Fujifilm X10: retroborec

Fotoaparát je vybaven velkým 2/3" EXR CMOS čipem s rozlišením 12 megapixelů. Díky tomu má poměrně nízkou pixelovou hustotu necelých 21 MPx/cm2, což by mohlo znamenat rozumnou míru šumu. Uvidíte jak snímky pořízené v EXR SN režimu (6 MPx), tak i v plném rozlišení a pochopitelně i v RAWech převedených přes Camera Raw s vypnutým odšumováním. Artefakty v modrofialové škále jsou typickým problémem převodu v tomto softwaru, nejde o chybu fotoaparátu.

Nejnižší citlivost je krásně detailní a bez šumu jak v JPEGu, tak i v RAWu. JPEGy jsou lehce doostřované a kontrastnější než RAWy.

I citlivost ISO 200 je v podstatě bez problémů, má jen velmi mírný jasový šum.

ISO 400 zvyšuje jasový šum v RAWu. Stále ale není příliš rušivý a v JPEGu nevidím žádný vážnější problém. Zejména v 6MPx rozlišení je šum v podstatě neznatelný.

U citlivosti ISO 800 je už v RAWu šum docela znatelný, ale to platí především pro 12MPx snímky. Ty 6MPx jsou poměrně kvalitní a JPEGy jsou i nadále jen s velmi jemným šumem. Multiexpozice a EXR SN jsou pořád velmi kvalitní.

Teprve citlivost ISO 1600 už začíná být horší, což je až s podivem na takovou pixelovou hustotu. RAWy už mají dost vysoký barevný šum, JPEGy se trochu rozpíjí (12 MPx). JPEG s EXR SN vypadá i nadále poměrně slušně a detailně.

ISO 3200 už trpí na výrazný barevný šum, 12MPx JPEG je nicméně stále ještě jakž takž použitelný. Musíte počítat se ztrátou lehčích detailů a barevnosti. 6MPx EXR SN vypadá i nadále vcelku dobře.

ISO 6400 už vykazuje ustřelené pixely a silnější rozmývání. Toto je už přeci jen na tak malý čip docela velké sousto.

Nejvyšší citlivost ISO 12800 je tu už opravdu jen do počtu. Chybí detaily i barvy. Dále se podíváme na míru zachování detailů při různých citlivostech na vousech plyšového zajíce za umělého osvětlení.

Zatímco 6MPx RAW působí detailněji než JPEG, u 12MPx rozlišení je tomu naopak. Ani v jednom případě si nelze stěžovat na šum.

Ani u citlivosti ISO 200 nevidím žádný problém. 12MPx snímky jsou už z logiky věci méně ostré. Šum netrápí ani jeden snímek.

12MPx RAW začíná ukazovat jemný jasový šum, JPEG je ještě v pohodě. 6MPx snímky jsou i nadále bez problémů.

ISO 800 je ve 12MPx rozlišení poznat. RAW trpí barevným šumem, JPEG začíná být místy poněkud rozmytý. 6MPx snímky jsou i nadále dobré, RAW má jen mírný jasový šum.

Citlivost ISO 1600 zvýrazňuje barevný šum v RAWech (i v tom 6 MPx), 12MPx JPEG je už viditelně rozmyt odšumováním. 6MPx JPEG je překvapivě dobrý, ostrost se jen lehce snižuje.

ISO 3200 je v RAWu plná barevného šumu. JPEGy trpí na výraznější ztrátu detailů, a to i v 6MPx režimu. Ztrácí se i barvy.

Nejvyšší citlivosti ISO 6400 a 12800 už dávají bezbarvý obraz s málo výraznými detaily. Obecně není důvod je používat. Podíváme se ještě na snímky bílého papíru, tentokrát ale jen na 12MPx varianty v JPEGu a RAWu.

Je až překvapivé, jak pozdě se začíná v RAWech objevovat barevný šum. Ještě při ISO 400 je jen velmi slabý a teprve u ISO 800 je viditelný. JPEGy jej účinně odstraňují.

U fotoaparát lze nastavit míru odšumování. Snížené odšumování nechává ve snímku více jasového šumu, ale také detaily. Naopak vyšší síla efektu sice krásně vyhlazuje skutečně hladké plochy, trávě však dává docela nepříjemný akvarelový nádech. Osobně bych doporučil střední nastavení nebo stažení odšumování do minusu.

Určitě jste si také pokládali otázku, o kolik detailů přijdete, když budete fotit do nižšího rozlišení 6 megapixelů. Na to se pokusíme odpovědět následujícími obrázky. Bude tu 6MPx snímek, dále 6MPx snímek softwarově zvětšený na 12 MPx a 12MPx snímek. Poslední dva jmenované budou ukázány i výřezem z RAWu.

Tady jde skutečně vidět, že 12MPx rozlišení přináší trochu více detailů. Zejména v JPEGu vypadá obraz velmi pěkně a očividně je demozaikování ve fotoaparátu provedeno lépe než v Camera Raw. Zejména na písmenech je viděl lepší celistvost. 6MPx snímky tedy mají při 1:1 prohlížení určitě krásnější a ostřejší detaily, prakticky je ale míra detailů o něco horší než u 12MPx rozlišení. Rozdíl není příliš obrovský, ale je.