Helios-44M 58mm F2.0 (M42)
5.9.2013, Milan Šurkala, recenze
Se vzrůstající oblibou CSC fotoaparátů roste i obliba různých redukcí a manuálních objektivů. Dnes se ze zajímavosti podíváme na pevný 58mm objektiv Helios-44M s výbornou světelností F2,0 určený pro patici M42.
Kapitoly článku:
Ostření
Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, ostří se předním ostřícím kroužkem, výhradně manuálně. Ten jde docela ztuha, ale naprosto plynule, což je vhodné i pro videosekvence. Objektiv se při ostření na kratší vzdálenosti vysouvá. Musíte také počítat s tím, že zejména rozsah od 55 cm do 1 metru je vyveden na značnou část chodu kroužku, i velké pootočení změní zaostřenou vzdálenost jen minimálně.
Minimální ostřící vzdálenost činí 45 centimetrů od přední čočky, což odpovídá zhruba 54 centimetrům od roviny snímače. Na APS-C čipu jsem objektivu naměřil 0,21× přepočtené zvětšení. Na Micro Four Thirds by se dalo předpokládat zhruba 0,28× zvětšení. Objektiv jsem vyzkoušel i s makropředsádkou Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi, což z něj udělalo vcelku příjemný makroobjektiv. Pak lze ostřit od 13 centimetrů od přední čočky (24 cm od roviny čipu) a na APS-C lze dosáhnout 0,67× přepočteného zvětšení (cca 0,9× na M4/3).
expoziční čas 1/180 s, clona cca F2,8, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,3 EV, klikněte pro zvětšení
Ukázku výše zmíněného máte zde. Tato fotografie je pořízená bez makropředsádky a skutečně se tu o makrofotografii nedá mluvit. Objektiv sám o sobě nabídne hezkou kresbu a příjemný bokeh.
expoziční čas 1/160 s, clona cca F4, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,3 EV, makropředsádka Raynox DCR-150, klikněte pro zvětšení
S makropředsádkou je to výrazně o něčem jiném. Přiblížení je mnohem větší a většinou bude třeba trochu více clonit, abyste dostali rozumnou hloubku ostrosti. Na druhou stranu je nutné přiznat, že s tímto objektivem vypadají snímky s plně otevřenou clonou a makropředsádkou až neuvěřitelně dobře právě díky prakticky nulové hloubce ostrosti. U mnoha makro fotek to zde (na rozdíl od běžné praxe) sedí.
Nebude samozřejmě chybět ani tradiční "makro" fotografie v podobě kleští.
expoziční čas 1/180 s, clona F2, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce +0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Ve výchozím stavu není makro skutečně žádný zázrak. Kresba je méně výrazná, ale dostatečně ostrá. Chromatická aberace v bokehu je mírná, bokeh samotný je příjemný.
Objektiv má velmi dobrou světelnost F2,0. Maximální hodnota clony je F16 a je ovladatelná pomocí clonového kroužku s velmi volným chodem. Clona má 8 lamel.
U pevného objektivu s dobrou světelností nesmíme zapomenout na úroveň bokehu.
expoziční čas 0,3 s, clona F2, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Jako první tu vyvstal problém se světelným závojem, paprsky světla ze zdroje dopadaly na kraj objektivu a vytvářely naoranžovělý nádech. Tento snímek byl pořízený se stíněním rukou, ale nějak dramatický rozdíl to není. Bokeh má občas šišaté odlesky, zejména směrem ke kraji, někde jsou ale krásně kulaté s trochu výraznější hranou. Je to typický zástupce objektivů své doby, kdy se směrem ke kraji vytváří tzv. swirl bokeh. Někomu může vadit, někomu to naopak může velmi vyhovovat a vytváří to objektivu svérázný charakter své doby.
expoziční čas 2 s, clona cca F5,6, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Zaostřená část získala mnohem vyšší ostrost a kontrast. Bokeh je i po přiclonění pěkný. Sice má lehce osmiúhelníkový charakter, ale odlesky jsou o něco plnější a výsledek je tak více krémový. Můžete se podívat i na snímek v RAW formátu.
Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, ostří se předním ostřícím kroužkem, výhradně manuálně. Ten jde docela ztuha, ale naprosto plynule, což je vhodné i pro videosekvence. Objektiv se při ostření na kratší vzdálenosti vysouvá. Musíte také počítat s tím, že zejména rozsah od 55 cm do 1 metru je vyveden na značnou část chodu kroužku, i velké pootočení změní zaostřenou vzdálenost jen minimálně.
Minimální ostřící vzdálenost činí 45 centimetrů od přední čočky, což odpovídá zhruba 54 centimetrům od roviny snímače. Na APS-C čipu jsem objektivu naměřil 0,21× přepočtené zvětšení. Na Micro Four Thirds by se dalo předpokládat zhruba 0,28× zvětšení. Objektiv jsem vyzkoušel i s makropředsádkou Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi, což z něj udělalo vcelku příjemný makroobjektiv. Pak lze ostřit od 13 centimetrů od přední čočky (24 cm od roviny čipu) a na APS-C lze dosáhnout 0,67× přepočteného zvětšení (cca 0,9× na M4/3).
expoziční čas 1/180 s, clona cca F2,8, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,3 EV, klikněte pro zvětšení
Ukázku výše zmíněného máte zde. Tato fotografie je pořízená bez makropředsádky a skutečně se tu o makrofotografii nedá mluvit. Objektiv sám o sobě nabídne hezkou kresbu a příjemný bokeh.
expoziční čas 1/160 s, clona cca F4, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,3 EV, makropředsádka Raynox DCR-150, klikněte pro zvětšení
S makropředsádkou je to výrazně o něčem jiném. Přiblížení je mnohem větší a většinou bude třeba trochu více clonit, abyste dostali rozumnou hloubku ostrosti. Na druhou stranu je nutné přiznat, že s tímto objektivem vypadají snímky s plně otevřenou clonou a makropředsádkou až neuvěřitelně dobře právě díky prakticky nulové hloubce ostrosti. U mnoha makro fotek to zde (na rozdíl od běžné praxe) sedí.
Focení makra
Nebude samozřejmě chybět ani tradiční "makro" fotografie v podobě kleští.
expoziční čas 1/180 s, clona F2, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce +0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Ve výchozím stavu není makro skutečně žádný zázrak. Kresba je méně výrazná, ale dostatečně ostrá. Chromatická aberace v bokehu je mírná, bokeh samotný je příjemný.
Světelnost a clona
Objektiv má velmi dobrou světelnost F2,0. Maximální hodnota clony je F16 a je ovladatelná pomocí clonového kroužku s velmi volným chodem. Clona má 8 lamel.
Bokeh
U pevného objektivu s dobrou světelností nesmíme zapomenout na úroveň bokehu.
expoziční čas 0,3 s, clona F2, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Jako první tu vyvstal problém se světelným závojem, paprsky světla ze zdroje dopadaly na kraj objektivu a vytvářely naoranžovělý nádech. Tento snímek byl pořízený se stíněním rukou, ale nějak dramatický rozdíl to není. Bokeh má občas šišaté odlesky, zejména směrem ke kraji, někde jsou ale krásně kulaté s trochu výraznější hranou. Je to typický zástupce objektivů své doby, kdy se směrem ke kraji vytváří tzv. swirl bokeh. Někomu může vadit, někomu to naopak může velmi vyhovovat a vytváří to objektivu svérázný charakter své doby.
expoziční čas 2 s, clona cca F5,6, citlivost ISO 100, ohnisko 58 (90) mm, korekce -0,7 EV, klikněte pro zvětšení
Zaostřená část získala mnohem vyšší ostrost a kontrast. Bokeh je i po přiclonění pěkný. Sice má lehce osmiúhelníkový charakter, ale odlesky jsou o něco plnější a výsledek je tak více krémový. Můžete se podívat i na snímek v RAW formátu.
