Casio EXILIM ZR100: kapesní formule

EXILIM EX-ZR100 nabídne autofokus i manuální ostření. Autofokus může být normální, pak je zde makro režim a supermakro. Rozdíly mezi ostřícími vzdálenostmi mi přišly neznatelné, jde spíše o to, jaká je úspěšnost autofokusu. Makro režim tedy snáze ostří na blízké předměty, nicméně toho je schopen i obyčejný režim autofokusu (jen mu to déle trvá). Supermakro režim trvale přepne na 42mm ohnisko, kde je možno fotit ze vzdálenosti jednoho centimetru. Jinak se dá zhruba do 100mm ohniska fotit ze vzdálenosti do 5 centimetrů.

Automatický výběr ostřících bodů je docela slušný. Samozřejmě je zde i bodové ostření a sledování objektů. To je překvapivě slušné i za horšího světla. Funguje po namáčknutí spouště, je docela rychlé a úspěšné. Manuální ostření je poněkud kostrbaté. Při držení tlačítka nejprve pomaloučku mění ostřící vzdálenost, aby po několika sekundách najednou rychle přeletělo celý ostřící rozsah. Rychlé a přesné manuální ostření je tak velmi komplikované a upřímně řečeno, po dvou třech pokusech se smíříte s tím, že manuální ostření prostě raději nebudete vůbec používat. Samozřejmostí je výrazné zvětšení náhledu při manuálním ostření (je nutno počítat s vyšším šumem).

Od 100mm ohniska ostřící vzdálenosti pomalu rostou až na cca 80 centimetrů na nejdelším ohnisku. Při 42mm ohnisku fotoaparát dosahuje vynikajícího 1,8× přepočteného zvětšení, což je skvělé. V rozsahu od cca 30 do cca 55 mm lze dosáhnout zvětšení více než 1×. Telemakro je poněkud slabší.

Rychlost a úspěšnost ostření hodnotím jako solidní, a to i za horšího světla. Samozřejmě ve tmě je to o něco horší, ale patří ve své třídě patří stále k těm lepším.

Jak sami vidíte, supermakro je na 42mm ohnisku skutečně výborné. Takové zvětšení vám mnoho jiných kompaktů nenabídne.

U modelu ZR100 najdete nejen automatiku, ale i prioritu clony, času a plný manuál. Samozřejmostí je poměrové, středové a bodové měření expozice. Dost často jsem měl pocit, že fotoaparát přepaluje, a tak korekce i -0,7 EV není vůbec zbytečná. Po každém spuštění fotoaparátu se korekce nuluje, nicméně v menu můžete navolit, aby si fotoaparát korekci pamatoval. To je výborné, lze nastavit chování přístroje přesně podle vašeho gusta (tímto způsobem lze ovlivnit i paměť ISO citlivosti, AF režimu, vyvážení bílé a dalších). Korekci doporučuji především v HDR režimu.

Rozsah časů je od 1/2000 s do 15 sekund (režim M a S), další režimy jsou většinou omezeny jednou sekundou. Casio ale nedělá nic jednoduše, a tak jsou rozsahy ještě mnohem zamotanější. Zatímco při citlivosti ISO 100 je možno volit až zmíněných 15 sekund, při citlivosti ISO 200, 400 a 800 to jsou jen 4 sekundy, při ISO 1600 pak 2 sekundy a při nejvyšší citlivosti ISO 3200 jen jedna sekunda. Aby té legrace nebylo málo, nelze v režimu priority času nastavovat citlivost, ale to je vzhledem k použití ND filtru ke clonění docela logické.

Světelnost F3,0 na nejširším ohnisku zní dobře (dnes se často začíná na F3,3 nebo F3,5), F5,9 na nejdelším ohnisku je už dnes bohužel taky typická špatná hodnota. Když se podíváte na průběh světelnosti, ten vůbec nevypadá tak příznivě jako papírové hodnoty. S výjimkou nejširších ohnisek do cca 35mm je objektivu u ZR100 jeden z nejhorších ve své třídě, často dokonce horší než objektiv u Fujifilmu F300EXR (resp. F500EXR/F550EXR). Na ohniscích kolem 240 mm se světelnost lehce zlepší na F5,7, ale v zásadě je světelnost podprůměrná. Situaci se snaží zachraňovat stabilizace, ale ta zas moc účinku nepobrala a časy 1/80 sekundy a delší (na větším zoomu) zvládá už jen s velkými obtížemi.

