Nikon Coolpix P510: lovec rekordů

Nikon Coolpix P510 je fotoaparát, který svými papírovými specifikacemi rozděluje veřejnost na dva tábory. Ti, kteří mají rádi velká čísla (nezkušení fotografové a marketing), doslova zaplesají nad velkým rozlišením a rekordním zoomem. Zkušení fotografové z těch samých důvodů P510 odsuzují. V testu jsme si však ukázali, že se Nikonu podařila vcelku vzácná věc, kdy se papírově nepříznivé předpoklady (v dnešní době tedy marketingově většinou příznivé) na kvalitě snímků nijak zvlášť negativně nepodepsaly. Ale popořadě.

Coolpix P510 je designem opravdu krásný ultrazoom, což se týká námi testované červené barvy. Místy sice působí docela nekvalitním zpracováním (poklepem na tělo blesku vydává zvláštní zvuky), zbytek přístroje ale působí zajímavým dojmem, fotoaparát se díky velkému gumovému gripu dobře drží. Ovládání přes menu je vcelku příjemné, je tu i funkční tlačítko, velkou výtku mám jen k režimu prohlížení. Jednak musíte čekat několik sekund, než je možno vůbec zvětšit vyfocený snímek, jednak toto zvětšování nelze provést v náhledu s expozičními informacemi.

Chválím LCD displej s velkou úhlopříčkou, vysokým rozlišením a slušnými pozorovacími úhly, naopak se chvály nedočká maličký elektronický hledáček s velmi malým rozlišením. Bohužel jde o typický hledáček v této třídě ultrazoomů. Svými vlastnostmi je téměř k ničemu podobně jako u konkurence. Full HD video je použitelné, vcelku dobré, ale na konkurenci bohužel nemá (jak už průměrným účinkem stabilizace nebo ostřením). GPS modul dlouho nabíhá (při každém spuštění přístroje, a to i při zapnutém protokolování!), dává poměrně nepřesné souřadnice, na druhou stranu se výrazněji neprojevuje na výdrži baterie. Ta je vcelku slušná, mnohem lepší než udává výrobce.

Ostření patří spíše k těm pomalejším. Většinou nezdržuje a je přiměřeně rychlé (cca 0,6 sekundy), ale u delších ohnisek se v případě většího přeostřování připravte i na více než dvousekundovou práci autofokusu. Makro je průměrné, naopak telemakro je vynikající. I s 1000mm ohniskem můžete fotit z pouhého 1,4 metru, což zaručuje skvělé zvětšení a velmi výrazné rozmazání pozadí. Navíc bokeh patří k těm příjemnějším. Samotný objektiv i přes obrovský 42× optický zoom není opticky žádná hrůza. Pochopitelně tu najdete spoustu optických kompromisů projevujících se chybami jako jsou častá chromatická aberace u širších a naopak delších ohnisek (kde jsou i neostré rohy), celkově ale dává poměrně detailní obraz na většině ohnisek po celé ploše. Dokonce i ta nejdelší ohniska jsou relativně použitelná, byť se musíte připravit na tradiční pokles kontrastu. Celkově mě ale snímky překvapily docela příjemnou "hloubkou".

V neposlední řadě je nutno vyzdvihnout účinek optické stabilizace. Pokud si myslíte, že při 1000mm ohnisku neudržíte např. 1/250 sekundy a fotoaparát je kvůli tomu nevyužitelný, pak vás Nikon v tomto pesimismu asi "zklame". V podstatě není problém při tomto ohnisku udržet ani 1/15 sekundy nebo i delší časy. Je to k nevíře, to ano, ale tady ten 6-7EV účinek stabilizace prostě máte (odšumování a optické nedostatky na delším ohnisku jsou výraznější než pohybová neostrost). Kdybych to nezažil na vlastní "ruce", nevěřil bych. Stabilizace má jen jeden výrazný problém. Při delších ohniscích skáče s obrazem. Vy tedy máte zarámovanou fotografii s určitou kompozicí (stabilizace nějak posouvá čočkami, aby byl obraz při komponování stabilní), zmáčknete spoušť, ale stabilizace někdy posune obrazem natolik (změní se z "kompozičního" režimu na "fotící"), že výsledná kompozice snímku je naprosto jiná, a to i o třetinu snímku! Toto ale platí jen o velmi dlouhá ohniska.

Docela příjemným překvapením je vedle objektivu i kvalita snímků co do vlastností snímacího čipu. 16MPx senzor sice hodně šumí, ale Nikon umožňuje stáhnout sílu odšumování, což se na rozdíl od Sony Cyber-shot HX200V projevuje na kvalitě snímků. Ostatně i ve srovnání s jinými 16MPx Nikony (Coolpix S8200, Coolpix S6300) jsou výsledky jak od jiného výrobce. Fotografie jsou se staženým odšumováním sice i tak odšuměné a místy rozmyté, ve většině případů ale na nižších citlivostech poskytují překvapivě pěkné detaily. Dokonce i střední citlivosti jsou relativně použitelné, byť zde už musíte počítat s vyšším jasovým šumem. Toto hodnocení se pochopitelně vztahuje k dané třídě přístrojů, se zrcadlovkami to je nesrovnatelné.

Vcelku dobře funguje funkce Active D-Lighting i hardwarové HDR, u něj ale musíte počítat s dlouhými prodlevami při zpracování obrazu. Panoramata se skládají přímo v přístroji, ale nepočítejte s vysokým rozlišením. Sekvenční snímání nabízí slušnou rychlost, ale velmi malý počet snímků.

V celkovém hodnocení musím Nikon Coolpix P510 docela pochválit. Dokonalý sice není, ale i přes rekordní zoom nabízí objektiv solidní výsledky a se staženým odšumováním se dočkáte i dnes velmi vzácného jevu, detailů. Ve své třídě patří k nadprůměru

1) Focení malých detailů na velké vzdálenosti (malých věcí na vzdálenost metrů, nikoli velkých věcí na vzdálenost "kilometrů"!)
2) Běžné rodinné focení i za trochu horšího světla díky účinné stabilizaci (ve své kategorii)

 

 

Plusy

+ Neuvěřitelně výkonná stabilizace
+ Nastavitelná míra odšumování (poměrně detailní snímky se staženým odšumováním)
+ Vynikající telemakro s příjemným bokehem
+ Full HD video (byť s výhradami)
+ Funkční Active D-Lighting a HDR
+ Solidní LCD displej

 

 

Minusy

- Skákající stabilizace na delších ohniscích
- Chromatická aberace
- Nedostatečný elektronický hledáček (EVF)
- Pomalejší ostření (na delších ohniscích)
- Chybějící čidlo otočení snímku

 

 

Za zapůjčení fotoaparátu Nikon Coolpix P510 děkujeme Nikonu.
Fotoaparát Nikon Coolpix P510 a další produkty najdete na www.fotoskoda.cz.

 

Cena v době testování: cca 9500 Kč s DPH