Canon PowerShot SX30 IS: sebevědomý rekordman

V předposlední kapitole se podíváme na několik ilustračních snímků.

Úhel záběru je velmi široký, v tomto fotoaparát rozhodně potěší. Míra detailů v prostřední části obrazu rovněž není špatná, nicméně tráva kvůli i-Contrastu ztrácí svou kresbu. Po stranách a zejména na kamenech vpravo dole si můžete všimnout velmi silné chromatické aberace.

Pochopitelně u takového ultrazoomu nesmí chybět snímek měsíce. Přiblížení je sice slušné, ale kresba není příliš výrazná. I zde je opět vidět chromatickou aberaci.

Při dlouhých ohniskových vzdálenostech nad 500 milimetrů lze fotit ze vzdálenosti přibližně 1,2 až 1,4 metru, což je skvělá správa pro telemakro. To je opravdu slušné. Horší je jen světelnost, která si vynucuje vyšší citlivosti. Ty se projevují vyšším šumem (při ISO 400 především ustřelenými pixely).

Zde jsem sice použil stativ, ale fotil na automatiku. Ta zvolila citlivost ISO 800 a jak vidíme, výsledkem je jemný jasový šum, který zbyl po silném odšumování. Kresba je tedy slabá. Odlesky objektivu se nedaly nikam uklidit, jakmile bylo okno v záběru, byly na snímku i odlesky.

U této fotografie byla použita makropředsádka Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi. Tu je možné osadit, neboť fotoaparát je vybaven i závitem pro filtry. Virtuální zvětšení je pak asi 3násobné, vyfocený rezistor má velikost jen 3 milimetry. Na nejdelším ohnisku 840 mm je totiž možné fotit asi z 20 centimetrů, k čemuž je už velmi dobré použít stativ (z ruky jedině za opravdu vynikajícího světla a na mnoho pokusů). Chromatická aberace je opět trápením.

Zde je opět ukázka telemakra. Na rozdíl od snímku s broukem jsem v tomto případě měl stativ a mohl jsem si dovolit i nízkou citlivost ISO 80. Šum je tak podstatně jemnější. Pozadí se rozmazává docela příjemně, na kompakt to vůbec není špatné.

Ostrost a detailnost sice není na výši, ale na 14MPx snímač v kompaktu to není zas až tak špatné. Za slabší kontrast může opět i-Contrast, který prosvětlil krajinu a stáhnul jasy v obloze. Inu, za vyrovnanější jasy je nutno něčím zaplatit.

Pokud je dostatek světla, nemusíte se bát. I s velmi dlouhými ohnisku můžete v pohodě a bez problémů fotit dostatečně ostré snímky z ruky. Zde není co vytýkat. O pár snímků později si ale ukážeme, jak to vypadá, když se světlo jen trochu zhorší.

Při citlivosti ISO 80 je šum nízký. Úhel záběru je díky 24mm ohnisku velmi široký. Bohužel je zde opět obrovské množství chromatické aberace, která se snad vyskytuje i na nekontrastních hranách. Čekal bych ji ve větvích nebo na hranách střech, ale na jednotlivých dřevěných deskách?

S makrem od 0 centimetrů si můžete pěkně hrát, ale jen do doby, kdy fotíte v protisvětle. Jinak si totiž velmi snadno stíníte a chce to přijít na fígl, jak toto obejít. Většinou je to marné.

V tomto případě jsem i-Contrast nechal vypnutý, abych zlepšil kresbu stínů. Ta je sice i tak neostrá, ale nepůsobí dojmem rozpatlanosti, naopak to vypadá, že je detailů všude dostatek (rozuměj, nejsou to ty správné detaily, ale alespoň to tak na první pohled působí). Život opět otravuje chromatická aberace.

Toto je slíbený snímek, kdy světlo "dojde". V lese se i přes sluneční svit toho světla zas tolik nenajde a citlivost hodně rychle vyletěla na ISO 400. Zároveň expoziční čas dosáhl až na hodnotu 1/125 sekundy, což už může u takových snímků produkovat mírné pohybové rozmazání.

Ukázka toho, že i s tímto fotoaparátem se dá lehce rozmazávat pozadí a na středně krátkých ohniscích kolem 100 až 150 milimetrů není telemakro vůbec špatné.

V interiéru se připravte na vysoké množství šumu, nicméně kvalita snímku mi přišla lepší než u PowerShotu SX210 IS.