FinePix F480: levný kompakt se širokoúhlým objektivem

Fotoaparát k nám dorazil v poměrně malé černé krabici. Ta nehýří žádnými extravagantními obrázky či obrazci, vypadá vkusně a prozrazuje, že půjde o vcelku malý a levný fotoaparát. Po otevření najdeme uvnitř český asi 120-stránkový manuál, kde se dozvíme vše podstatné. Nechybí ani CD s potřebným software a několik dalších "lejster".

Pod kouskem tenkého kartonu nalezneme konečně kýžený fotoaparát, jehož vyjmutí ze sevření kartonového obalu není nejjednodušší. Dále tu je nabíječka, kabel k nabíječce a pochopitelně i samotná baterie. Ta na fotografii není zobrazena, je vložena ve fotoaparátu. Její výstupní napětí je jen 3,6 V, což při kapacitě 760 mAh napovídá, že výdrž nebude právě největší. Pro pohodlné nošení a větší jistotu při držení fotoaparátu je k dispozici poutko na ruku. Konektivitu pak zajišťuje USB kabel a kabel pro výstup na televizi. Výbava je tedy klasická, nic nechybí, nic nenadbývá.

Li-Ion akumulátor NP-40N má při napětí 3,6 V kapacitu 760 mAh, z čehož se dá odvodit poměrně malá výdrž. Ta opravdu není nejsilnější zbraní fotoaparátu. Výrobce udává asi 150 snímků na jedno nabití baterie, mi se povedlo s minimálním využíváním blesku dosahovat stabilně kolem 200 fotografií.

Zklamal mě ukazatel nabití baterie. Očekával bych čtyři stupně (plně nabito, ze 2/3 nabito, z 1/3 nabito a "krátce před smrtí"). FinePix F480 nabízí pouze tři stupně, bez toho posledního. Tím pádem fotíte s téměř vybitou baterií, ale nemáte ani nejmenší ponětí, který snímek bude poslední.

Největší úskalí je právě v odstupňování. Zatímco na "plně nabito" vyfotíte i kolem 100 fotek, na "ze 2/3 nabito" sotva 10-20 fotografií a status nabití baterie velmi rychle přeskočí na "z 1/3 nabito". Ten je už výstražně znázorněn červenou barvou, kterou bych čekal spíše u hlášení "za chvíli je po mně". Je to trochu frustrující, ale dá se na to zvyknout. Na tento status lze vyfotit zhruba 80 fotografií, takže to chce jen umět odhadovat, kdy baterie skončí. Po prvním vypnutí je možno fotoaparát znovu nastartovat a fotografii v případě nouze vyfotit, někdy i dvě až tři.

Baterie by se podle výrobce měla nabíjet 120 minut, v praxi jsem však akumulátor měl za 80-85 minut plně nabitý.

CD se softwarem u tohoto fotoaparátu obsahuje v podstatně jenom FinePixViewer S. Ten slouží k prohlížení fotografií na disku i ve fotoaparátu, k jejich tisku, nahrání z fotoaparátu i poslání e-mailem. Na stránkách Fujifilmu si pak můžete stáhnout i aktualizovanou verzi FinePixViewer V (cca 50 MB). Obě verze bohužel vyžadují po instalaci restart, což mě opravdu nemile překvapilo.

Z nepochopitelných důvodů však měl FinePix F480 velké problémy dorozumět s předními USB porty na mém počítači. Zatímco s jedním mám problém neustále, ve druhém zatím běželo všechno. Fotoaparát byl schopen detekovat připojení s PC pouze v prvním portu, na kterém mi ještě nikdy nic neběželo. Zajímavé, ale i tak propojení často padalo. Po dlouhém zkoušení jsem to vzdal. Byl jsem po dlouhé době nucen zapojit datový kabel do zadních USB portů na základní desce, kde problémy konečně ustaly a byl jsem schopen přenést fotografie z fotoaparátu do počítače. Mrzuté je také to, že software nepozná, které fotografie již byly nahrány (když občas přenos v polovině selhal) a tak se fotografie nahrávaly znovu, resp. dlouho se tváří, že nic nedělá a přitom fotografie znovu kopíruje. Když přenos selhal znovu, bylo to k vzteku.

LCD displej má poměrně velkou úhlopříčku 2,7 palce s rozlišením 230 000 pixelů. Pozorovací úhly jsou velmi dobré a displej kontrastní. Potíž je však dost často s prvním snímkem, kdy elektronika fotoaparátu ještě nemá nastavenu správnou citlivost. Chceme-li fotografovat scénu při dobrém osvětlení, výsledkem je naprosto přepálený obraz s nulovou možností komponování. Je nutno nejprve nanečisto zaostřit na něco tmavého, ideálně na zem, elektronika se vzpamatuje a již můžete bez problémů pracovat. Není to velká chyba, ale trochu zamrzí.

