FinePix F480: levný kompakt se širokoúhlým objektivem

Protože se jedná o levný kompakt, nemůžeme očekávat manuální ostření a to zde opravdu nenalezneme. Veškeré ostření tedy obstarává autofokus. Je poměrně jednoduchý, ostří se typicky na střed. Výhodou je, že pracuje poměrně rychle a tak příliš nezdržuje. Jeho nevýhodou je naopak absence pomocné zaostřovací lampy, takže ostření ve tmě je prakticky nemožné. Pokud fotoaparát nezaostří, informuje o tom na LCD panelu červeným výstražným znamením "!AF". Fujifilm uvádí minimální ostřící vzdálenost 40 centimetrů, mi se podařilo opakovaně zostřit na předmět ve vzdálenosti již 26 centimetrů. Pokud jsem ostřil na vysoce kontrastní text krabice fotoaparátu, podařilo se mi na nejdelším ohnisku zaostřit již od vynikajících 36 centimetrů, při normálním focení je však nutno počítat zhruba s 80 centimetry.

Makro režim se velmi jednoduše aktivuje pomocí čtyřsměrného kruhového ovladače, což je rychlé a velmi pohodlné. Režim je tak opravdu rychle k dispozici. Jeho aktivací se můžete k předmětu přiblížit podle výrobce až na 5 centimetrů, což zhruba odpovídá mému pozorování. Na méně než 4,5 centimetru jsem se nedostal. Na nejdelším ohnisku Fujifilm proklamuje schopnost zaostřit od 30 centimetrů a skutečnost je v podstatně opravdu taková, mě se to podařilo nejlépe při 26 centimetrech.

Expozici si téměř celou přebírá pod svá křídla fotoaparát, v drtivé většině režimů nenastavíme vůbec nic. Priorita závěrky či clony se samozřejmě nekoná, manuální nastavení už vůbec ne. Po módem SP je sice hned první expoziční režim nazvaný "Manuální nastavení expozice", ale do toho má skutečně velmi daleko. V tomto případě můžete pouze upravit vyvážení bílé a případně korigovat expozici od -2 EV do +2 EV. Takže alespoň něco.

Fotoaparát nabízí citlivosti od ISO 100 po ISO 800, k dispozici je také automatické nastavování, které však ve většině případů preferuje vysoká nastavení citlivosti. V zamračeném dni tak bude nejčastěji využívat ISO 200 a ISO 400, což sice zaručí kratší časy expozice, ale také výrazný nárůst šumu. Objektiv nabízí na nejširším ohnisku velmi pěknou světelnost F2,7, bohužel na nejvyšším je to poměrně dosti vysokých F5,4. Při zoomování jde velmi dobře vidět, jak s rostoucím ohniskem dramaticky tmavne obraz. Delší ohniska jsou tak s tímto fotoaparátem hůře použitelná. Dlouhé ohnisko (až 112 mm) pro dobrou ostrost vyžaduje nejlépe čas převrácené hodnoty ohniska, tedy 1/112 s a kratší. Toho se však při špatné světelnosti dosahuje těžko, je velmi obvyklé, že fotoaparát zobrazí varování o možnosti roztřesení. Protože FujiFilm postrádá jakoukoli stabilizaci (ať optickou nebo čipovou), pořizování fotografií na dlouhém ohnisku už za mírně horších světelných podmínek může být problém. FinePix F480 sice nabízí mód stabilizace, ale to je jen nastavení kratších časů závěrky. S tím souvisí zvýšení ISO citlivosti a ve většině případů také odpálení blesku.

Co se týče odpalování blesku, fotoaparát jej používá zbytečně i při zaostření na velké vzdálenosti, kam pochopitelně nedosvítí. Zmíněná korekce expozice v rozmezí od -2 EV do +2 EV je však až trochu zbytečná, neboť přístroj je možná až příliš citlivý na to, kam fotograf míří. Expozice na oblohu a následná správná kompozice vede často až k příliš podexponovaným snímkům (k téměř siluetám), naopak expozice na krajinu vede k vysoce přepálené obloze. S trochou cviku však lze dosáhnout toho, že fotoaparát nastaví expozici přesně dle vašeho přání. Připadalo mi, že fotograf zde musí automatice více pomáhat než je obvyklé a více zkoušet.

