Canon PowerShot SX130 IS: levný všeuměl

Nabízím vám 14 ilustračních snímků, na kterých můžete dále posoudit kvality přístroje Canon PowerShot SX130 IS.

Fotoaparát má standardně široký úhel záběru. Detailnost je na kompakt docela dobrá, přijatelná i v rozích. Slabší detaily mají tendenci se rozmývat, fotografie nicméně stále působí, že má i v těchto plochách aspoň trochu kresbu.

Při citlivosti ISO 400 je kvalita snímku už silně postižena šumem i odšumováním, které výrazně degraduje barvy.

Na nejdelším ohnisku nabídne SX130 IS solidní rozmazání pozadí, bohužel díky výrazně horší světelnosti ve srovnání s předchůdcem je nutno volit téměř o celý krok vyšší citlivost, což se projevuje ve velmi výrazném jasovém šumu a degradaci detailů.

Díky manuálnímu režimu (resp. prioritním režimům) a speciálnímu režimu stabilizace (tzv. panorámování) je focení panningu hračka. Chce to jen trochu horší světlo (zamračeno).

Makro na nejširším ohnisku není vůbec špatné, nicméně jen málokdy se vám snímek povede vyfotit tak, abyste si nestínili. Zde jsem zvolil vyšší citlivost, abych dosáhl kratšího expozičního času a neměl větvičku rozmazanou.

Fotoaparát mě zde potěšil pěknými detaily a poměrně malou chromatickou aberací. Ta je trochu patrná jen ve spodní části snímku.

Zde mě překvapila automatika, která z nepochopitelného důvodu trvala na velmi krátkém času 1/500 sekundy, což je vzhledem ke 138mm ohnisku zbytečně krátké. Když se započítá i optická stabilizace, klidně mohla jít s citlivostí na ISO 100 a čas by byl 1/125 sekundy, s čímž by si stabilizace lehce poradila. I přes poměrně vysoké ISO je kvalita snímku docela dobrá, ostrost je lehce narušená.

Technologie i-Contrast na tomto snímku pěkně srovnala jasy, barevnost je trochu zvláštní. Přestože většinou výrazně zhoršuje detaily, zde je výsledek překvapivě slušný s výjimkou levé strany v okolí cedule čerpací stanice, kde se tráva docela patlá.

V průběhu celého testu bylo jasné, že PowerShot SX130 IS má tendenci hodně přepalovat. O to bylo zajímavější sledovat takto náročnou scénu. Pochopitelně se to neobešlo bez přepalů. Zkoušel jsem i výraznější podexpozici, pak ale byly stíny úplně utopené. Takže buď a nebo. Dynamický rozsah modelu SX130 IS toto nezvládne a řešením je vyfotit dva nebo tři různě exponované snímky, ze kterých lze pak na počítači ve speciálním softwaru udělat HDR snímek. Sám fotoaparát to neumí.

Hloubka ostrosti je na nejdelším ohnisku při snímání na necelý metr poměrně malá, bohužel šum je při ISO 160 už docela vysoký.

Citlivost ISO 400 způsobuje poměrně vysoký šum a detaily jsou postiženy silným odšumováním.

Při nejnižší citlivosti dává fotoaparát docela detailní snímky. Není to sice ideální, ale ve své kategorii patří k tomu lepšímu.

Zde se i přes lehce vyšší citlivost ISO 160 podařilo fotoaparátu zachovat docela solidní detaily. Protože vyvážení bílé v těchto povětrnostních podmínkách často volí docela studené barvy, raději jsem použil vyvážení bílé na zataženo.

Na dlouhých ohniscích se projevuje trochu horší světelnost objektivu způsobující i na nejnižší cloně lehkou difrakci, přesto je ale detailnost docela dobrá. V obloze si nelze nevšimnout jasového šumu.