Canon PowerShot G7 X: opět skvělé géčko

V JPEGu a RAWu otevřeném v moderních RAW konvertorech, které provádí korekci zkreslení, jsou linie poměrně rovné a nebudete mít větší problémy. Na nejširší ohniskové vzdálenosti má sférické zkreslení hodnotu mírných +0,9 %, na maximálním zoomu pak +0,3 %. V nekorigovaném RAWu (otevřeném např. v Raw Therapee) je ale u minimálního zoomu zkreslení opravdu extrémní, dosahuje hodnoty +11,3 %. Naopak u nejdelší ohniskové vzdálenosti vykazuje objektiv mírné poduškovité zkreslení s hodnotou -0,8 %. S takovými RAWy se ale běžně nesetkáte.

Tmavé rohy nejsou u PowerShotu G7 X nějak výrazný problém. U plně otevřené clony sice ztmavení přesahuje 2/3 EV u širších ohniskových vzdáleností, jasová změna je ale pozvolná a díky tomu ne až tak viditelná. Lehké přiclonění situaci trochu zlepší, ale abyste vinětaci dostali pod třetinu EV, chce to clonit ještě více.

V této kapitole se podíváme také na kresbu objektivu na různých ohniskových vzdálenostech při různých clonách.

Při ostření na krátkou vzdálenost je potřeba hodně clonit, aby byl střed ostrý. Střed je pěkně ostrý až od F5,6. Rohy jsou velmi neostré s chromatickou aberací.

35mm ohnisková vzdálenost je na tom mnohem lépe, zejména co se středu týče. I zde mu sice přiclonění svědčí, ale i při nízkých clonách jsou výsledky dobré. Rohy jsou neostré, s přicloněním se o něco zlepšují a ztrácí chromatickou aberaci.

U 48mm ohniskové vzdálenosti má střed snížený kontrast při plně otevřené cloně, ale už na F2,8 je kontrast mnohem lepší. Středová ostrost je pořádku a rohy jsou lehce neostré, což se s přicloněním zlepšuje.

66mm ohnisková vzdálenost je trochu podobná. Plně otevřená clona trpí sníženým kontrastem, s přicloněním toto mizí.

Maximální zoom opět ukazuje mléčnou kresbu při nejnižší cloně. Clonění toto eliminuje. Rohy trpí na chromatickou aberaci (snímky jsou z RAWu). Dále se podíváme na stejný test při ostření na větší vzdálenosti.

Ostření na větší vzdálenost je už o něco lepší než na tu krátkou. Střed je slušný i při odclonění, nicméně trochu přiclonění výsledku ještě pomůže. Rohy jsou poněkud neostré, s cloněním se zlepšují, ale ne úplně.

35mm ohnisková vzdálenost má přijatelnou ostrost středu, rohy jsou lehce neostré. Clonění je o něco zlepšuje.

Při 49mm ohniskové vzdálenosti je kresba celoplošně dobrá, i rohy jsou opravdu nadprůměrně ostré a není ani třeba clonit.

U 66mm ohniskové vzdálenosti opět žádný problém, ostrost je celoplošně solidní i při plně otevřené cloně.

Maximální zoom je na tom už trochu hůře. Prostředek je v pořádku (mírné přiclonění ale neuškodí), rohy jsou trochu slabší. Vyšší clony je ale zaostřují a při F5,6 jsou dostatečně ostré.

Nevynecháme ani test chromatické aberace.

V JPEGu aberace skoro neexistuje, občas se vyskytnou např. namodralé větvičky, ale to je tak všechno. RAW ukazuje, že objektiv trpí na mírnou aberaci, kterou zpracování obrazu eliminuje. To také snímky výrazně zaostřuje.

U 37mm ohniskové vzdálenosti je chromatická aberace opět v podstatě nepřítomná, pouze v RAWu se zlehka objevuje. Je snadné ji softwarově potlačit.

56mm ohnisková vzdálenost takřka netrpí na chromatickou aberaci, a to ani v RAWu.

Ani na maximální ohniskové vzdálenosti není chromatická aberace nějakým výraznějším problémem.