Základní expoziční režimy se nastavují na otočném kruhovém ovladači. Ten obsahuje osm režimů, přičemž je zde šest automatických fotografických režimů, jeden manuální a jeden pro natáčení videa.

 

Pod módem SP se skrývají jednotlivé scénické režimy. Nejzajímavější je rozhodně režim Manuál, který jako jediný dovoluje fotografovi alespoň trochu mluvit do tvorby fotografie. Poprvé lze nastavit ISO citlivost (doporučuji nejít přes ISO 200, ideálně "natvrdo" nastavit ISO 100 a to nechat do doby, kdy bude zmíněná citlivost opravdu málo), lze upravit expozici o -2 EV až +2 EV, což se vyplatí pokud automatika tvrdošíjně špatně vyhodnocuje expozici a snímek vychází podexponovaný nebo naopak přeexponovaný. Dále lze nastavit i korekci bílé barvy, standardní auto režim může být nahrazen režimy slunce, stín, "denní" zářivka, zářivka "teplá bílá", zářivka "studená bílá" a žárovka. Automatická volba pracuje občas náhodně, ale ve většině případů se chytne a při žárovkovém osvětlení skutečně zvolí mód žárovka a místo všeho žlutého se na fotografii objeví přirozené barvy, dokonce spíše až do studena.

Další režimy spadající pod režim SP jsou Krajina, Sport, Noční scéna (fotoaparát může prodloužit čas expozice až na 3 vteřiny, v jiných režimech je omezen na 1/4 vteřiny), Přirozené světlo, Pláž, Sníh, Ohňostroje (zde si jako v jediném režimu ze všech můžete sami nastavit čas závěrky, kde tedy o jakousi prioritu času, lze nastavit až 4 vteřiny), Západ slunce, Květina, Párty, Muzeum a Text.

FinePix F480 jde co se týče videosekvencí proti proudu. Zatímco většina fotoaparátů nabízí minimálně rozlišení 640×480 a některé nejnovější dokonce i HD rozlišení, tento kompakt zvládne dnes pouze rozlišení QVGA 320×240 při 30 obrázcích za vteřinu. Videa jsou ukládána ve formátu AVI.

Jak vidíme, rozlišení je to opravdu malé a vhodné pouze pro nenáročné dokumentování. Rozhodně se ani zdaleka nedokáže přiblížit videokamerám. V průběhu natáčení není možné zoomovat, to lze pouze před začátkem snímání. Zaostření je také fixní, takže na vzdálenost, na kterou se poprvé zaostří, bude zaostřeno celou dobu.

Potěšila mě alespoň kvalita, známky vysoké komprese nejsou příliš znatelné. Videa mají včetně zvuku bitrate zhruba 180-400 kB/s (cca 1400-3200 kbps), přičemž samotná 8-bitová zvuková stopa má bitrate 11 kB/s (tedy 88 kbps, vzorkovací frekvence 11 kHz).

Silně nedoporučuji točit proti slunci, v obrazu bude vypálená tlustá bílá čára seshora až dolů. Rovněž natáčení střídavě ve stínu a proti světlu není moc dobrý nápad, nastavování clony fotograf uslyší jen neznatelně, zato fotoaparát jej zaznamená jako velmi hlasité cvakání. Čím tišší scéna, tím je zvuk výraznější. Video lze přehrát i ve fotoaparátu, ale bohužel beze zvuku.

Fotoaparáty této třídy budou sloužit zejména focení lidí, na náročnou fotografickou práci se nehodí. Pro skupinová fota je ideální široké ohnisko, tak se nám většinou všichni vejdou do záběru. Na portréty je ideální 4× násobný zoom, který dovolí jistý odstup od focené osoby, tím dosáhnout větší uvolněnosti a také lehce rozostřeného pozadí.

