Duel levných zrcadlovek: Canon EOS 1300D vs Nikon D3400

Srovnání Full HD videosekvencí (detaily, šum, ostření) ze zrcadlovek Canon EOS 1300D a Nikon D3400.

 

Nyní se už dostanete k rozdílům mezi fotoaparáty. Asi tím nejzásadnějším je autofokus, kde tyto fotoaparáty (a setové objektivy) snad ani nemohou být rozdílnější. Začnu u Canonu. Autofokus v průběhu natáčení videa je možné aktivovat, ale pouze namáčknutím spouště. Není zde tedy žádná průběžná forma. Při ostření objektiv mění clonu, takže čekejte doslova šílené skoky v jasu videa. Aby toho nebylo málo, autofokus setového objektivu je neskutečně hlučný a pomalý. Přeostření zabere zhruba 5 sekund, kdy se ve videu dočkáte nejrůznějšího přejíždění tam a zpět co se týče zaostření i změn jasů.

 

Nezdráhám se říci, že autofokus ve videu u 1300D je v průběhu natáčení nepoužitelný. Zaostřete jím před natáčením, ale v průběhu raději ne. Použijete-li jiný objektiv (např. s STM motorkem), zmizí hluk a přeostřování bude trochu hladší, ale stále žádný zázrak. Tady se jednoduše od doby prvních videí v DSLR Canonu z roku 2009 nic nezměnilo. Solidní video nicméně můžete získat při manuálním ostření, zde bych neviděl problém. Fotoaparát se neschopnost autofokusu snaží maskovat tím, že cloní úplně na maximum (např. F22), aby nebylo potřeba ostřit.

 

Nikon D3400 s novým AF-P objektivem je naprosto jiná liga a snese srovnání s dnešními moderními fotoaparáty. Setový objektiv AF-P je vybaven krokovým ostřícím motorkem, který je krásně tichý. I když lze zaostření stejně tak vynucovat namáčknutím spouště, je zde i průběžná forma ostření. Fotoaparát tedy umí ostřit i bez vaší asistence. Občas se mu moc nechce, ale když se rozhodně přeostřit, jde mu to rozumně rychle. Jedinou vadou na kráse je asi to, že trochu "huntuje". Jinak řečeno, přejíždí přes cílovou rovinu ostrosti, aby rozpoznal, že je už moc daleko a vrací se zpátky. Nikon D3400 je nicméně bezproblémově použitelný fotoaparát na natáčení videa i s automatickým ostřením.

 

 

 

 

 

 

 

Kde ale trošku vítězí Canon, je nastavení expozice. Máte tu automatiku, ale nechybí také manuální režim. Expoziční časy mohou být od 1/30 sekundy do 1/4000 sekundy, clonu pak lze nastavit v rozsahu podporovaných hodnot. Sáhnout si můžete také na ISO citlivost, ale to jen před zahájením natáčení videa. Clonu i čas můžete upravovat v průběhu natáčení videa a citlivost může být automaticky volená i v tomto manuálním režimu. I přes pevně nastavený čas ale při vynucení autofokusu skáče jas v obraze.

 

U Nikonu je to trochu slabší. Co se týče expozičních časů, je na tom stejně. U 24p, 25p a 30p je maximem 1/30 sekundy, u 50p a 60p pak 1/60 sekundy. Clony mají stejný rozsah, ale nelze ji nastavit v průběhu natáčení. Ono ji dokonce nelze nastavit ani v live view režimu. Musíte vypnout live view, nastavit clonu, znovu aktivovat live view a pak zahájit natáčení. V tomto je Canon lepší. Také zde chybí automatická ISO citlivost, na druhou stranu lze ale ISO měnit i v průběhu natáčení, což zase neumí Canon.

 

 

 

 

 

 

 

Pokud jde o kvalitu obrazu, ta je za dobrého světla hodně podobná (viz snímky denního sídliště nahoře, kde jsem nastavil stejný úhel záběru). Za zhoršeného světla se ale výsledky přiklání na stranu Nikonu, který znatelně méně šumí. I když jsem u něj použil 60p  a s tím byl zvolen i kratší expoziční čas a vyšší citlivost, jeho výsledky jsou detailnější a méně zašuměné.