Fujifilm S100FS: jde zrcadlovkám po krku

Velký fotoaparát přišel pochopitelně i ve velké (tedy především vysoké) krabici. Na Fujifilm má typicky jednoduchý design bez grafických vychytávek.

Co se týče samotného balení, najdete zde fotoaparát, krytku na objektiv s poutkem a držákem, popruh na krk, sluneční clonu, CD se softwarem, plnou verzi manuálu (my jsme měli anglickou verzi), nabíječku s přívodním kabelem, Li-Ion akumulátor a samozřejmě také USB a A/V kabel.

Fotoaparát je napájen Li-Ion akumulátorem NP-140 s napětím 7,2 V a kapacitou 1150 mAh. Fujifilm udává kapacitu pouze 250 snímků, což nezní právě dobře. Akumulátor sice nevydrží právě mnoho, ale podařilo se mi dosáhnout mnohem lepších výsledků. Na druhou stranu jsem neměl zapnuté kontinuální ostření ani trvalou stabilizaci. Jak ostření, tak stabilizace fungovala jen při namáčknutí spouště.

Blesk jsem také využíval spíše méně (už jen díky tomu, že i na vyšší citlivosti pořizoval fotoaparát docela hezké snímky). To se napoprvé promítlo ve výdrži cca 280 snímků. Je to sice trochu více, než udává výrobce, ale stále poměrně malá hodnota. Nicméně pokud skutečně nebudete využívat trvalých režimů (trvalá stabilizace a ostření), spolehnete se na kvality Super CCD HR čipu a omezíte blesk, můžete se s klidem dostat až na zhruba 450 snímků na jedno nabití, a to už není špatné. Na jedno nabití S100FS zvládl něco přes 100 fotografií a pak vydržel ještě téměř celou svatbu (přes 300 fotek).

K fotoaparátu bylo opět přibaleno zapečetěné CD se softwarem, takže budete muset sáhnout pro nůž nebo nůžky, abyste CD vyprostili. Obsahuje zejména software FinePixViewer. Ten je určen především pro kopírování fotografií z fotoaparátu do počítače, méně už pro jejich úpravu.

Proces nahrávání není nikterak složitý. Automaticky po připojení fotoaparátu a zvolení aplikace FinePixViewer naskočí okno aplikace a nad něj ještě tato tabulka. Jen si vyberete složku, kam chcete fotografie nahrát.

Samotné nahrávání probíhá velmi rychle, fotografie jsou v počítači za chvíli. V průběhu toho vidíte již stáhnuté fotografie v malých náhledech.

Hlavní okno aplikace vypadá asi následovně. Uprostřed jsou zobrazené soubory v dané složce, nalevo pak může být adresářová struktura, případně tyto nabídky menu.

K dispozici je jen jednoduchý editor fotografií. V tom můžete upravovat pár věcí, ale Photoshop to rozhodně není. Navíc je to trochu rozházené, jednotlivé úpravy jsou rozděleny do záložek, a tak je nutno se mezi nimi překlikávat.

Nejvíce zaujme asi FinePix Studio pro úpravu RAW fotografií. Ale ani zde toho moc udělat nemůžete. V podstatě hlavní věcí jsou zde známé "Křivky" z Photoshopu a vyvážení bílé. Moc by se zde hodila funkce pro odstranění aberace, ale bohužel nic takového tady není. Další nevýhodou je, že po každé operaci se překresluje fotografie v hlavním prostředním okně. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby to však tak dlouho netrvalo. I na 3,0GHz Core 2 Duo je to záležitost na několik sekund. Otravné. Doporučuji používat FinePixViewer na stažení fotografií, ale na vše ostatní využít jiný software.

Fotoaparát je vybaven poměrně malým 2,5" LCD displejem s rozlišením 230 000 pixelů. Pozorovací úhly ze stran jsou výborné, seshora a zezdola je to už ale trochu horší. Situaci ale zachraňuje ta skutečnost, že se jedná o výklopný displej (o 90° nahoru, o 45° dolů). Nepotěšily mě dva mrtvé pixely.

