Fujifilm S100FS: jde zrcadlovkám po krku

Abyste mohli lépe poznat, jak v reálném životě fotoaparát Fujifilm Finepix S100FS fotí, připravil jsem pro vás dalších 14 ukázkových fotografií, kde můžete sami porovnat kvalitu fotografií.

Vzhledem k tomu, že citlivost ISO 200 je po stránce kvality fotografie opravdu velmi dobrá, lze odpustit fotoaparátu její zvolení. Osobně bych zvolil ISO 100 a trochu spoléhal na stabilizaci. Každopádně snímek má jen minimální množství šumu (šedé plochy jsou trochu postiženy barevným šumem), hrany jsou ostré a detaily kvalitní.

Věřte nebo ne, tato fotografie vznikla přesně takto ve fotoaparátu, není nijak upravená. Vtip je v tom, že S100FS jako jeden z mála kompaktů nemá elektronické ovládání zoomu, nýbrž je vybaven manuálním. Výsledek je jednoznačný, Máte možnost měnit ohnisko během expozice fotografie! A pak můžete dělat třeba takovéto pokusy. Jednoduše jsem použil dvousekundovou expozici. Zmáčkl spoušť a asi půl sekundy počkal. Tím jsem dostal základní obrysy budov. Poté zbývajících 1,5 sekundy jsem pomalu a plynule točil kroužkem zoomu a přibližoval. Tím jsem si přiblížil světla a díky jejich rozostření (v průběhu expozice se pochopitelně zaostření úplně rozhodí) jsem dostal takto krásné světelné efekty.

Zde opět vidíte velmi dobrou úroveň detailů a přirozené podání pleťových barev. Žádné našedlé odstíny, ale rozumně zbarvená pokožka.

Zde jsem doufal ve velkou pomoc stabilizace. Přeci jen bez opory udržet 1/8 sekundy nejde. Výsledek není sice přehnaně ostrý, ale myslím, že ujde.

Zde vidíte interiérové foto při ISO 800. Šum už hraje ve fotografii roli, při bližším pohledu vidíte, jak začíná snižovat detaily a fotografie působí mírně neostře. V normálních rozlišeních a v rodinném albu se však budou i fotografie na ISO 800 vyjímat výborně.

Ještě jedno foto v interiéru při umělém osvětlení. Bohužel automatika zde trochu podcenila žárovkové světlo. Manuální vyvážení či vyvážení na žárovku podalo trochu chladnější fotografii. Jinak si ale nešlo na automatiku vůbec stěžovat. Detaily jsou zde velmi dobré, stejně tak potěší nepříliš výrazný šum s docela příjemnou strukturou. Patrný je zejména v horních částech fotografie. Pokud se vám zdá, že horní rohy jsou příliš tmavé, nejde tolik o chybu fotoaparátu jako o nedostatečné osvětlení v těchto místech.

Zde jsem skutečně automatiku nepochopil. Ohnisko 28 mm, slunečný den, tak proč vysoké ISO? Mimochodem toto je jediná fotografie, kde bylo použito ISO 200, jinak v celé sérii tvrdošíjně používala ISO 400. I když fotografie na ISO 400 vypadají dobře, přeci jen nižší citlivosti jsou ještě o chlup kvalitnější. Zde by se výborně dalo použít i ISO 100, vždyť čas 1/240 s by byl více než dostatečný. Každopádně kresba je detailní a kvalitní, nicméně kraje fotografií začínají aberovat. Nejvíce patrné je to na levé straně fotografie.

Velký čip nemá výhodu pouze v menším šumu, ale také v menší hloubce ostrosti, které lze dosáhnout. Zde je to patrné na téměř maximální ohnisko s co nejmenší clonou. Pozadí je tak rozmazané, že člověk ani netuší, co přesně tam je. Bude to nějaké zelené rostlinstvo, ale jaké?

Zde je jedna malá ukázka toho, že i na ISO 800 si lze dovolit fotit. Šum není příliš patrný, detaily příliš neničí. Ve zhoršených světelných podmínkách by však ISO 800 šumělo o něco více.

S lehkým fotoaparátem není problém. Jenže s kilovým S100FS jsem po chvíli čarování začal cítit ruku. Skutečně to není nejlehčí fotoaparát.

Jedna z obvyklých pohybových fotografií. Opět vidíte vynikající práci, co se týče nízké úrovně šumu.

Nesmím zapomenout ani na supermakro. Co nejblíže k ostružinám a fotit. V těchto případech je trochu složité ostřit, i sebemenší závan větru a třesoucí se ruka mohou značně rozhodit zaostření.

Ač foceno z velké vzdálenosti, díky slušnému zoomu a vysokému rozlišení s detailní kresbou si téměř můžete číst plakáty.

Menší ukázka toho, co dokáže ISO 3200 za dne. Téměř nejde poznat, že by snímek nebyl pořízen na nejnižší citlivost. Naopak, byla použita velmi vysoká citlivost a snímek stále vypadá dobře (bílé flíčky jsou kapky, pršelo). Samozřejmě při detailním pohledu už výsledek tak krásný není, ale překvapilo mě to. Škoda, že takové výsledky CCD čipy nepodávají při stejné citlivosti i ve tmě.