Nikon Coolpix P330: do vyšších sfér

Nikon Coolpix P330 se stal při představení příjemným překvapením. Původní modely Coolpix P300 a P310 nahradila stejně velká novinka, která ale dostala do vínku větší 1/1,7" CMOS BSI snímač s nižším rozlišením 12 megapixelů (P310 měla menší 1/2,3" čip se zbytečnými 16 megapixely). Nikon tedy dostal u tohoto modelu rozum a vzdal nesmyslné megapixelové závody. K tomu nám zde přidal formát RAW a objektivu prodloužil zoom až na 5násobek za cenu horší koncové světelnosti (na průběh se podíváme v dalších kapitolách). Rozhodně je tedy se na co těšit. Jak si povede?

Pokud jste byli majitelé jedné z předchozích verzí P300 nebo P310, budete zde jako doma. Tělo fotoaparátu je totiž naprosto totožné a maximálně tu najdete takové detaily jako je tlačítko Fn (které u P300 chybělo) nebo otočení tlačítka pro vyklopení blesku o 90°. Jinak jsou rozměry přístroje i jeho tvar opravdu na desetinu milimetru stejné a pouze hmotnost se zvýšila ze 189/194 gramů na nynějších 200 gramů. Tělo přístroje je tuhé, dobře zpracované, přesto se nemohu ubránit pocitu jisté plastovosti, která vynikne zejména na bílé verzi P330. Na druhou stranu, vizuálně vypadá bílá barva mnohem více "cool". Levněji, ale zároveň stylověji.

Těžko se to popisuje a ono to stejně ani není moc důležité. Držení přístroje je vcelku v pořádku, pomáhá tomu malinký grip na přední straně, nicméně nejvíce jistoty držení dodává gumový prostor pro palec na zadní straně přístroje.

Na přídi je již zmíněný malý grip, dioda samospouště (AF lampa) a tlačítko Fn, kterému můžete přiřadit některou z nabízených funkcí. Tím může být ISO citlivost, vyvážení bílé, zapnutí a vypnutí stabilizace nebo ND filtru. Co opravdu mohu pochválit, je možnost upravovat chování Fn tlačítka přímo tímto tlačítkem. Tedy, Fn spustí menu pro výběr dejme tomu ND filtru, jako poslední položka v menu je navíc oddíl pro konfiguraci tohoto tlačítka. Nemusíte tak lozit do menu, které má docela podstatnou nevýhodu. Je dost pomalé a quick menu tu pro jistotu není vůbec. Na přídi je samozřejmě i objektiv.

Ten disponuje 5× optickým zoomem v rozsahu od velmi širokoúhlých 24 mm po maximálních 120 mm (prodloužení z dosavadních 100 mm a 4,2× zoomu). Na nejdelší ohniskové vzdálenosti se zhoršila světelnost z F4,9 na F5,6, nicméně nemusíte se ničeho bát. Na původních 100 mm je světelnost zhruba stejná, takže zde máte v podstatě objektiv s velmi podobným průběhem světelnosti s bonusem delších ohniskových vzdáleností navíc. Kritika na adresu zhoršení světelnosti opravdu není na místě, k ničemu takovému tu nedošlo (rozdíly jsou skutečně minimální).

Výborná světelnost F1,8 na nejkratší ohniskové vzdálenosti (nejširším úhlu záběru) zůstala zachována. Stále je tu irisová clona, tentokrát se 7 lamelami a přibyla i možnost aktivovat ND filtr. U fotoaparátu lze volitelně nastavit paměť zoomu (s touto funkcí pak nelze jednorázově přezoomovat až na maximum, ale jen skokově po vybraných krocích - ty jsou uživatelsky nastavitelné na jednu nebo více hodnot z následujících: 24, 28, 35, 50, 85, 105 a 120 mm) a také výchozí ohnisková vzdálenost, na kterou se objektiv po zapnutí sám nastaví (stejné hodnoty jako v předchozím případě). Obě funkce ale mohou být vypnuté (resp. výchozí ohniskovou vzdálenost lze snadno nastavit na 24 mm a fotoaparát se bude chovat naprosto normálně).

Seshora dobře vidíte mechanicky výklopný blesk (vyklápí se pouze tlačítkem). Směrem doprava uvidíte přiměřeně tuhé kolečko fotografických režimů, které lze ale vcelku snadno nechat v mezipoloze, přestože aretace jednotlivých poloh není zrovna slabá. Dále je tu tlačítko pro spuštění přístroje, kolečko s jemným chodem, které nastavuje expoziční čas (v režimech M, S a dokonce i P při programovém posunu). Více vepředu je páčka zoomu s dobrou vazbou (ani přecitlivělou, ani necitlivou) a tlačítko spouště, ke kterému nemám žádné výhrady.

Na zádi je velký 3,0" LCD displej s rozlišením 920.000 bodů (640×480 pixelů). Rozlišení je tedy vysoké, obraz ostrý a detailní. K pozorovacím úhlům také nelze mít výhrady, ze stran jen minimálně klesá kontrast. Napravo od displeje je červené tlačítko pro spuštění nahrávání videosekvencí. Docela mě zarazila obrovská prodleva, která činí 2,5 sekundy. Následuje modré tlačítko pro vstup do režimu prohlížení.

Dále zde vidíte čtyřsměrný otočný ovladač. Směrem nahoru se nastavuje blesk (pokud je vyklopený), vpravo je korekce expozice (zde bych upozornil na to, že točením po směru hodinek se expozice ubírá, osobně mi to přijde nelogické, toto je samozřejmě subjektivní). Dole je makro režim nebo manuální ostření, vlevo pak samospoušť, kterou je nutné nastavovat po každém snímku znovu. Prostřední tlačítko OK slouží jako potvrzovací, v režimu focení žádnou funkci nemá s výjimkou manuálního výběru AF bodu, kdy menu jeho výběru spouští i ukončuje. Otočné kolečko lze dobře využít k nastavení clony, korekce expozice nebo pohybu v menu a dalších nabídkách. Dole je už jen tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu a tlačítko s ikonkou koše, které maže poslední snímek, a to nemusíte být ani v prohlížecím režimu. Velmi příjemný a rychlý způsob jak vymazat nepovedený snímek.

Na pravé straně je krytka prostoru pro HDMI a USB kabel, dole je ještě vstup pro externí napájení. To se může hodit např. při intervalovém snímání.

Na levé straně je tlačítko pro mechanické vyklopení blesku a podobně jako na pravé straně, i zde najdete ouško na provlečení popruhu (k fotoaparátu je nicméně dodáváno poutko).

Vespod je kovový závit pro stativ a krytka prostoru pro baterii a kartu.

K napájení slouží Li-Ion akumulátor EN-EL12, jako paměťové karty pak můžete využít typ SD, SDHC a SDXC.

Nikon Coolpix P330 zatím vypadá slibně, nicméně první hrátky ukázaly, že s rychlostí a odezvami na tom fotoaparát není zrovna nejlépe.