Zobrazení je poměrně klasické. Vrchní řádek zleva obsahuje ikonu motivového programu, zapnutou stabilizaci, blesk, makro režim, samospoušť, měření expozice, rozlišení a kvalitu fotografie, poslední číslo signalizuje počet zbývajících fotografií. Druhý řádek obsahuje nalevo signalizaci nabití baterie, vyvážení bílé, sekvenční snímání a případně rychlé ostření. Pravá strana obsahuje ISO citlivost (případně doplněnu o filmový režim), pod ní je nastavení dynamického rozsahu (zde na 400 %). Spodní řádek obsahuje expoziční čas a clonu, napravo je pak korekce expozice. Pravá fotografie zobrazuje nastavování ISO citlivosti, vidíte tam rovněž i automatické režimy.

Manuální nastavení expozice změní charakter LCD displeje asi následovně. Dole se objeví nastavení času a clony, právě nastavovaný parametr je vysvícen žlutě. Můžete si aktivovat i histogram. Vpravo dole ještě vidíte expozici, zde konkrétně je hodně v mínusu, fotografie by vyšla podexponovaně. Na pravé fotografii je jen vysvětlivka supermakra. U některých funkcí se takto zobrazují informace o tom, co dělají.

Vlevo vidíte zoomování. V levém rohu se objeví graf ohniskových vzdáleností, odpovídá spíše otočení objektivu než ohniskům. Při ukazateli v polovině máte nastavenu ohniskovou vzdálenost kolem 100 mm, což odpovídá i rysce na objektivu. Tam je také 100 mm zhruba v polovině otočení zoomovacího kroužku. Na pravé fotografii je manuální ostření. Ve čtverci vidíte zvětšeninu (můžete zakázat) a až dosáhne bílý indikátor malinkého žlutého čtverečku, je zaostřeno.

Režim natáčení videa je mnohem jednodušší. Kromě ikonky motivového programu zde naleznete především stabilizaci, ikonu stavu baterie, na druhé straně rozlišení a zbývající čas. Na další fotografii vidíte jednoduchou verzi prohlížecího režimu. Vpravo je číslo složky a souboru, dále její rozlišení a kvalita. Dole vlevo pak čas pořízení.

Stiskem tlačítka INFO a jeho držením lze vyvolat podrobnější údaje. V pravém horním rohu zůstává označení složky a názvu souboru, níže je pak samotná fotografie na poměrně malé ploše a její histogram.Zajímavá je levá část obrazovky, obsahuje rozlišení fotografie, použitou ISO citlivost, expoziční čas a clonu, filmový režim, použitý blesk, vyvážení bílé, korekci expozice a pak již jen známé datum pořízení fotografie.

Na pravé fotografii vidíte ukázku videa. V pravém horním rohu je opět složka a název souboru, směrem níže rozlišení. Levý dolní roh jen říká, kdy bylo video natočeno, a že šipka dolů slouží ke spuštění videosekvence.

Samotné přehrávání pak probíhá takto. Nahoře je graf průběhu videa a čas, dole ovládání, kdy šipka nahoru ukončí přehrávání a šipka dolů pozastaví. Dále můžete na pravé fotografii vidět fotografické menu pro nastavení nejrůznějších vlastností fotografování. Třeba dynamický rozsah, barvy, stejně jako na dalších obrazovkách vyvážení bílé a podobně.

Do samotného menu fotoaparátu se dostanete po stisku tlačítka MENU. Pravé technické menu však naleznete až na třetí záložce toho fotografického jako poslední položku. Je to trochu složité. V tomto menu však vše probíhá stejně jako v tom fotografickém. Tedy šipkou vpravo rozkliknete jednotlivé vlastnosti, pohybujete se v nich, šipkou vlevo se zase vrátíte zpátky a volbu potvrdíte. Hodně vás bude lákat mačkání tlačítka OK, na to si však dávejte pozor. To sice volbu potvrdí, ale zároveň vás vyhodí z menu ven. Chcete-li nastavovat více věcí, museli byste pořád lozit do menu znova a znova. Proto se v těchto případech skutečně naučte používat potvrzování šipkou vlevo. Ušetří vám to moře času.