S fotoaparátem lze natáčet dokonce Full HD videosekvence v rozlišení 1920×1080 pixelů při 30 progresivních snímcích za sekundu. Záznam je proveden v MOV formátu. Rychlost autofokusu patří k průměru a při hledání správné ostrosti hodně rozostřuje obraz. Občas je lepší změnit lehce zoom, abyste fotoaparát přinutili zaostřit, ne vždy je totiž ochoten přeostřovat.

Zvuk je stereo, podporován je optický zoom. Stabilizace má spíše jen průměrný účinek. Pochválit lze možnost záznamu statických snímků v průběhu natáčení videa, a to dokonce i 7 statických snímků pomocí sekvenčního snímání rychlostí 10 fps! Nechcete-li něco propásnout, můžete nastavit režim Videoklip předem, který k videosekvenci přidá 5sekundový záznam pořízený před zmáčknutím spouště. K dispozici jsou i zpomalené videosekvence, a to až do rychlosti 1000 fps. Samozřejmě musíte počítat s výrazně nižším rozlišením, ale tato videa jsou opravdovou chloubou přístroje. Velmi zajímavý je i režim 30-240 fps v rozlišení 432×320 pixelů, kdy jen jedním tlačítkem přepínáte mezi klasickým a pomalým snímáním (vhodné např. pro zpomalení některých akcí - např. jedoucí auto projíždějící kaluží, kdy příjezd auta natočíte normálně, ale jeho vjezd do kaluže zpomaleně).

Pro porovnání výsledků se můžete podívat na Full HD video (34 sekund, 65 MB) s ukázkou, kdy zlobí autofokus. Nechybí ani další dvě Full HD videa v případě, že autofokus odvádí docela dobrou práci:

Dále se podívejme na zpomalená videa:

Jak už bylo zmíněno, v průběhu natáčení videosekvence můžete zároveň spouští pořizovat 10MPx statické snímky. Na videu to nepoznáte a snímek je v plné kvalitě. Za toto si Casio zaslouží velkou pochvalu.

Najdete zde mechanickou stabilizaci, tedy realizovanou posunem CMOS čipu. Testy byly provedeny s časem 1/10 sekundy na vzdálenost cca 2 metry se 124mm ohniskem.

Účinek stabilizace mi přišel v praxi velmi slabý, až neznatelný. Na nejdelším ohnisku bych za hraniční čas považoval tak 1/100 sekundy. Cokoli delšího bude téměř jistě rozmazané.

Fotoaparát se docela dobře hodí na focení portrétů ve stísněnějších prostorách. Výhodou je velmi široké 24mm ohnisko a relativně slušná světelnost na nejširším ohnisku. Potěší i velmi rychlá a úspěšná detekce tváří. S předbleskem budou snímky trpět jen na mírný efekt červených očí.

Na delších ohniscích není světelnost nejlepší, a tak rozmazaného pozadí dosáhnete jen při znatelnějších detailech (krátké snímací vzdálenosti). Díky příznivému světlu potěšila míra detailů ve vlasech, ostré stíny jim dotváří pěknou kresbu.

Napájení má na starosti obrovský Li-Ion akumulátor NP-130 s typickým nízkým napětím 3,7 V, ale také netypicky vysokou kapacitou 1800 mAh, což je dvojnásobek toho, co je běžné v této kategorii. Sám výrobce udává výdrž na velmi solidních 450 snímků. Vzhledem k tomu, že jsem používal málo blesku, dosahoval jsem poněkud vyšších hodnot, a to mezi 520 až 600 snímky na jedno nabití. To je opravdu vynikající.

Stinnou stránkou je přesnost ukazatele nabití. Ten má čtyři varianty (plně nabitý, téměř nabitý, téměř vybitý a vybitý), přičemž během pěti sekund je schopen měnit svou hodnotu o dvě úrovně. Tedy vám ukáže červený ukazatel s jednou čárkou, abyste během několika sekund viděli plné nabití se třemi čárkami. V podstatě nikdy přesně nevíte, jak je fotoaparát nabitý. Pouze když se objeví "úplné vybití", tak víte, že je zle a máte posledních pár desítek snímků.