Dva objektivy nebo jeden ultrazoom?

V této kapitole se podíváme na optický zoom, tedy minimální a maximální ohnisko, které jednotlivé objektivy zvládnou. U 18-200mm objektivu jsem vyzkoušel i 55mm ohnisko, které mají jako hraniční oba dva málorozsahové objektivy.

Při plně otevřené cloně se oba objektivy v takto složitých světelných podmínkách projevují podobně. Velmi silné světlo nezvládl čip a na střechách vznikají velmi silné přepaly. Světlo je tak silné, že hrany střech jakoby způsobovaly chromatickou aberaci (nicméně jedná se o světelný odlesk a nikoli barevný). Ta ale v tomto případě není výrazným problémem ani u jednoho objektivu, základní 18-55mm objektiv má v rozích lehce slabší ostrost a kontrast.

Oba širokoúhlé objektivy (18-55 mm a 18-200 mm) se chovají podobně. Kresba je vyrovnaná po celé ploše, ostrost je průměrná. 55-200mm objektiv získává kladné body ze svého dlouhého základního ohniska a nepříliš velkého zoomu. Kresba je velmi ostrá až téměř k rohům. Ty jsou slabší než u předchozích dvou objektivů, ale drtivá většina plochy je znatelně ostřejší a čistější. 18-55mm objektiv má maximální ohnisko trochu menší, než 55-200mm objektiv, ačkoli by toto ohnisko mělo být stejné.

I na nejdelším ohnisku ukazuje 55-200mm objektiv svou převahu v ostrosti snímků. Prokazuje, že v rozsahu od 55 milimetrů je lepší volbou než ultrazoomový objektiv, který je přeci jen kompromisem pro široká i dlouhá ohniska. Jde si všimnout, že ačkoli oba objektivy mají papírově 200mm ohnisko, 55-200mm objektiv má maximální ohnisko trochu delší.