Nikon Coolpix P300: nenápadný šikula

Vzhledem k tomu, že fotoaparát má poměrně vysokou základní citlivost ISO 160, bude maximální čas 8 sekund většinou dostatečných. Pokud by to nestačilo a chtěli jste více světla, zapomeňte na to, protože u vyšších citlivostí se maximální expoziční čas zkracuje. Nejvíce získáte asi při ISO 400, kdy můžete dostat ještě 4 sekundy.

Kvalita snímku je alespoň v osvětlených oblastech dobrá, ve stínech šum roste. Díky irisové cloně si užijete i hvězdičky kolem světel.

Nejnižší citlivost ISO 160 je docela čistá, detaily jsou dobré a ostrost je bezproblémová.

Citlivost ISO 200 je na tom velmi podobně, zde se žádné výraznější rozdíly nekonají.

ISO 400 lehce ztrácí méně výrazné detaily, kvalita je ale ještě přijatelná.

Citlivost ISO 800 vypadá překvapivě dobře. Čekal bych znatelnou ztrátu kvality, ale snímek je i nadále velmi ostrý. Jasový šum, který chytá, působí ještě docela přirozeně, jistého patlání si ale nelze nevšimnout.

ISO 1600 má ještě docela dobré barvy, méně výrazné detaily mizí. Nouzově použitelné to ale je.

Citlivost ISO 3200 ale vše rozsypala, obraz chytá závoj i barevné fleky, detaily jsou slabé.

Nesmí chybět ani standardní scény.

Kvůli silnému protisvětlu se obloha dost přepaluje. Detaily jsou slušné, zejména co se větví stromů týče. Tam je sice vidět pozůstatky po silné chromatické aberaci, kterou fotoaparát velmi dobře odstraňuje, ostrost větviček je ale v kategorii kompaktů nadprůměrná. Podstatně horší je to s trávou ve stínu, která se díky silnějšímu odšumování hodně rozpatlává.

Míra detailů je velmi slušná, řekl bych až vynikající. Trochu slabší je jen pravý spodní roh, ale ani tam to není špatné. Stromy vpravo opět vykazují zbytky po odstranění chromatické aberace (šedofialové zabarvení).