Režim Portrét vám nedovolí si moc pohrát s nastavením. Fotil jsem na nejdelší ohnisko 112 mm, což při expozičních časech 1/45 - 1/60 s vyžaduje po fotografovi dosti pevnou ruku a nutno říct, že nejedna fotka byla rozmazaná. Ačkoli fotoaparát využíval až ISO 400, výsledné fotografie nejsou překvapivě nijak výrazně zašuměné, FinePix F480 zde odvádí velmi dobrou práci. Pleťová barva je na většina fotografií i bez blesku v dosti studeném nádechu (za to ale může také počasí), pokud automatika zvolila kratší čas kolem 1/60s, pleť dostala o poznání živější barvy, ale na fotografiích také více vylezl šum.

Zpočátku jsem měl dojem, že fotoaparát nedokáže vyfotit fotografii s červenýma očima. Maximálně jsem dosáhl lehce načervenalého odstínu kolem odrazu blesku v očích. Později se mi to ale už podařilo. V běžných podmínkách podává nucený blesk i redukce červených očí totožné výsledky. Rozdíl je jen v načasování, u redukce červených očí je pauza mezi prvním a druhým zábleskem trochu delší.

Pomalé synchro a Pomalé synchro s redukcí červených očí upřednostňuje delší expozici s odpálením blesku. Funkce nastavila citlivost ISO 160 (což by dle specifikací fotoaparát ani neměl podporovat). Dostal jsem fotografie barevně podobné té předchozí s bleskem, ale také jasněji barevnou, nicméně přepálenou verzi. Je vidět, že delší expozice více projasní pozadí, listy stromu nejsou tak tmavé, bohužel expoziční časy už jsou obvykle neudržitelné z ruky a jak je vidět na fotografii, je už roztřesená a tedy neostrá.

Abych řekl pravdu, nevím, který režim focení podával nejlepší výsledky. Pokud není ostré slunce, ale je stále dost světla, ideální je pochopitelně nepoužívat blesk. Rozdíl mezi potlačením červených očí a normální odpálením blesku jsem v praktických výsledcích nezaznamenal, takže je opravdu jedno, který použijete. Pomalé synchro využívejte, máte-li stativ, málokterou fotografii na delším ohnisku udržíte z ruky při dlouhých časech.

Pomalé synchro jako takové však plní svou funkci na výbornou. Když jsem režimy blesku testoval focením své ruky při žárovkovém osvětlení, nucený blesk a redukce červených očí daly ve výsledku přepálenou ruku a naprosto tmavé pozadí, expozice bez blesku zachovala přirozené zbarvení i osvětlení, pomalé synchro zvýraznilo ruku, ale také zachovalo pozadí. Pomalé synchro se dá dobře použít u fotografií v interiéru při umělém osvětlení. Umožní použít kratší časy než v případě focení bez záblesku (zhruba 1/17 s místo 1/4 - 1/6 s) a nedochází tak často k rozmazání pohybem, na druhou stranu pořád zůstane osvětleno i pozadí. Bohužel v tomto režimu dochází k silnému efektu červených očí. Fotoaparát také v těchto světelných podmínkách používá ISO 800, což vede k nepěkným fotografiím. V případě, že zvolí ISO 400, jsou výsledkem podstatně hezčí fotografie.

Blesk dosvítí poměrně daleko, zhruba ještě kolem pěti metrů dokáže okolí prozářit. Při focení z rohu pokoje do druhého rohu (cca 5 metrů), byla focená stěna ještě slušně prosvětlena. Je-li však scéna bohatá na nejrůznější objekty, stěny a nábytek, tak na fotografii bude patrný blesk přibližně jenom první dva až dva a půl metru na nejbližším nábytku. Chcete-li mít i pozadí, nezbude než použít pomalé synchro. Nabíjení blesku je poměrně rychlé, lépe řečeno než se fotografie uloží a zobrazí, blesk se stihne nabít.