Fujifilm FinePix HS20EXR: důstojný nástupce

Fujifilm FinePix HS20EXR je pokračováním loňského modelu FinePix HS10. Ten se sice nestal králem ultrazoomů, rozhodně však patřil k nadprůměru. Nový model HS20EXR má toto ještě vylepšit. Původní 1/2,3" CMOS BSI čip s 10MPx rozlišením nahradil nový a větší 1/2" EXR CMOS senzor s 16 megapixely. Pixelová hustota je tedy větší, ale na druhou stranu EXR režimy získaly použitelnějších 8 megapixelů místo pěti. Objektiv Fujinon se 30× optickým manuálním zoomem zůstal. Stejně tak potěší naklápěcí displej, manuální ovládání expozice, spousta zajímavých EXR režimů, Full HD, video sáňky na blesk a mnoho dalších vychytávek.

 

 

Fotoaparáty Fujifilm byly vždycky směsicí zajímavých hardwarových prvků a několika více či méně vážných ergonomických prohřešků. Až chytíte HS20EXR do ruky, nemile vás překvapí zpracování. Samotný fotoaparát je v pořádku kromě krytky prostoru na baterie, která při držení fotoaparátu za grip dost hlasitě vrže. Dobrý dojem z přístroje neumocní ani neustálé hlasité chrastění irisové clony v objektivu. Jednoduše řečeno, při práci s fotoaparátem k němu nemáte důvěru. Fotoaparát jako takový se ale drží dobře, tlačítka jsou vhodně zvolena, hmotnost je tak akorát.

Na přídi je velký objektiv, nad ním logo výrobce a výklopný blesk. Po stranách blesku si lze všimnout dvojice mikrofonů pro stereo zvuk. Nechybí ani přisvětlovací AF dioda a logo EXR ve spodní části přístroje.

Objektiv Fujinon je stejný jako u HS10. Má tedy 30× optický zoom s údajným rozsahem 24 až 720 milimetrů? Proč údajným? Reálná ohniska 4,2 až 126 milimetrů jsou totožná jako u HS10, jenže snímací čip má 1/2" úhlopříčku a ne 1/2,3". Nový čip má tedy o něco menší crop faktor. Takže kde je pravda? Je špatně velikost čipu nebo přepočtená ohniska? Pokud už jste někdy četli nějakou recenzi Fujifilmu (ideálně F70EXR), tak víte, že si Fujifilm s přepočtem ohnisek nikdy moc velkou hlavu nedělal a v podstatě to jsou hodnoty jen orientační. Opravdu si nedělám legraci, objektiv má rozhodně výrazně širší úhel záběru než by odpovídalo 24mm ohnisku. Spíše bych to odhadoval na cca 21 až 22 milimetrů. Ač to tak není na papíře, HS20EXR je patrně nejširokoúhlejší ultrazoom na trhu.

Nejdelší ohnisko už trochu více odpovídá papírovým údajům s cca 680 milimetry (což by napovídalo, že má objektiv větší než 30× zoom). No prostě a jednoduše, nesedí to. Světelnost zůstala, a to velmi dobrých F2,8 na nejširším a přijatelných F5,6 na nejdelším (vzhledem k ohnisku). Stabilizace je řešena mechanicky posunem snímacího čipu. Zoomování je ruční a velmi rychlé, na pomalé přibližování u videosekvencí ale zapomeňte. Při pomalých změnách ohnisek objektiv "škube".

Menší okruží blíž tělu přístroje slouží k manuálnímu ostření, ale jeho firmwarová implementace je poněkud nešťastná, že budete spíše rádi, když jej nebudete muset používat. Na displeji se zobrazuje graf, jehož smysl je jasný až po přečtení manuálu. Když se ukazatel dotkne ostřící čárky, máte zaostřeno. Pokud je před čárkou, máte zaostřeno špatně (ale nevíte, zda moc dozadu nebo dopředu a v tom spatřuji docela zásadní problém). Obraz se při ostření zvětšuje, takže s trochou cviku je manuální ostření docela "v pohodě".

Co mě ale doslova vytáčelo, je to, že se manuální ostření po prohlížení fotky restartuje. Vy tedy manuálně zaostříte, vyfotíte fotku, abyste se přesvědčili, že máte zaostřeno správně a při přechodu do režimu focení se vám manuální ostření z nějakého naprosto záhadného důvodu změní (obraz se totálně rozostří) a můžete ostřit znovu. Tohle ať mi někdo vysvětlí.

