FinePix F480: levný kompakt se širokoúhlým objektivem
Pro nenáročné fotografování má být určen levný kompakt Fujifilm FinePix F480. Nabízí ve své třídě také něco navíc kromě širokoúhlého objektivu začínajícím na 28 mm? Pojďme se na fotoaparát detailně podívat.
Kapitoly článku:
Sférické zkreslení a vinětace
Objektivy bohužel trpí optickými vadami, některé více, některé méně. FinePix F480 při ohnisku 28 mm ukáže typické soudkovité zkreslení. Je sice dosti znatelné, ale na svou cenovou třídu i velmi malé ohnisko je zkreslení poměrně přijatelné. Existují fotoaparáty i s mnohem výraznějším zkreslením. Na nejdelším ohnisku pak dochází naopak k poduškovitému zkreslení, což je škoda. Objektivy si většinou na nejdelších ohniscích dokáží s touto optickou vadou poradit. Zkreslení je patrné zejména v pravém dolním rohu, jinak objektiv podává vcelku dobré výsledky.
 ohnisko 28 mm |
 ohnisko 112 mm |
Co se týče vinětace, velmi patrný je tmavý pravý dolní roh, vinětace je velmi dobře patrná už i na LCD displeji, který bílé fotografie více vyjasňuje. V testech vinětace jsem pozoroval ještě silné ztmavení levého spodního a pravého horního rohu. Vlevo nahoře je vinětace minimální. Již od dvojnásobného zoomu vinětace mizí a tmavost rohů se rozprostírá s menší silou do většího prostoru, takže tmavé rohy jsou podstatně méně patrné.
Digitální šum
Šum je hodně sledovaným parametrem. Čip o velikost 1/2,5" s efektivním rozlišením 8 megapixelů má tak malé světlocitlivé buňky, že se šum musí objevit již při nejnižších citlivostech. V automatických režimech bohužel fotoaparát upřednostňuje volby ISO 200 a ISO 400, což není právě nejlepší. Raději jsem zapínal manuální nastavení, které dovolilo natvrdo použít výhradně ISO 100. Musím uznat, že na ISO 100 jsou snímky pěkné a úroveň šumu je přijatelná. Posuďte sami na snímcích kompaktního disku. V běžné fotografii však i ISO 200 produkovalo většinou pěkné snímky a je u tohoto přístroje vcelku dobře použitelné.
výřez z testovací fotografie
 ISO 100 |
 ISO 200 |
 ISO 400 |
 ISO 800 |
Je vidět, že ISO 100 nabízí krásné detaily, písmo je jasné, šum není příliš patrný. ISO 200 již na plochách zvýrazňuje šum, malé písmo je stále pěkné a čitelné, nicméně červená písmena jsou již rozpitá. Tato citlivost se ještě rozhodně dá použít, ale pokud nemusíte, raději volte ISO 100. ISO 400 znatelně degraduje jak celistvé plochy, tak i veškeré písmo a pro běžné fotografování je už většinou nepoužitelné. Nejvyšší citlivost ISO 800 už publikuje naprosto nepoužitelné obrázky, plocha je z dálky modrá, červené písmo se naprosto ztrácí.
Přidávám ještě snímky bílé plochy, kde bude více patrná struktura šumu.
 ISO 100 |
 ISO 200 |
 ISO 400 |
 ISO 800 |
ISO 100 sice není bez šumu, ale jedná se o velmi dobře použitelný výsledek v dané kategorii fotoaparátů. ISO 200 přidává již znatelnější odstíny zelené a fialové, stále však mají pixely zhruba stejný jas. To už se nedá říci o ISO 400, které vytváří znatelné tmavé fleky a ISO 800 už přináší velmi znatelné jasové i barevné změny. Přesnější hodnoty změn jasů můžeme zjistit z následujícího grafu. Jde o průměrnou hodnotu rozdílů jasů v jednotlivých barevných složkách a jasu v černobílé škále daného pixelu a jeho okolních osmi pixelů.
V rozmezí ISO 100 až ISO 400 rostou rozdíly vcelku pomalu. ISO 400 kupodivu přináší menší rozdíly v červené a modré složce, bohužel lidské oko je citlivější právě na změny jasů a lépe rozeznává odstíny zelené barvy, proto dává ISO 400 kvůli vyšším rozdílům v této oblasti znatelně horší výsledky než ISO 200. U citlivosti ISO 800 už průměrné rozdíly jasů dramaticky rostou.
