Nikon Coolpix L840: makroborec s 38x zoomem

Zkreslení je rovnáno softwarově a výsledkem je mírné sférické zkreslení s hodnotou +0,7 % na nejširší ohniskové vzdálenosti. Při maximálním zoomu fotoaparát vykazuje poduškovité zkreslení se střední hodnotou -0,8 %.

Vinětace není větším problémem, v celém ohniskovém rozsahu se drží po 1/3 EV. Průběh je dost roztodivný, ale je tomu opravdu tak, měřil jsem to několikrát.

Zde se budeme věnovat kvalitě kresby objektivu. Začneme ostřením na krátkou vzdálenost řádech desítek centimetrů.

Nejširší ohnisková vzdálenost přináší pěknou ostrost uprostřed, ale rohy chytají chromatickou aberaci, mají nižší kontrast i ostrost. S přizoomováním se postupně snižuje středová ostrost kvůli difrakci (horší světelnosti), naopak roste kvalita rohů. U 170mm ohniskové vzdálenosti je už vliv difrakce (dané clonou F5,3) docela patrný, ostrost i kontrast postupně klesají. Maximální zoom už nemá moc dobré detaily, kontrast je velmi slabý a rohy dosti neostré.

Do 80mm ohniskové vzdálenosti je prostředek krásně ostrý. U nejširšího úhlu záběru je to s rohy poněkud slabší, ale po troše přizoomování se to zlepšuje. Od cca 100mm ohniskové vzdálenosti se pomalu projevují vlivy difrakce, středová ostrost pomalu klesá. Rohy jsou přiměřeně dobré, žádný zázrak, ale ani průšvih. Nejdelší ohniskové vzdálenosti už ale ukazují, že difrakce je dost silná, středová ostrost je nízká a na maximálním zoomu se připravte i na slabší rohovou ostrost.

Podíváme se také na problematiku chromatické aberace.

Aberace není na širších ohniskových vzdálenostech (širších úhlech záběru) moc viditelná, fotoaparát se ji snaží softwarově potlačovat.

U prostředních ohniskových vzdáleností chromatická aberace takřka vůbec neexistuje. S přechodem přes 200 mm se ale postupně začíná zlehka objevovat.

Při větším přizoomování se ale barevné kontury hran vrací do hry. Jsou i horší fotoaparáty, nicméně nepotěší to.