše než okrová linie 18-55mm objektivu Canon ze zrcadlovek.
Jak již bylo řečeno, mnozí se na G1 X Mark III těšili kvůli jeho APS-C senzoru a malé hloubky ostrosti. Podívejme se tedy na skutečnost. Přepočítal jsem clonu na ekvivalent full frame pro několik konkurenčních kompaktů. Vyšší číslo je tedy horší, takový objektiv má vyšší ekvivalentní clonu, tedy méně maže pozadí a s tím je i současně horší poměr velikosti senzoru a skutečné clony, tedy i vyšší šum (tato hodnota reflektuje velikost senzoru i clonu, tedy větší senzor se špatnou clonou může fotit podobně jako sice horší menší senzor, ale se světelnějším objektivem, který dovolí na slabším čipu volit nižší ISO).
Výsledek nevypadá vůbec lichotivě. Zatímco jsem četl mnoho komentářů, které si pochvalovali APS-C čip v G1 X Mark III, že konečně budeme moct mazat pozadí, až na maličký rozdíl u 28mm ohniskové vzdálenosti je původní G1 X Mark II lepší než novinka. Tedy APS-C verze bude v drtivé větší případů méně mazat pozadí než dvojka. U nejširší ohniskové vzdálenosti je rozdíl asi 0,4 EV, pak se to srovná, ale od 28mm přepočtené ohniskové vzdálenosti rozdíl opět roste a na maximálním zoomu dosahuje přes 0,8 EV. Co to znamená? Tam, kde má Mark III světelnost F5,6, má Mark II jen F3,5, to je 1,3 EV rozdíl! Jenže velikost čipů se až tak moc neliší a není zde ani 1/2 EV rozdílu (pokud bereme do úvahy jen geometrickou velikost senzoru).
Pokud se podíváme do vlastní stáje Canonu ještě jednou na G5 X a G7 X (resp. G7 X Mark II), pak je sice testovaná novinka do nějakých 30 mm o trošku lepší, ale pak je pozadí lépe mazáno dokonce i těmito 1,0" kompakty! Pochopitelně, rozdíly jsou minimální (viz modrou linku G5 X nebo G7 X) a červenou linku G1 X Mark III. Vidíme také např. to, že Panasonic LX100 i s tím, že nevyužívá celou plochu menšího 4/3" senzoru, maže pozadí v celém rozsahu znatelně více (G1 X Mark III má full frame ekvivalent F4,5 až F9 zatímco LX100 F3,8 až F6,2).
Fotoaparát dále podporuje expoziční bracketing pro 3 snímky, kde mohou být až 2 EV rozdíly mezi expozice, navíc toto lze kombinovat s korekcí expozice. Nechybí dokonce ani scénický režim HDR s trojexpozicí.
Videosekvence
I když se Canon PowerShot G1 X Mark III představil nedávno a jde o vlajkovou loď profi kompaktů značky Canon, je škoda, že se video zastavilo na tradičním Full HD (1920×1080 pixelů) a neumí 4K jako většina konkurence i z mnohem nižších cenových tříd. Není zde ani zpomalené video. Přesto by bylo chybou vznášet nějakou nadměrnou kritiku. Fotoaparát má sice maximálně jen Full HD, to je ale opravdu velmi dobré.
Detaily jsou slušné, potěší však především velmi slušný dotykový autofokus i velmi účinná forma stabilizace a krásně pomalý a plynulý zoom. Díky tomu i z ruky točené videosekvence vypadají dost kvalitně. Počítejte s tím, že v běžných expozičních režimech sice můžete natáčet videa, ale není možné u něj upravovat expozici, pouze její korekci. Na horním ovládacím kolečku ale najdete speciální režim videa a ten je o mnoho zábavnější. Umožňuje nastavit čas (1/2000 sekundy až 1/8 sekundy) a clonu. Citlivost může být manuální, ale i automatická a všechny tři hodnoty lze nastavovat i v průběhu natáčení videa (můžete k tomu použít tlačítka na těle fotoaparátu i dotykový displej, což zmírní otřesy a hlavně to nebude ve videu slyšet).
Ve všech režimech (manuální video i všechny P, Av, Tv a M) lze na displeji dotykem zamknout expozici, aby se neměnila a také lze okamžitě přepínat mezi autofokusem a manuálním zaostřováním. Dotykem lze také snadno polohovat AF bod. V nabídce videorežimů je i standardní video (bez možnosti nastavení expozice), krátký klip a časosběrné video. Jsou zde 3 "scénické" režimy pro time-lapse, které se trochu liší v rozsahu počtu snímků a prodlevě. Celkově lze prodlevy nastavit od 2 do 30 sekund a lze pořídit od 30 do 900 snímků (ne všechny časy lze kombinovat se všemi počty snímků). Maximálně tak lze natočit 36 sekund videa. Expozice může být fixní nebo pro každý snímek unikátní, lze si také zvolit, zda se má snímek kontrolovat nebo nikoli.
- Full HD 1920×1080 / 50p - cca 4250 kB/s (34 Mbps)
- Full HD 1920×1080 / 25p - cca 2900 kB/s (23 Mbps)
- HD 1280×720 / 25p - cca 1000 kB/s (8 Mbps)
- VGA 640×480 / 25p - cca 400 kB/s (3 Mbps)
Abyste sami mohli posoudit kvalitu videa nebo např. to, zda s nimi bude moci umět pracovat váš editační software, můžete si stáhnout dvě ukázkové videosekvence (18 sekund, 77 MB s vylepšenou digitální stabilizací a 14 sekund, 61 MB).
Bokeh
Fotoaparát má velký snímač, což bude fotografy jistě lákat k focení snímků s rozmazaným pozadím. Tak se na to podívejme.
expoziční čas 1 s, clona F5,6, citlivost ISO 100, ohnisko 69 mm, klikněte pro zvětšení
V zaostřené ploše je kresba trošku měkčí, nicméně pokud jde o bokeh, ten je na kompakt opravdu překvapivě jemný. Odlesky jsou plné a zde lze určitě chválit.
expoziční čas 1 s, clona F8, citlivost ISO 100, ohnisko 69 mm, klikněte pro zvětšení
I po přiclonění nejsou vůbec žádné problémy. Bokeh je nadále dosti jemný a odlesky plné, zlepšila se rovněž kresba v zaostřené ploše.
