Nikon Coolpix P330: do vyšších sfér

Fotoaparát je vybaven mnoha ostřícími režimy. Začíná to průměrnou detekcí tváří (slabší rychlost, ale slušná detekce), pokračuje automatickým výběrem ostřících bodů (z 9 možných). Toto funguje vcelku dobře. Následuje možnost manuálního polohování AF bodu, dva středové režimy lišící se velikostí bodu, dále je tu sledování objektu. Tady jsem vůbec nebyl spokojen, sledování bylo velmi pomalé a příliš snadno ztrácelo objekty i za dobrého světla. Naopak velmi dobře hodnotím poslední režim s vyhledáváním hlavních objektů. Ten na displeji vytváří různě tvarové AF oblasti, které zpravidla pěkně odpovídají hlavním objektům i dle kompozičních pravidel.

Dále tu najdete jednorázové ostření AF-S a průběžné doostřování náhledu AF-F. To funguje v podstatě tak, že jednou za pár sekund přeostří a dostanete znovu zaostřený náhled. V neposlední řadě můžete nastavit klasické ostření, makro, nekonečno (v podstatě autofokus, který neostří na méně než půl metru) a manuální ostření. Ten téměř 3krát zvětší náhled obrazu a zadním voličem pak můžete zaostřit.

Úspěšnost ostření je vcelku dobrá, zejména za dobrého světla. Potřebuje ale něco kontrastnějšího a ostření třeba na obličeje v interiéru mu moc nejdou. Za takových situací často stávkuje úplně. V čem ale fotoaparát opravdu naprosto zklame, je rychlost ostření. Celkový dojem z fotoaparátu je zhruba takový, jaký byste očekávali tak možná před deseti lety, a to si opravdu nedělám legraci. Obraz na displeji se skokově upravuje (žádné plynulé přeostřování a hledání správného zaostření), zobrazení na displeji je při ostření trhané a i na nejkratší ohniskové vzdálenosti se časem dostanete jen lehce pod jednu sekundu. Opravdu nemáte pocit, že je rok 2013 a fotoaparát je vybaven rychlým CMOS snímačem.

V klasickém režimu můžete ostřit od 14 centimetrů, postupně to narůstá až ke 33 cm a na max. zoomu ještě skokově povyskočí na lehce přes 40 cm. U makra je to lepší, tam se do cca 40mm ohniskové vzdálenosti můžete držet pod 2,5 centimetry a dosáhnout téměř 1,0× přepočteného zvětšení. Pak už to opět klesá a u telemakra se dostanete lehce pod 0,4× zvětšení.

Makro je tedy vcelku slušné, doporučuji fotit zhruba na 35mm ohniskové vzdálenosti, kdy už nebude záběr tak moc širokoúhlý a zvětšení je ještě o trochu vyšší.

Zde vidíte ukázku makra na nejširší ohniskové vzdálenosti (s trochou přizoomování by to bylo ještě o chlup lepší). Díky velmi dobré světelnosti se dočkáte příjemného rozmazání pozadí.

Coolpix P330 vám nabídne klasické režimy expozice jako plnou automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Měření expozice může být matrix, se zdůrazněným středem nebo bodové. Zhodnotit, zda spíše podexponovává nebo přeexponovává, není jednoduché. Obecně jsou snímky exponované dobře nebo trochu do podexpozice, nicméně bez Active D-Lightingu čekejte táhnutí k přepalům v obloze. A s Active D-Lightingem jsou snímky naopak spíše světlejší a s nevýraznými barvami, totéž platí i pro HDR. Osobně bych preferoval vypnutí D-Lightingu a fotil do RAWu.

Citlivosti mají velmi bohatý rozsah od ISO 80 do ISO 3200, v režimu rozšíření je k dispozici i ISO Hi1 (6400) a Hi2 (12800). Automatice lze nastavit rozsah od ISO 80 do ISO 400, 800, 1600 nebo 3200. Expoziční časy pak mají velmi bohatý rozsah od 1/2000 sekundy do 60 sekund. To se ale může hodně lišit v závislosti na režimu a je zbytečné to tady úplně dopodrobna vypisovat. Ve zkratce lze říci, že v režimech P, S a A lze fotit do 15 sekund při citlivostech do ISO 100, s narůstajícími citlivostmi se maximální čas snižuje vždy na polovinu (u režimu M je k dispozici 60 sekund až do ISO 400 a teprve pak se snižuje postupně vždy o polovinu).

Objektiv má velmi dobrou světelnost F1,8 na nejširší a F5,6 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Průběh světelnosti sice patří ve své třídě k nejhorším, to je ale daní za kompaktní rozměry. Je to jeden z mála kapesních profi kompaktů a v této "kapesní" kategorii mu není co vytýkat. V podstatě je srovnatelný s Coolpixem P300/P310 a Sony Cyber-Shot RX100. Dokonce překonává Canon PowerShot S110. Maximální hodnota irisové clony je F8 a přišlo mi, že automatika zbytečně moc cloní (F7,1 na nejdelší ohniskové vzdálenosti).

K dispozici je i 3EV ND filtr. Ani zde mě automatika moc nenadchla. Řízení ND filtru totiž můžete volit sami (vypnuto/zapnuto) nebo to nechat na automatice, ale upřímně řečeno, během celého testu fotoaparát zvolil ND filtr správně jen jedinkrát. Obvykle jednoduše neaktivuje ND filtr a snímky jsou přepálené. Fotoaparát dále nabídne expoziční korekci od -2 EV do +2 EV, nesmí chybět ani expoziční bracketing pro tři snímky s rozdíly jednotlivých expozic až 1 EV.

Fotografické režimy můžete vybrat kolečkem umístěným na horní straně přístroje.