Megatest ultrazoomových objektivů

V přehledu ilustračních snímků pokračujeme objektivem Sigma 18-200mm.
Jako všechny dnes testované ultrazoomové objektivy, i Sigma 18-200mm trpí na silnou chromatickou aberaci. Kresba je uprostřed dobrá, ale směrem k hranám a rohům ostrost pozvolna klesá. Můžete si stáhnout i RAW verzi snímku.
Správně zaostřit v takových podmínkách může být pro autofokus trochu problém. Sigma zaostřila trochu více dozadu, než bych si představoval, nicméně Canon v těchto podmínkách často neostřil vůbec.
S tradiční světelností F5,6 moc zázraků ohledně hloubky ostrosti udělat nelze. Kresba je poněkud jemnější. I zde nabízím RAW.
Bokeh je docela příjemný, makro typické na svou třídu. Líbí se mi úroveň barev, které např. konkurenční Tamron až tak pěkně přenášet neumí.
Na tomto snímku jsem testoval stabilizaci objektivu. Je pravda, že z asi pěti pokusů je tento jediný rozumně ostrý. Při cloně F20 se již pochopitelně projevuje drifrakce.
Zde by se rozhodně hodila trochu lepší světelnost. Jednak by bylo pozadí ještě více máznuté, jednak by se mohlo fotit při nižší citlivosti. Naštěstí Canon EOS 550D zvládá i takto vysoké ISO docela dobře.
Opět se ukazuje, že kontrastní hrany objektivu nesvědčí a na krajích fotografie najdete silnou chromatickou aberaci i trochu horší ostrost.
V podstatě totéž co u předchozího snímku, ostrost je zde však o něco lepší. Chromatická aberace je problém.
Objektiv docela slušně prokreslil popředí i pozadí, stinnou stránkou je opět aberace.
Na ohnisku 78 mm se objektiv zbavil aberace (kříž na střeše se spíše lehce ztrácí, ale barevně je v pořádku). Kresba je rozumná, takže zde moc výtek nemám.
Objektiv trápí odlesky, aberace a dost těžko se mu v těchto podmínkách ostřilo.