Nikon Coolpix P6000: ostře proti všem

Sférické zkreslení a vinětace

Nikon u svých fotoaparátů nabízí korekci zkreslení, která upravuje tuto chybu objektivu. U modelu Coolpix P6000 je na širokém ohnisku poměrně výrazná, ale s korekcí zkreslení téměř vymizí. Na nejdelším ohnisku už i bez korekce podává objektiv dobré výkony, takže není třeba do obrazu více zasahovat.

ohnisko 28 mm	ohnisko 112 mm
ohnisko 28 mm s korekcí zkreslení	ohnisko 112 mm s korekcí zkreslení

S vinětací na tom objektiv není úplně nejlépe, zejména s nižšími clonami. Na krátkém ohnisku je ztmavení rohu poněkud patrné, ale se vzrůstajícím ohniskem tato vada klesá do vcelku rozumných mezí.
Přiclonění výrazně zlepší obraz na širokém ohnisku, na vyšších se však oproti předchozímu případu neprojeví. S hodnotami 0,5 až zhruba 1,0 tak patří ke středně vinětujícím objektivům. Určitě to není špatné, ale jsou i fotoaparáty, které jsou na tom o něco lépe.

Digitální šum

Při představení fotoaparátu Nikon Coolpix P6000 se zvedla trocha kritiky na adresu velmi vysokého rozlišení, které při menších snímacích čipech způsobuje více šumu. Ve trojce pokročilých fotoaparátů Panasonic LX3, Canon G10 a testovaný Nikon P6000 mají všechny fotoaparáty téměř stejný čip, LX3 jen trošku větší. LX3 má navíc nejmenší rozlišení, takže také méně šumí. Nikon P6000 pak se stejně velkým čipem jako u Canonu G10 nabízí mírně nižší rozlišení, měl by teoreticky také trochu méně šumět.

Zatímco klasické 1/2,3" čipy s rozlišením 10 megapixelů mají hustotu zhruba 35 MPx/cm2, Nikon P6000 má při podstatně větším 1/1,7" čipu a rozlišení 13,5 megapixelu zhruba 31 MPx/cm2, takže oproti klasickým kompaktům je na tom o trochu lépe. Nicméně na 21 MPx/cm2 Panasonicu LX3 to nemá. Testovalo se opět na CD disku, kde na modré ploše uvidíte jasový šum, na bílé pak barevný a malá písmena ukáží zachování detailů.
Na nejnižší citlivost je snímek krásně ostrý, na kompakt až nezvykle. Trochu barevného šumu snímku nijak výrazně neškodí a výsledek považuji za výborný.
Při citlivosti ISO 100 si lze všimnout mírného zvýšení šumu, ale stále jde o velmi pěkný, ostrý a čistý snímek.
Snímek je stále velmi ostrý, ale některé linie ztrácí trochu kontrastu. Snímek podstupuje trochu výraznější odšumování, ale stále je velmi dobře použitelný i pro fotografie, na kterých vám hodně záleží.
Zde začíná vylézat typický nepříjemný šum kompaktů Nikon. Vidíte, že občas se prostě objeví bílý nebo naopak výrazně tmavší pixel. Ten degraduje plochy i některé detaily, kterým roztrhává hrany. Fotoaparát se však pořád snaží zachovávat vysokou ostrost snímku (kterou právě způsobuje výraznější šumění).
U citlivosti ISO 800 se výrazně ztrácí kontrast a ostrost. Snímek působí poměrně rozmazaně, nepříjemný šum z citlivosti ISO 400 je odšumováním trochu potlačen. Fotografie však už nevypadá nijak vábně, je moc plochá.
Další navýšení citlivosti výrazně zvyšuje podíl jasového šumu v obraze a více vylézají i barevné fleky, zatímco normální barvy slábnou.
Téměř totéž co předchozí, jen je zrno ještě výraznější.
Další citlivost ISO 3200 je k dispozici pouze do rozlišení 3 megapixelů, takže i přes mnohem větší šum je díky slučování pixelů snímek méně zašuměn, vzhledem k nižšímu rozlišení má však málo detailů.
Nejvyšší citlivost je již tak moc zrnitá, že nemá nejmenší smysl se jí zabývat a používat ji. Dále jsem otestoval kvalitu snímku při focení plyšáka, kde se dobře ukáže míra zachování detailů. Zde jsem připojil i snímky vyvolané z RAW formátu přímým vyvoláním přes ViewNX bez nastavování jakýchkoli parametrů.