Jen upozorním na tmavý pravý spodní roh, kde je zřetelná vinětace už i na LCD displeji. Samotné informace podávané na displeji jsou rozumně uspořádány a přehledné. V levém horním rohu je signalizace scénického režimu, ve většině případů jsem upřednostňoval "Manuál". Pod ním je signalizace nabití baterie. Vedle se nachází signalizace blesku (zde Potlačený blesk), případně signalizace makra a signalizace samospouště (není na fotografii). Pravý horní roh obsahuje údaj o zvoleném rozlišení (8MF - 8 MPx ve vyšší kvalitě) a počet zbývajících fotografií. Mě se povedlo jít s fotoaparátem do akce s tím, že ukazoval místo pro 64 fotografií a nakonec se jich na 256MB kartu vešlo 111 a obvykle jsem se vždy dostal přes 100 fotografií. Níže je signalizace citlivosti (pouze při manuálním nastavení), dále chybová hlášení nemožnosti nastavení správné expozice "!AE" nebo nemožnosti zaostřit "!AF" (lze vidět na druhé fotografii). Ruka s vykřičníkem hlásí riziko roztřesení je-li nastaven příliš krátký čas vzhledem k použité ohniskové vzdálenosti. V případě manuálního nastavení bílé a korekce expozice se objeví dvě malé ikonky vpravo dole (jako v prohlížecím módu na čtvrté fotografii LCD displeje).

Pro snazší kompozici můžeme využít rozdělení na třetiny, které se nastaví tlačítkem Disp/Back. Zde je právě patrné hlášení o nemožnosti nastavení správné expozice "!AE". Hlášení o špatném zaostření se dočkáme až po namáčknutí spouště.

Zde bylo správně zaostřeno a zobrazily se hodnoty o času a cloně. Čas je zde psán trochu nelogicky místo 1/12 jenom 12, takže čím kratší čas, tím větší číslo. Clona je pak logicky psána ve standardním tvaru.

Prohlížecí mód se zapíná tlačítkem vpravo dole pod čtyřsměrným kruhovým ovladačem. Horní roh obsahuje číslo fotografie, rozlišení a citlivost ISO, se kterou byla fotografie pořízena. Nevím proč, ale není zde uveden počet fotografií ani pořadí právě prohlížené. Uživatel tak nemá možnost zjistit přesný počet vyfocených snímků. Spodní dva řádky obsahují datum pořízení snímku (tehdy jsem zrovna neměl nastavený čas, tak se nedivte datu duben 2007), v nejspodnějším pak expoziční čas, clona a již zmíněné nastavení korekce expozice a vyvážení bílé.

Do ovládacího menu se dostaneme pomocí tlačítka Menu/OK uprostřed čtyřsměrného kruhového ovladače. Protože fotoaparát patří do třídy low-endu, je pochopitelné, že nebude nabízet přehršel nastavení. Manuální režim je na nastavení nejbohatší, ostatní režimy jsou na tom trochu hůře. Při těchto režimech jen z nabídky vypadne vyvážení bílé a korekce expozice. Na obrázku patřící manuálnímu režimu chybí už jen volba "Nastavení", která je k dispozici po stisku ovladače dolů. Ostatní režimy si vystačí na této jediné stránce voleb nastavení.

Podmenu Scéna dovoluje v manuálním nastavení specifikovat přesný scénický režim (např. Krajina, Noční scéna, Sport, Květina a mnoho dalších). Volba citlivost je sice k dispozici u všech režimů fotoaparátu, ale pouze v manuálním lze nastavit i něco jiného než Auto. Menu Rozlišení má jasnou funkci, zde bych jen chtěl podotknout, že k dispozici jsou dva módy s 8MPx fotografiemi, 8MF - vyšší kvalita a 8MN - nižší kvalita. Následuje korekce expozice (od -2 EV do +2 EV), Vyvážení bílé (o něm bude řeč později) a dále Nastavení, které zde není zobrazeno, je na další stránce hlavního menu. Zobrazeno je na třetím obrázku LCD displeje v této kapitole.

 

Jediné zajímavější menu je Scéna, které nabídne několik scénických režimů, ke každému také krátký popisek toho, co od něj můžeme očekávat. Nyní se podívejme na poslední obrazovku Nastavení.

V podmenu nastavení lze volit parametry ovlivňující práci s fotoaparátem, například dobu zobrazení právě vyfocené fotografie, datum a čas, zvuky a jejich hlasitost, jas LCD displeje a další.