Nikon Coolpix B700: přírodovědec

 

Fotoaparát disponuje autofokusem i manuálním ostřením. U typů ostření má klasický autofokus, makro režim a nekonečno. Přišlo mi, že nekonečno ostřilo stejně jako první režim. U makra, tam už je to jiná a v první polovině dramaticky snižuje minimální zaostřovací vzdálenosti. Tradičně je dobré držet se "zeleného" rozsahu zobrazeného na displeji. U makra tak můžete zoomovat (a měli byste) do doby, dokud se ukazuje zelený ukazatel makra. Jakmile zbělá, už jste zazoomovali moc a minimální vzdálenost je pak už příliš dlouhá a pro makro nevhodná.

 

Pokud jde o výběr bodů, je tu spíše pomalejší, ale dostatečně úspěšná detekce tváří, manuální polohování bodu se třemi různými velikostmi, sledování objektu (to se ale občas ztrácí a dokáže se i opětovně najít, zoomování nicméně nepřežije) a zaostření s vyhledáním hlavního objektu. To poslední je v podstatě automatika, která funguje ve většině případů docela dobře.

 

Nikon tvrdí, že je fotoaparát schopen zaostřit za 0,12 sekundy. Při mém testování jsem se na nejširším úhlu záběru pohyboval okolo 0,2 až 0,25 sekundy. To je dost rychlé, i když ne až tak, jak slibuje výrobce (měřím však včetně vyfocení, což by i mohlo být - odezva spouště je pomalejší). Totéž platí pro maximální zoom, pokud je předostřeno. Pokud není, ostření se trochu prodlužuje (většinou 0,4 až 0,45 sekundy). U makra nebo za slabšího světla se ale můžete dostat i hodně přes sekundu.

 

Manuální ostření musím docela pochválit. Obraz se dá uživatelsky zvětšovat (zvětší se i sám, vy si můžete volit míru zvětšení), velmi jednoduše se nastavuje i focus peaking a obraz je přijatelný i za horšího světla. Dokonce je zde i indikace zaostřené vzdálenosti. Ostří se zadním otočným voličem, jehož aretované otáčení roztřese obraz, nicméně můžete ostřit i páčkou zoomu na objektivu, která problém řeší. Z horších vlastností tak zmíním snad jen to, že zvětšený náhled nelze polohovat.

 

 

Docela příjemným překvapením pro mě byla schopnost ostřit fotoaparátu i za tmy. Na ty nejlepší s -4 EV (nebo dnes už dokonce i -5 EV) to sice rozhodně nemá, ale rozhodně patří ve třídě kompaktů k tomu lepšímu. Minimální zaostřovací vzdálenost je 10 centimetrů a postupně se propracuje až k 1,9 metru.

 

 

V makro režimu se lze dostat na 0 centimetrů od přední čočky, ale při tak širokoúhlém záběru je to docela k ničemu. S trochou zazoomování (3 zoomovací kroky) jste na 1,5 centimetru a dosáhnete solidního zvětšení okolo 0,8× až 0,9×). Stále jde ale o dosti širokoúhlý záběr. Proto bych radil zazoomovat co to jde, když je zobrazena ještě zelená indikace (jak již bylo zmíněno výše). To se dostanete na 105mm ohniskovou vzdálenost a musíte být 8 centimetrů daleko. Zvětšení sice klesne na 0,6×, ale úhel záběru je už přeci jen použitelnější. Zajímavostí je, že na maximálním zoomu můžete na vzdálenost 1,8 metru a čeká vás velmi dobré telemakro s 0,5× zvětšením. Přesto, jak je vidět, není Coolpix B700 ani zdaleka takovým makro přeborníkem, jak je u kompaktů Nikonu zvykem. Škoda.

 

 

 

Tady vidíte, že zvětšení je sice na nejširších úhlech záběru solidní, ale kleště se takřka dotýkaly skla a fotoaparát tak vytváří stín. Spolu s širokým úhlem záběru se také do pozadí dostane spousta věcí, které obvykle nechcete mít na fotce.

 

 

 

S přizoomováním se sice zvětšení sníží, ale pro většinu snímků jde o použitelnější úhel záběru. Stále lze fotit slušné detaily a pozadí nebude tak často zlobit.

 

 

Nastavení expozice, automatika

Světelnost objektivu má hodnoty F3,3 až F6,5, což je docela typické, nikterak dobré. Jak vidíte na grafu, Coolpix B700 patří spíše k těm horším (méně je lépe). Proti Coolpixu P900 má ve většině spodního rozsahu tak o 2/3 EV horší světelnost, což nepotěší. Clonu lze nastavit maximálně na cca F8 (lehce se liší podle jednotlivých pozic zoomu).

 

U expozičních časů je to komplikované. Maximální rozsah je 1/4000 sekundy až 15 sekund. Nicméně je tu spousta omezení. 1/4000 sekundy je k dispozici pouze při F7,6. V rozsahu F5,3 až F6,7 je minimem 1/3200 sekundy, F4,2 až F4,8 nabídne minimálně 1/2500 sekundy a F3,8 a nižší už pak začínají na 1/2000 sekundy. Podobně zamotané je to i s maximálním časem. ISO 100 končí na 15 sekundách, ale ISO 200 už na osmi a tak to pokračuje dál, takže ISO 3200 má maximum 1/2 sekundy.

 

A tímto to zdaleka nekončí. Zatímco 15 sekund platí v režimu P, v ostatních končíte na 8 sekundách. Jenže je to zase spojeno s ISO citlivostí (pro 8 sekund musíte mít ISO 100, u automatiky končíte na 1 sekundě). A ještě tu máme star trails s 25 sekundami. Opravdu bych nechtěl být tím, kdo programoval firmware, ten zdrojový kód musí být hrůzostrašný.

 

Citlivosti pak mohou být od ISO 100 do ISO 3200, automatice můžete nastavit horní limit na ISO 400, 800 nebo 1600. Je škoda, že fotoaparát neukazuje citlivost, kterou hodlá použít a v režimu prohlížení se na ISO můžete podívat jen při zvoleném malém náhledu. Tohle v Nikonu nevychytali. Je zde také expoziční bracketing (max. 1EV rozdíly), vícenásobná expozice a také intervalové snímání. To umožňuje nastavit interval od 30 sekund do 60 minut (po půlminutových krocích).

 

 

Videosekvence