Nikon 1 V1: rychlejší než blesk

Jedna z nejzajímavějších věcí na Nikonu 1 V1 je bezesporu systém ostření. Fotoaparát totiž nabízí nejen klasické kontrastní ostření, ale je schopen ostřit fázově bez toto, aniž by měl zrcátko. Ostří totiž přímo 10MPx snímací čip. Díky tomu by měly odpadnout i problémy s back/front focusem, které trápí nejednoho majitele zrcadlovek. Rychlost fázového ostření je vynikající, fotoaparát ostří opravdu okamžitě. Za horšího světla nastupuje kontrastní ostření, které je proti tomu fázovému pomalejší, ale rovněž patří k velmi rychlým. Úspěšnost ostření je rovněž slušná.

K dispozici máte několik režimů ostření. Je tu jednorázové ostření AF-S, dále průběžné AF-C, které výborně funguje u fázového ostření, tedy při dobrém světle. Za horšího světla s kontrastním ostřením je to trochu horší, obraz má tendenci pulzovat. AF-A se má automaticky přepínat mezi AF-S a AF-C režimem, ale spíše bych řekl, že pracuje jen jako AF-S. Jako poslední je tu manuální ostření MF. Tlačítkem OK zvětšíte náhled a joystickem jej můžete dále zvětšovat až na 10násobek. Bohužel toto zvětšování je částečně interpolované, takže je obraz poněkud rozsypaný a není tak detailní, jak by mohl být. To však rozhodně neznamená, že je manuální ostření nějak složité. Jen nečekejte, že by bylo snadné za horšího světla, to už je rozmazání interpolací přeci jen vidět.

Co se týče výběru ostřících bodů, máme zde automatiku, která sice většinou pracuje dobře, ale osobně jsem dával raději přednost klasickému středovému ostření. To lze pomocí tlačítka OK a čtyřsměrného ovladače velmi snadno polohovat (15×9 pozic). Sledování objektu detekuje objekt velmi úspěšně, a to i za horšího světla.

Fotoaparát má k dispozici nejen základní čtveřici expozičních režimů, tedy programovou automatiku, prioritu clony, času a plný manuál, ale i bulb a time režim. U bulb režimu se exponuje po dobu stisknutí závěrky, u time režimu pak zmáčknutím dálkového ovládání začnete s expozicí a druhým zmáčknutím ji skončíte. Automatika nabízí i programový posun, kdy se dá joystickem upravit clona a fotoaparát automaticky upraví expoziční čas.

Expozici je možno měřit Matrix měřením, celoplošné s prioritou středu a bodově. Zatímco většina fotoaparátů má problém s přeexpozicí, u Nikonu 1 V1 budete spíše zažívat podexpozici, a to někdy i docela výraznou (zejména u ostření s prioritou středu je dle mého názoru střed prioritní až nezdravě moc). Kladná korekce expozice může být docela často používaná. Fotoaparát nabízí korekci expozice od -3 EV do +3 EV. Docela nepříjemným překvapením je však absence expozičního bracketingu, ale na to je Nikon už "expert" (chybí i u zrcadlovky D3100, zatímco konkurence nabízí tuto funkci nezřídka i u běžných kompaktů).

Rozsah citlivostí je od ISO 100 do ISO 3200, k dispozici je i ISO Hi, což odpovídá citlivosti ISO 6400. Automatika nabízí režimy A400 (ISO 100 až 400), A800 (ISO 100 až 800) a A3200 (ISO 100 až ISO 3200). Chválím rozumnou volbu citlivostí, kdy se fotoaparát lehce spoléhá na optickou stabilizaci objektivu, ale zároveň to nepřehání. S klesajícím světlem postupně přidává čas i citlivost. Časy mohou být od 1/4000 s do 30 sekund, s elektronickou závěrkou je k dispozici dokonce 1/16000 s. Clony závisí na použitém objektivu, u 10-30mm VR objektivu je maximem F16. Ačkoli jsou hraniční světelnosti typické s hodnotami F3,5 až F5,6 dle ohniska, průběh světelnosti patří bohužel v CSC kategorii k podprůměru.

Na hlavním kolečku můžete navolit jeden ze čtyř režimů.