Vyvážení bílé
Kromě automatického vyvážení bílé, která byla použita u většiny venkovních fotografií beze sněhu, je k dispozici dalších šest módů vyvážení bílé. Jsou to slunce, stín (použito u většiny sněžných fotografií), "denní" zářivka, zářivka "teplá bílá", zářivka "studená bílá", žárovka - umělé osvětlení. Zde je testovací obrazec, kde si můžete prohlédnou vyvážení bílé a její dopad. Fotografie byla pořízena v pokoji, ve stínu bez umělého osvětlení.
 slunce |
 stín |
 denní zářivka |
 zářivka "teplá bílá" |
 zářivka "studená bílá" |
 umělé osvětlení - žárovka |
Měření rychlosti
Hodnotit přístroj po stránce rychlosti je nesmírně obtížné. V podstatě je velmi rychlý, ale rovněž zažijeme spoustu zbytečných prodlev, které práci zpomalují, takže výsledné hodnocení je mírně rozporuplné. Po dvou dnech focení jsem si ale na styl focení s FinePix F480 zvykl a pocitově hodnotím rychlost přístroje jako vyhovující a příjemnou pro běžnou práci.
- první snímek: 4,01 sekundy (fotoaparát najede velmi rychle, ale musíme počkat zhruba něco kolem jedné vteřiny než k obrazu dostaneme i informace o stavu baterie, scénickém režimu a podobně, fotit lze až po naběhnutí těchto informací)
- snímek bez namáčknutí: 0,7 sekundy (výhodou je rychlý autofokus, takže i práce bez namáčknutí je pohotová)
- snímek s namáčknutím: neměřitelné, prakticky okamžitě
- přezoomování: 1,71 sekundy (se zoomem jsem měl často drobné problémy, páčka jeho ovládání je trochu nešikovná a někdy je nutno pokusit se o zoomování znovu, neboť fotoaparát první pokus nezaregistruje)
- sériové snímání: 3 fotografie za 4,25 sekundy s namáčknutím, resp. 4,74 sekundy bez namáčknutí (sériové snímaní je velmi pomalé a umožní pořízení maximálně tří fotografií při rychlosti zhruba 0,7 FPS, což je dnes málo)
Fotoaparát má jednu nepříjemnou vlastnost a to je poměrně dlouhá doba mezi jednotlivými fotografiemi. Ačkoli autofokus je velmi rychlý a fotografii máme pořízenou během 0,7 vteřiny, musíme ještě další zhruba 2,5 vteřiny čekat než se pořízená fotografie zobrazí. Zpočátku mě to opravdu hodně štvalo, ale nakonec jsem si zvykl. Toto řešení, ač mi přijde zbytečně zdlouhavé, je ale stále lepší než dlouhé ostření, velká prodleva spouště a okamžité zobrazení fotografie. Fotografie se zobrazí na 1,5 - 3 vteřiny (dle nastavení), které však nelze zmáčknutím spouště zrušit. Když jsem se pokoušel ručně vyfotit co nejvíce fotografií v co nejkratším čase, byl jsem schopen pořídit snímek zhruba co 7 vteřin se započtením všech prodlev fotoaparátu i fotografa.
Digitální zoom
Digitální zoom lze u FinePix F480 spustit dvěma způsoby. Prvně na ovládacím kolečku do režimu Digitální zoom, který nastaví trojnásobné přiblížení digitálním zoomem a posléze je dovoleno ještě přibližovat zoomem optickým. Naopak v menu Nastavení je možno povolit digitální zoom a používat optický a až ten bude vyčerpán, fotograf musí znovu zmáčknout páčku ovládání zoomu a využije až 5,1× násobné přiblížení digitálním zoomem.
expoziční čas 1/240 s, clona F2,7, citlivost ISO 100, ohnisko 28 mm (klikněte pro zvětšení)
Zde vidíte obyčejnou fotografii vyfocenou na nejširší ohnisko 28 mm. Postupně se budeme přibližovat prostředku fotografie, což je stříška prolézačky.
expoziční čas 1/42 s, clona F5,4, citlivost ISO 100, ohnisko 112 mm (klikněte pro zvětšení)
Fotka je sice trochu nakřivo, stativ jsem nedal úplně rovně, ale zde jde především o přiblížení. Vidíte, že z původní fotografie zůstal již poměrně malý výřez. Kvalitativně fotografie nijak nestrádá. A nyní zapojíme do hry digitální zoom, což je už jen výřez a interpolace z této fotografie. Výhody dlouhých ohnisek jako rozostření pozadí a jiná perspektiva se zde už neprojeví.
expoziční čas 1/30 s, clona F5,4, citlivost ISO 100, ohnisko 112 mm + 5,1× násobný digitální zoom (klikněte pro zvětšení)
Další přiblížení je velmi markantní, bohužel silně utrpěla kvalita fotografie. Když jsem srovnal tuto fotografii a výřez z fotografie minulé, tak stejně trochu lépe dopadla verze bez digitálního zoomu. Jak je téměř u všech fotoaparátů obvyklé, i zde digitální zoom postrádá smysl. Případný výřez lze udělat kdykoli na počítači a bude mít i mírně vyšší kvalitu.