Seshora vidíte velké rameno výklopného blesku i sáňky na externí blesk. Po stranách nechybí ouška na provlečení popruhu. Vlevo od blesku je mechanické tlačítko pro vyklopení blesku. Napravo je pak otočné kolečko fotografických režimů s přiměřeným chodem, lze jej ale nechat v mezipoloze. Následuje další kolečko, kterým se nastavuje např. clona, čas nebo korekce expozice, případně se jím lze pohybovat i v některých menu nabídkách. Nahoře je tlačítko pro korekci expozice (musíte jej držet a kolečkem pak expozici upravíte), vedle pak tlačítko různých bracketingů a sekvenčního snímání. Spoušť má trochu tvrdší chod, ale vyhovovala mi. Páčka kolem spouště zapíná přístroj podobně jako u zrcadlovek.

Nad LCD displejem naleznete malý 0,2" EVF hledáček s rozlišením 200.000 bodů. Jako u všech ultrazoomů je hledáček opravdu velmi malý, nicméně i tak je možné jej docela přijatelně používat. Oproti HS10 bylo výrazně zrychleno přepínání při přiblížení oka, takže se dobře pracuje jak s displejem i hledáčkem. Nechybí dioptrická korekce. Komu by vadilo automatické přepínání mezi EVF a LCD, může to tlačítkem napravo snadno změnit (nechat zapnutý jen displej nebo jen hledáček).

Nalevo od displeje najdete pětici tlačítek. Vrchním se nastavuje ISO citlivost (slouží i jako lupa). Následuje AE pro výběr měření expozice, případně jako oddálení. AF mění styl ostření (bodové, automatický výběr, volitelný, sledování), AF-C-S-M pak vybírá mezi průběžným, jednorázovým a manuálním ostřením (v menu prohlížení zobrazuje více nastavení vyfoceného snímku). Jako poslední je zde WB pro změnu vyvážení bílé. Tato tlačítka se musí držet a šipkami se pak vybírají jednotlivé možnosti.

LCD displej je výklopný o 90° nahoru a 45° dolů. Jeho rozlišení činí 460.800 bodů (320×480 pixelů). Obraz je tedy dostatečně ostrý. Pozorovací úhly jsou velmi dobré. V případě, že při silném světlu není displej dobře viditelný, lze použít hledáček.

Červené tlačítko spouští nahrávání videosekvencí s poměrně malou prodlevou. AE/AF LOCK zamyká expozici a ostření dle nastavení v menu (při držení tohoto tlačítka). Dále zde máme čtyřsměrný ovladač, kde směrem nahoru jednorázově zapínáte RAW. I když je jen pro jeden snímek, pokud nechcete mít každou fotku v RAWu, je lepší to takto zapínat u požadovaných snímků, než vypínat a zapínat RAW v hlavním menu. To je totiž stejně jako u HS10 z nepochopitelného důvodu zakopané v technickém menu (a ne fotografickém!), a to ještě na té nejhůře přístupné pozici, která existuje. Velmi brzy přijdete na to, že zapínat zde focení do RAWu opravdu nemá smysl.

Směrem doprava volíte blesk, dolů samospoušť (bohužel nutno aktivovat po každém snímku znovu) a nakonec vlevo je pak volba makra a supermakra. DISP/BACK upravuje zobrazení displeje, jako poslední je tu tlačítko pro vstup do režimu prohlížení.

Napravo je krytka prostoru pro SDHC kartu. Takže jde o jeden z mála "kompaktů", které toto nemají vespod a je tedy možno měnit kartu i v případě, že je fotoaparát na stativu. Vidíte i gumový grip a maximálně vysunutí objektivu.

Nalevo je krytka prostoru pro HDMI a USB kabel i AV výstup. Vidět je i mikrofon. Na objektivu jsou dva prstence. Menší pro ostření, větší pak pro zoomování. K fotoaparátu je dodávána i sluneční clona, dost těžko se ale nasazuje.

Vespod je mimo osu objektivu závit pro stativ a jak už jsem zmiňoval na začátku, docela volná a vrzající krytka prostoru pro baterie.

Napájení zajišťuje čtveřice AA baterií, což umožňuje dosahovat velmi slušné výdrže.

Zpracování fotoaparátu sice moc nepřesvědčilo, ale funkčně to zatím vypadá na velmi schopný přístroj. Pojďme se v dalších kapitolách podívat, jak je na tom fotoaparát s kvalitou snímků.