Helios-44M 58mm F2.0 (M42)

Protisvětlo

Objektivy pro kinofilmové zrcadlovky zpravidla nemají tak silné antireflexní vrstvy, a to se týká zejména zadního optického členu. To pak u digitálních přístrojů může způsobovat větší odlesky (plocha čipu odráží zpět více světla než kinofilm). My se podíváme na tento problém i focení v protisvětle obecně.
Při plně otevřené cloně a asi do cca F2,5 až F3 dle situace objektiv trpí na silné světelné závoje, pokud je slunce prakticky kdekoli před objektivem.
Po přiclonění se situace významně zlepšuje, obvykle se stačí dostat lehce nad F2,8, abyste se zbavili těch nejsilnějších závojů. Další clonění už moc nepomáhá a skutečně jde vidět poněkud nižší kontrast snímků. Můžete se podívat i na snímek v RAWu. Neostrost snímku je zde dána špatným zaostřením.
Pokud dostanete silný zdroj světla přímo na záběr, pak v některých situacích nepomůže ani silné clonění a světelný závoj bude na snímku tak či tak. Počítejte také s výraznými odlesky objektivu.
V některých situacích, kdy to slunce nepálí plnou silou, jsou ale závoje podstatně slabší a z RAWu jste schopni ještě zachránit trochu kresby navíc. Barevné odlesky nicméně zůstávají.

Optický zoom

Objektiv má pevnou ohniskovou vzdálenost, a tedy žádný optický zoom. Jeho 58mm ohnisková vzdálenost se na APS-C čipech projevuje jako 87 až 93 mm (v závislosti na fotoaparátu), na Micro Four Thirds pak jako 116 mm. U Samsungu NX11, který byl použit k testu, je to po přepočtu 90 mm.
Objektiv kreslí opravdu velmi pěkně, a to v podstatě po celé ploše až do rohů. Velmi pěkná práce. Úhel záběru je poněkud úzký, ale stále se nejedná o teleohnisko.
I zde jde o jakousi střední ohniskovou vzdálenost, rozhodně to není širokoúhlé, ale ani "tele". Opět je vidět krásná detailní kresba po celé ploše. Můžete si stáhnout i snímek v RAWu.