Nikon Coolpix L100: lovec hmyzu

Objektiv NIKKOR s 15× optickým zoomem vykazuje na širokém ohnisku dosti výraznou soudkovitou vadu. Zapnutá korekce zkreslení toto výrazně vylepší, zkreslení je pak již přijatelné. Na nejdelším ohnisku je naopak vidět poduškovitou vadu, tu ale korekce zkreslení příliš neodstraňuje. Její míra je naštěstí poměrně slabá, takže to příliš nevadí.

Na širokém ohnisku se budete také potýkat s tmavými rohy, které zhruba od ohniska 50 mm nejsou příliš viditelné. Trochu je poznáte, ale prakticky od této hodnoty až po tu maximální nebude vinětace problémem, viz přiložený graf.

Protože fotoaparát neumožňuje nastavit ISO citlivost, bude tato kapitola výjimečně velmi krátká. Základní automatické nastavení citlivosti nabízí rozsah ISO 80 až 800, AUTO HI ISO pak od ISO 720 do ISO 3200 s tím, že je k dispozici pouze v rozlišení 3 megapixely a méně. Testoval jsem opět na CD disku, kde na modrých plochách uvidíte jasový šum, na bílých barevný a malá písmena poslouží k posouzení detailů.

Při citlivosti ISO 146 je dost patrný barevný šum a poněkud zvláštní charakteristika šumu, která je pro kompakty Nikon typická. Obraz je narušován občasnými výrazně světlejšími nebo naopak tmavějšími pixely, ale nikoli ve formě hrudek, typického šumu, ale bodových "úletů".

AUTO HI ISO režim tentokrát zvolil nejnižší hodnotu, tedy ISO 720. Při nízkém rozlišení je jasné, že detaily budou poněkud slabší, ale i tak je snímek dost rozmazaný, ač nezašuměný. I test s plyšákem bude obsahovat pouhé dvě fotografie.

Na fotoaparátu mě zaujalo to, že se zvyšováním citlivosti nedocházelo k tak výraznému snižování kvality jako obvykle. Tento snímek byl pořízen s citlivostí ISO 400 a hlavní linie jsou celkem dobře patrné. Na těch méně výrazných se už ale šum podepsal.

V menším rozlišení 3 MPx a s citlivostí ISO 765 pochopitelně detaily hodně rychle mizí. Jasový šum není kupodivu příliš patrný.

Na snímku bílého papíru vidíte nepříjemnou charakteristiku šumu, kterou mají snad všechny kompakty značky Nikon. Plocha by i měla tendenci být hladká, ale je celá poseta velmi světlými nebo naopak výrazně tmavými pixely. Nejedná se o typické hrudky, ale o výrazné bodové změny jasu.

Vyvažování bílé funguje dobře do doby, než rozsvítíte žárovku. V tomto světle mívají kompakty od Nikonu často problém a ani Coolpix L100 není výjimkou. Kupodivu však pracuje trochu lépe než vyvažování bílé u pokročilého kompaktu Coolpix P6000, který všechno ladí příliš do oranžova. L100 to dělá také, ale ne v takové míře. Zde se určitě hodí ruční zásah a vyvážení manuální nebo alespoň nastavení vyvážení na žárovku ručně.

Dále se podíváme na jednu reálnější scénu a vliv vyvážení bílé na ni.

Zde mají velmi zajímavé zbarvení vyvážení na žárovku a na zářivku. Nekoná se modrá fotografie, ale spíše modrá byla zvýrazněna a ostatní barvy trochu zchlazeny. Vyvážení na zářivku naopak ladí fotografie do fialové. Coolpix L100 ještě nabízí další nastavení barev.

Hodila by se tu ještě jedna možnost, a to chladnější barvy. Na standardní barvy působí fotografie dost živě (zejména tedy na LCD displeji, kde jsou doslova přesaturované).