ISO 64	ISO 64 RAW
ISO 100	ISO 100 RAW
ISO 200	ISO 200 RAW
ISO 400	ISO 400 RAW
ISO 800	ISO 800 RAW
ISO 1600	ISO 1600 RAW
ISO 2000	ISO 2000 RAW
ISO 3200
ISO 6400

Na těchto snímcích jde krásně vidět, kde se bere ta ostrost snímků. Při zpracování snímků fotoaparát dost doostřuje (lze potlačit), jde to vidět už na ISO 64, kde se světlé oblasti výrazně zesvětlují. Nicméně do citlivosti ISO 200 je to únosné. Od ISO 400 se objevuje typický šum fotoaparátů Nikon, ale jak si můžete všimnout, v RAWu jsou snímky překvapivě nezašuměné až do citlivosti ISO 800! Snímky sice nejsou tak ostré, ale stále dostatečně kvalitní na to, aby šly používat. Jen škoda, že snímání do RAWu je tak pomalé. Takže nezbude než nenechávat zpracování ostrosti na automatice a manuálně to stáhnout na minimum.

Jde dokonce vidět, že pokud budete fotit do RAWu v citlivostech ISO 1600 a ISO 2000, můžete po převodu do JPEG získat stále rozumně použitelné snímky pro menší rozlišení (u ISO 2000 mě výsledek překvapil, je sice vyvolán z RAWu, ale nějak zvláštně se převedl, přestože byly všechny soubory převáděny v jedné dávce). ISO 3200 a ISO 6400 je k dispozici pouze ve formátu JPEG a je vidět, že o detailech se již nedá bavit.

ISO 64	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1600
ISO 2000	ISO 3200
ISO 6400

I na snímcích bílého papíru jde vidět, že u ISO 400 se doostřování stává velkým problémem a způsobuje vznik škaredých jasově výrazně odlišných pixelů. Šum tak nemá příjemnější hrudkovitý charakter.
Na grafu i na snímcích (zejména na fotografiích CD disku) jde vidět, že u ISO 200 a ISO 800 fotoaparát začne silněji odšumovat, kdežto u ISO 400 a ISO 1600 se více projevuje doostřování, a tedy i větší jasové rozdíly mezi jednotlivými pixely. Snížení u nejvyšších citlivostí má důvod v nižším rozlišení.

Vyvážení bílé, barvy

Vyvážení bílé mě nepotěšilo svou prací v žárovkovém světle. Zatímco v jiných situacích nemělo problém, při žárovce byly fotografie až příliš oranžové. Manuální nastavení vyvážení na žárovku situaci o něco zlepšilo, snímek byl už spíše rozumně nažloutlý. Docela dobrý výsledek byl dosažen i s manuálním vyvážením na bílou zeď, jenže to už trochu zabíhalo na druhou stranu. Snímky byly mírně nazelenalé se studenějšími barvami. Každopádně automatika žárovku dobře nezvládá.

automatické	manuální nastavení
denní světlo	žárovkové světlo
zářivkové světlo	zataženo
blesk (bez blesku)	blesk (s bleskem)

Jako další tu máme vyvážení bílé v reálnější scéně.

automatické	denní světlo
žárovkové světlo	zářivkové světlo
zataženo	blesk (bez blesku)

Vzhledem k tomu, že jde o kompakt vyšší třídy, nepřekvapí ani spousta možností, jak ovlivnit ostrost, kontrast a barvy snímků. Zde nejprve představím tzv. Picture Control.

standardní	neutrální
živý	monochromatický (žlutý filtr)
monochromatický (oranžový filtr)	monochromatický (červený filtr)
monochromatický (zelený filtr)

Monochromatický režim se dá ještě upravit co do barevného ladění. Máte k dispozici nejen klasickou černobílou, ale také sépiové ladění a kyanotypii.

sépiová (na minimu)	kyanotypie (na minimu)
sépiová	kyanotypie
sépiová (na maximu)	kyanotypie (na maximu)

Dále lze nastavovat ostrost snímku.

ostrost -3	ostrost +0
ostrost +3

Ostrost se na snímcích opravdu dost projevuje jasnějšími konturami, na druhou stranu výrazně zvyšuje šum, zejména u vyšších citlivostí. Následující tři snímky se věnují kontrastu.

kontrast -3	kontrast +0
kontrast +3

I kontrast se projevuje obdobně jako ostrost. Na nejnižší nastavení jsou snímky poněkud mdlé, na nejvyšší jsou mnohem výraznější, tmavší a bohužel také zašuměnější. Jako poslední je nastavení saturace barev.

saturace -3	saturace +0
saturace +3

Kdo má rád silné barvičky, má možnost se pěkně vyřádit. Na maximální nastavení fotografie barvami jen hýří, tak bych to zas tolik nepřeháněl.