FinePix S8100fd: mají se ostatní ultrazoomy bát?

Pro vlastní posouzení fotografických kvalit předkládám několik z více jak 1400 fotografií pořízených při testu. Tentokrát jich v článku najdete o něco více, neboť supermakro je opravdu něco, s čím si každý může vyhrát, aniž by jej to omrzelo.
Jedna ukázka fotografie z přírody. Protože je focená směrem k slunci, jsou barvy trochu méně výrazné, ale výsledkem je dobře zvládnuté foto, automatické nastavení expozice si poradilo dobře.
Hasičská technika zaujme spoustu lidí. I zde fotoaparát pracoval dobře, jen ve tmavších místech se mírně ztrácí kresba. Červená barva je krásně jasná.
Díky supermakru lze vyfotit téměř cokoli a výsledek často potěší. Tento mechový porost rostl na stromě a normálně by si jej člověk ani pořádně nevšiml. Na fotografii hned vynikne jeho zajímavá struktura a potěší také pěkné podání přírodních barev.
Tato fotografie rozhodně nepatří mezi krásné (už jen ten drát vpravo dole není ani trochu ideální), dobře však ukazuje, jak je fotoaparát schopen se poprat s velkými vzdálenosti. Na nejdelší ohnisko jsem z okna fotil Lysou horu v Beskydech, což je vzdušnou čarou přibližně 27 km.
Zde je opět ukázka toho, co umožní 27mm ohnisko, i když tentokrát jsem byl trochu dále. Šíře záběru je velmi dobrá. Bohužel v zamračeném počasí automatika trochu selhává a znovu snímek trochu podexponovala. Další pokus o totéž v následující den při ještě horším počasí vyústilo v ještě horší podexpozici. Fotoaparát opravdu zamračené dny nemá rád.
Toto je přesně situace, kdy vám bude vadit neschopnost LCD panelu zobrazit již v náhledu expozici snímku. Při namáčknutí vše vypadá OK, ale nakonec zjistíte, že snímek má naprosto jinou expozici, než jste předpokládali. Pomocný ukazatel totiž není nejpřesnější.
Se supermakrem se fantazii meze nekladou. Focení detailů není žádný problém a s trochou hry světla se dají dělat i zajímavější věci. Potěšující je, že i přes ISO 200 je fotografie poměrně pěkná bez výrazně rušícího šumu. Ten sice na obrázku je, ale nejsou zde žádné výrazně tmavší pixely a ani barevné odstíny (typicky zelené a fialové fleky) nejsou tolik výrazné.
Fotoaparát přímo nabízí režim focení v černobílé. Ačkoli je většinou lepší fotit v barevné a do černobílé převádět až v počítači, tato strategie focení má tu výhodu, že výsledek vidíte přímo ve fotoaparátu. Účinek černobílé škály se nedá vždy přesně odhadnout. Tento snímek ruky je tedy pochopitelně jako všechny ostatní bez úprav v počítači (jen přetočený na výšku).
Když už jsme měli hasiče, tak proč ne sanitku. Na takto dlouhé ohnisko je kresba detailů ještě poměrně dobrá i když ne prvotřídní. Registrační značku lze ve větším rozlišení přečíst. Bohužel si lze všimnout vinětace, okraje jsou znatelně tmavší, celá fotografie je jakoby orámována.
Stabilizace je poměrně účinná, tato fotografie byla focena z ruky. Stejně tak při detailní prohlídce uvidíte, že ISO 400 sice způsobuje již menší ztrátu detailů a začínají se objevovat tmavší pixely, ale výsledek je stále akceptovatelný. Vyvážení bílé bylo schválně nastaveno na stín, aby snímku dodal tento žlutohnědý nádech.
Poslední fotografie se supermakrem. S tímto režimem jsem skutečně nafotil obrovská kvanta fotografií, kdybych měl vybrat všechny aspoň ty trochu lepší nebo zajímavější z každého tématu, bylo by v této kapitole přes 30 fotografií. Na obrázku je detailní pohled na puklinu v chodníku na vlakovém nádraží.