Protisvětlo
Focení v protisvětle je úlohou, kterou FinePix F480 příliš dobře nezvládá. Hodně záleží na tom, jak exponujete. Když namíříte fotoaparát přímo do slunce, bude používat krátké časy, takže v lepším případě odejdete s jasně svítícím sluncem a tmavou siluetou okolí. Když budete exponovat na krajinu, dostanete sice prokreslenou krajinu, ale naprosto přepálenou oblohu, ze které nebudete mít ani pořádně ponětí, kde bylo slunce. Ve většině případů na nejkratším ohnisku nevznikají odlesky objektivu. Přiložená fotografie je bohužel jedním z případů, kdy tomu tak nebylo a je takovou ukázkou mezi oběma krajními extrémy.
expoziční čas 1/1500s, clona F5,4, citlivost ISO 100, ohnisko 28 mm (klikněte pro zvětšení)
Naprostým prokletím je však focení na nejdelší ohnisko. Zde sice fotoaparát může podstatně více clonit (až F11), ale odlesky objektivu jsou přítomny vždy a opravdu velmi znatelné. Podobné odlesky (2-3 velké fialovočervené a jeden větší zelený), jako jsou ty na fotografii přiložené níže, prostě na fotografii se sluncem budete mít vždy. Přitom tato fotografie ještě není focena na nejdelší ohnisko. Snímek je ale trochu extrémní, obvykle jsou odlesky plochou menší, ale zase jasově trochu znatelnější.
expoziční čas 1/1500 s, clona F6,8, citlivost ISO 200, ohnisko 49 mm (klikněte pro zvětšení)
Noční scéna
Vzhledem k nejdelšímu času závěrky 1/2 vteřiny většiny scénických programů není možno pořizovat příliš dobré noční snímky. Situaci ovšem zachraňuje režim Noční scéna a Ohňostroj. Noční scéna používá citlivost ISO 100 nebo ISO 200 a časy až do 3 vteřin, Ohňostroj pak zásadně užívá pouze ISO 100, lze však manuálně nastavit čas až na 4 vteřiny. Oba cloní na maximum, takže v případě, že chcete použít co největší clonu, těmito režimy ji tak můžete nastavit a získat vlastní "jakoby" režim priority clony.
expoziční čas 4 s (se stativem), clona F11, citlivost ISO 100, ohnisko 112 mm (režim Ohňostroj) (klikněte pro zvětšení)
Je vidět, že přiložené foto je velmi tmavé, i čtyřsekundová expozice byla příliš krátká zejména díky vysoké cloně a nízké citlivosti režimu Ohňostroj. Možná by pomohl režim Noční scéna, který by sice zkrátil expoziční čas na maximálně tři vteřiny, ale použil by citlivost ISO 200 a výsledkem by byla jasnější fotografie.
Co se týče ostření, tak to je u Noční scény poměrně dlouhé, naopak u Ohňostroj je tato doba nejkratší. Fotoaparát totiž vůbec neostří a je tak možno fotit okamžitě. Má to svou logiku, je určen pro focení ohňostrojů a na ty se ostří opravdu těžko. Předpokládám tedy, že fotoaparát je v tomto režimu zaostřen od nějaké rozumné vzdálenosti do nekonečna.
Standardní scéna
S vyfocením standardní scény jsem měl skutečně velký problém. V době testu bylo buď řádně zamračeno nebo svítilo slunce při mlhavém počasí. Pokusil jsem se tedy alespoň o jednu fotku starého Wartburgu, výjimečně jsem upřednostnil plně automatické nastavení a výsledek i přes ISO 200 nedopadl vůbec špatně, šum nezpůsobil jasové změny, ale pouze barevné, které nejsou na fotografii ani dobře vidět.
expoziční čas 1/85 s, clona F5, citlivost ISO 200, ohnisko 91 mm (klikněte pro zvětšení)
