Jak by fotil 160MPx full frame čip? Otestovali jsme to

Ke skládání jsem chtěl využít nový Camera Raw s funkcí vytváření DNG panoramat. Bohužel nebyl schopen složit těchto 9 snímků, aniž by aplikace vyhodila chybu, takže jsem fotografie s vypnutým odšumováním pomocí Camera Raw jen převedl do 16bitových TIFFů a ty pak nechal složit v Microsoft Image Composite Editor 2. Ve všech případech půjde o snímky převedené z RAWu s vypnutým odšumováním. Pozor, 156MPx JPEGy mají velikost až okolo 100 MB! Bohužel, Microsoft ICE neukládá do obrázků EXIF informace, takže u snímků z Canonu je nenajdete. Abyste si však výsledky mohli ověřit, zde dávám k dispozici ZIP soubory, které obsahují všech 9 RAWů z Canonu a 1 RAW ze Sony pro citlivosti ISO 400, ISO 1600 a ISO 6400.

Podívejme se tedy, jak to vypadá v praxi. Nejprve vyzkoušíme plné rozlišení. To je v případě Sony 7952×5304 pixelů. U Canonu PowerShot G3 X je to pak 16084×9721 pixelů. Šílené číslo. Vyzkoušejme srovnání 1:1.

Tohle pro 1" snímač nevypadá vůbec dobře. Barevně není tak výrazný (malý barevný kontrast, nativní full frame je barevně mnohem věrnější), vypadá to, že je tam velké množství šumu a hodně slabá kresba. Jenže stále nesmíme zapomínat na to, že jde o mnohem větší počet pixelů. Co když tedy rozlišení zmenšíme natolik, aby bylo stejné v obou případech (stejná plocha na snímku na stejném rozlišení). V případě Canonu to znamenalo nastavit zhruba 8600 pixelů na šířku (z původních více než 16 tisíc).

Neuvěřitelný obrat. Při stejném výstupním rozlišení se simulovaný 160MPx čip chová úplně jinak. Snížení rozlišení zamaskovalo šum, který je sice i přesto výraznější, snímek má ale znatelně lepší detaily. Všimněte si zejména různých tenkých drátků. Vyšší pixelová hustota se tedy v tomto testu projevila vyšším šumem při stejném výstupu, ale také vyššími detaily.

V dalším testu jsem porovnával dynamický rozsah, opět při stejném výstupním rozlišení. V Camera Raw jsem prosvětlil stíny naplno (+100) a stáhnul jasy o polovinu (-50). Pokud bylo nastaveno větší stažení, ničemu už to ani v jednom případě neprospělo, přepal se jen stal tmavěji šedým než nyní. Jak sami vidíte, snímač s podstatně větší pixelovou hustotou dokáže stále podávat docela slušné výsledky. Kresba je v dobře osvětlených plochách o něco lepší, stíny jsou na tom ale hůře, tam je šum přeci jen výraznější. Zmenšení rozlišení sice část šumu zamaskovalo, ale tady je výhoda větších pixelů přeci jen trochu vidět.

Připomeňme, že expozice byla u obou přístrojů nastavena tak, aby byl histogram snímků co nejpodobnější. Toto je výřez z jiného místa, pořád jde o tentýž prosvětlený a stažený snímek jako v předchozím případě. Snímač s vyšší hustotou pixelů (160MPx) podává lepší detaily (viz tabule), jasy jsou na tom podobně, stíny jsou lepší u full frame senzoru s nižší pixelovou hustotou (42 MPx).

A ještě do třetice výřez z téhož snímku. Full frame snímač s nižší pixelovou hustotou (vlevo) toho ve světlech zachránil o něco více, simulovaný snímač ale na tom není nějak výrazně hůře. Při citlivosti ISO 400 se tedy dá říci, že vyšší pixelová hustota přinese detailnější obraz při stejném výstupu. Dynamický rozsah a šum hrají pro snímač s nižší pixelovou hustotou, nicméně vzhledem k 3,5krát menším pixelům je ten rozdíl překvapivě malý.