Canon PowerShot SX120 IS: zraje jako víno

Na nejširším ohnisku si všimnete sférického zkreslení, které patří k těm průměrným. Určitě jsem viděl mnoho lepších, ale i několik horších objektivů. Na nejdelším ohnisku jsou linie rovné a bez problémů.

Podíváme se také na vinětaci a ostrost v rozích při snímání na krátkou vzdálenost cca 30 až 100 centimetrů. V těchto případech bývají optické chyby nejvýraznější.

Na nejširším ohnisku potěší dobrá ostrost v rozích, která není o mnoho horší než ve středu. Je zde ale patrná chromatická aberace, které se objektiv po celou dobu nezbaví. Od clony F5,6 si lze všimnout počátek difrakce, která se projevuje sníženou ostrostí po celé ploše obrazu.

Na středních ohniscích kolem 55 milimetrů je chromatická aberace menším problémem, jistý výskyt ale najdeme i zde. Ostrost v rozích je stále dobrá, při vyšších clonách se opět začíná projevovat difrakce.

U ohnisek kolem 100 milimetrů se stále v menší míře objevuje chromatická aberace, která je největším problémem objektivu. Ostrost v rozích je lehce slabší, nic vážného.

Nejdelší ohnisko ale moc nadšení nevzbudí. Opět se o slovo hlásí silná chromatická aberace. Rohy začínají být méně ostré a na cloně F5,6 a vyšších je ostrost obrazu obecně poměrně slabá. Zkusíme se podívat na kresbu i při reálnějších fotografiích.

I zde je vidět, že se chromatická aberace na nejširším ohnisku 36 mm ráda vyskytuje. Při plně otevřené cloně je kresba poměrně dobrá, přicloněním se příliš nezlepšuje, spíše se na nejvyšších clonách vlivem difrakce začíná zhoršovat.

Na ohnisku 69 milimetrů je aberace podstatně slabší. Nejlepší ostrost mají snímky s nižšími clonami, při vyšších už začínají ztrácet ostrost.

Dalším testovaným ohniskem bylo 134 milimetrů. Zde objektiv kreslil velmi pěkně, rohy mají ostrost přijatelnou. Opět jsou dobře použitelné clony tak do F5, výše už se začínají snímky rozmazávat.

Nejdelší ohnisko vypadá celkem dobře při plně otevřené cloně, tam je ostrost dobrá. Od F5,6 už začíná být snímek méně ostrý. Na všech clonách se má tendenci objevovat chromatická aberace.

S vyvážením bílé není mnoho problémů. Většinou funguje dobře, někdy mohou snímky působit trošku chladněji. Výhodou je i manuální vyvažování jednoduchým sejmutím bílé plochy.

Totéž shlédneme na klasické venkovní scéně.

Fotoaparát umožňuje také nastavit několik barevných ladění snímků.

V sekci Mé barvy najdete i vlastní nastavení kontrastu, ostrosti a saturace.

Vyšší kontrast vypadá mnohem živěji, připravte se ale na více přepalů. Lepší je spíše kontrast mírně stáhnout pro zachování detailů v přesvětlených oblastech a upravovat až v počítači.

Ostrost bych určitě doporučil stáhnout na minimum. Snímek je totiž stále ostrý dostatečně a není zatížen nepříjemnými ustřelenými pixely, které vznikají následným doostřováním.

Posledním nastavením je saturace barev. Tu bych do záporných hodnot nedával, nechal bych výchozí hodnotu nebo přidal jeden bodík, zvláště pokud uberete ostrost a kontrast.